V pátek 20. září se odehrála globální stávka proti změnám klimatu. Akce napojené na boj proti globálnímu oteplování byly naplánovány na celý týden. Největší mediální pozornost u nás připoutalo rozhodnutí ministerstva zahraničí připojit se ke stávce. Zaměstnanci se mohli zúčastnit semináře o klimatické krizi. Nad celou akcí přijal záštitu ministr Tomáš Petříček. V rámci boje proti klimatickým změnám MZV plánuje na své zahradě někdy na jaře vysadit čmeláky. Debatování diplomatů je sice uzavřené pro veřejnost, ta se ale jen v Praze může zapojit například sázením stromů, přednáškami o veganství a marxistické ekologii, cyklojízdou nebo diskusí na téma klimatická krize a gender.

Tyto happeningy však nedávají příliš odpovědí na otázku, jak se s globálním oteplováním vypořádat. I když přijdou s konkrétními řešeními, je poté na politicích, jak je přetvořit v realistickou politiku, se kterou by šlo vyhrát volby. Úskalí ukázala debata televize CNN s demokratickými kandidáty na prezidenta, která se věnovala pouze klimatickým změnám.

Vysilující bylo již samo sledování sedmihodinového pořadu. Debata probíhala formou takzvaného „town hall“, kdy otázky pokládají jak moderátoři, tak diváci. Kandidáti se v „horkém křesle“ střídali zhruba po půlhodině. Celé klání mělo jasného vítěze – byl jím Donald Trump, který si z celé akce dělal legraci na Twitteru.

Podle volebních průzkumů mohou reálně pomýšlet na demokratickou nominaci na prezidenta tři lidé. Senátor Bernie Sanders, senátorka Elizabeth Warrenová a bývalý viceprezident Joe Biden.

Zdaleka nejradikálnější z trojice byl Sanders. Ten sám sebe popisuje jako socialistu a zjevně pojal boj proti globálnímu oteplování jako způsob, jak přetvořit americkou ekonomiku. Sanders chce v průběhu dalších 15 let utratit 16 bilionů dolarů v boji proti klimatické krizi. Tyto peníze mají být přerozdělovány federální vládou, v niž Sanders má, na rozdíl od velké části Američanů, bezmeznou důvěru.

Sandersův plán bude mít i vliv na světovou bezpečnost. Částečně má být financován škrty ve vojenském rozpočtu. Ty si podle něho bude moci Amerika dovolit, neboť díky zeleným technologiím nebude již dále závislá na blízkovýchodní ropě, takže nebude muset udržovat obří vojenskou přítomnost v regionu. Háček je v tom, že USA jsou blízko ukončení závislosti na arabské ropě již nyní. Americké ministerstvo energetiky odhaduje, že v roce 2020 se země stane vývozcem energie. Hlavní zásluhu na tom má takzvané frakování, relativně nový způsob získávání ropy a zemního plynu, umožňující využít předtím nedostupná ložiska (finančně výhodné technologie frakování se objevily zhruba v polovině 90. let).

Jenže Sanders chce frakování zakázat. Jako každá těžba má i frakování ekologické důsledky a environmentalisté se ho chtějí zbavit. Bez něj ale americká závislost na zahraničních zdrojích energie znovu vzroste. Zvláště když Sanders odmítá druhý velký zdroj energií, jediný, který může nahradit výpadek fosilních paliv, totiž jádro. Experti se shodují, že pouze nukleární energie může v dohledném čase pomoci překonat období bez fosilních paliv, pokud k jejich zrušení politici přistoupí, a dále nástup zelených technologií s potenciálem opravdu pokrýt obrovské energetické potřeby moderní společnosti. Přes vzletná slova politiků je bez jádra dosažení „uhlíkové neutrality“ nemožné.

Miliardy sem, miliardy tam

Kromě škrtů v armádním rozpočtu chce Sanders své klimatické plány financovat uvalením nových daní. Vzhledem k tomu, že kromě svého klimatického programu chce Sanders zavést státní zdravotnictví, odpustit studentské dluhy a zvednout minimální mzdu (projekty za mnoho miliard až bilionů dolarů), se Američané pod prezidentem Sandersem mohou těšit na pořádné utahování opasků.

