Jeden z největších teoretiků válečných konfliktů Carl von Clausewitz přišel s konceptem takzvané válečné mlhy. Nazývá tak nejistotu, která je přítomna ve všech válečných konfliktech, skutečnost, že si nikdy nemůžete být jisti, co protivník provede, kde má své armády, v jakém složení a za jakým účelem. Svět nyní zažívá praktickou ukázku této mlhy.

V okolí ukrajinské hranice se evidentně něco děje. Na sítích se šíří spekulace o přesunech ruských vojsk, provokacích a manévrech. Americké tajné služby to vyhodnotily jako důkaz, že v Moskvě padlo rozhodnutí o útoku a rusko-ukrajinská válka vypukne každým dnem. Nejrůznější státy stahují z Kyjeva své diplomatické sbory. Server Politico dokonce publikoval datum, kdy invaze začne: má jít o tuto středu. Zajímavé je, že dva státy, které válečnou paniku mírní, jsou Rusko a Ukrajina.

Většina spekulací v tisku se opírá o úniky z amerických zpravodajských služeb. Ty rozhodně nejsou neomylné. Počet jejich omylů za poslední dvě dekády je vlastně pěkně dlouhý, počínaje 11. zářím přes údajné zbraně hromadného ničení v Iráku až po překvapení, když Tálibán převzal vládu nad Afghánistánem. Je tu tak pořád šance, že se americká předpověď nemusí naplnit.

Ukrajinská vláda sice varuje před přílišnou panikou a tvrdí, že situace nedospěla do bodu, kdy bezprostředně hrozí invaze, ale zároveň například oprašuje staré bunkry z dob studené války. V těchto dnech také probíhá velké ruské válečné cvičení, takové, jež by bylo krytím pro případnou invazi. Celé to může být i eskalace napětí na maximum –⁠ ve snaze vystrašit Ukrajince a Západ ke koncesím na poslední chvíli. Což může být i jeden z důvodů proč Kyjev mírní paniku –⁠ chce se tak postavit tlaku, aby ustoupil. Pokud se tak nestane, není asi pravděpodobné, že by se Rusové prostě stáhli. Pro Putina by to byla nepřípustná ztráta tváře.

Pokud příští týden k válce opravdu dojde, bude se jednat o historický předěl. Po druhé světové válce se svět snažil o zavedení univerzálních pravidel, jež by umožňovala řešit konflikty bez nutnosti války. Po rozpadu SSSR se zdálo, že západní pojetí společných pravidel slaví úspěch a mezistátní spory se budou řešit maximálně v arbitrážích, nikoli tanky. Jenže Putin to takhle nikdy nevnímal. Podle něj stávající systém nahrává Západu, který skrze něj šíří svůj vliv. Proto nemůže připustit vstup Ukrajiny do NATO, ale ani do EU. Ukrajinu považuje za součást ruské sféry vlivu. Problém je, že zatímco EU používá zbraně, jako je asociační dohoda, Putin má letadla a děla.

Kritici Rusko často obviňují, že jeho praktiky nepatří do 21. století, svět takové praktiky již překonal. Britové mají pro víru, že historie neodvratně směřuje k lepším zítřkům, pojem „Whig history“. Nazývá se podle historiografické tradice, jež interpretovala vše, co se stalo v britských dějinách, jako neochvějný postup ke konstituční monarchii, demokracii, prosperitě a větší svobodě. Od začátku mělo toto pojetí své kritiky.

V globálním měřítku ho nyní může rozmetat Vladimir Putin. Názorně ukáže, že jakýkoliv systém založený na univerzálně platných pravidlech je k ničemu, pokud ho jeho tvůrci nejsou ochotni bránit zbraněmi. Vrátí se politika 18. a 19. století, kdy mocnosti dělily, přesouvaly a měnily vlády menších státu na základě svých zájmů? Ukáže se, že posledních třicet let nebylo završením budování světového liberalismu, ale historickou aberací? Ve středu bude jasno.