Rozhazování peněz se od socialisty očekává, ale jedna odpověď vzbudila u pravice větší pobouření než ostatní. „Posílení postavení žen a vzdělávání všech o nutnosti omezit populační nárůst se zdá jako rozumná politika. Byl byste tak odvážný, že byste o této záležitosti diskutoval a udělal z ní klíčový bod svého plánu na vypořádání se s klimatickou katastrofou?“ zeptala se jedna z žen v publiku. Sanders odpověděl, že hodlá odstoupit od takzvané „politiky z Mexico City“, která zakazuje federální financování těch zahraničních neziskovek, jež se zabývají potraty. Politiku vyhlásil v roce 1984 na zasedání OSN v Mexico City Ronald Reagan, odtud jméno. Bill Clinton následně pravidlo odvolal, George Bush mladší ho znovu zavedl, Barack Obama zase zrušil, Trump zase zavedl. To, že ho další demokrat v Bílém domě zruší, se očekává. Nikdy předtím ale tato politika nebyla spojena s nutností populační kontroly. „Myslím, že zvlášť v chudých zemích světa, kde ženy zrovna netouží po velkém počtu dětí, a mohou tak mít možnost, jak omezit jejich počet, je to něco, co velmi silně podporuji,“ odpověděl Sanders. Konzervativci to okamžitě kritizovali jako nepřístojnou eugeniku, koloniální projekt, kdy klid zelených svědomí má být vykoupen životy chudých dětí.

Největší kritikou Sandersova plánu je, že povede k masivní nezaměstnanosti – poté, co se ocitnou na dlažbě pracující ze zrušených odvětví. Sanders má ale naplánované rozsáhlé balíčky v nezaměstnanosti pro tyto lidi. Navíc tvrdí, že jeho ekologický plán vytvoří 20 milionů pracovních míst. Není ale jasné, nakolik Sanders tomu plánu sám věří, jelikož zároveň dodal, že Američané se musejí připravit obětovat, podobně jako to dokázali za druhé světové války. Slibovat „krev, pot a slzy“, pokud země zrovna nestojí proti největšímu zlu v historii lidstva, však není právě nejlepší volební strategie.

V porovnání se Sandersem působí Elizabeth Warrenová jako vrchol umírněnosti. V porovnání s kýmkoli jiným jako klimatická extremistka. Podle Warrenové za 70 % všech uhlíkových emisí mohou tři průmyslová odvětví: stavitelství, výroba elektrické energie a ropný průmysl. Ty chce donutit k přechodu k ekologii. Velké firmy navíc přímo obvinila z korupce, prý přes svůj lobbing ovlivňují Kongres a zabraňují přijetí přísnějších ekologických regulí. Do boje proti globálnímu oteplování chce investovat „pouze“ tři biliony dolarů během deseti let. Taktéž ve slibech, kolik vytvoří nových pracovních míst, se drží víc při zemi, díky jejímu plánu jich má vzniknout 1,2 milionu. Jak neopomněla dodat, „dobrých, odborářských, amerických míst“.

Celé to chce financovat pomocí nových uhlíkových daní a uhlíkových cel, jež zavede na zahraniční zboží, pokud nebude splňovat americké klimatické normy. Vypadá to, že pod prezidentkou Warrenovou si americký daňový poplatník také sáhne hluboko do kapsy.

Uhlíkové neutrality chce Warrenová dosáhnout do roku 2035. Nicméně, stejně jako Sanders, vylučuje investice do jaderné energie. Na rozdíl od Sanderse tvrdí, že v boji proti klimatickým změnám mají své místo i kapitalisté; nechce vše řídit státními zásahy.

Poslední z „velké trojky“ kandidátů, kteří mají šanci na demokratickou nominaci na prezidenta, Joe Biden, je jediný, jenž se snažil prezentovat ekologickou politiku s šancí na výhru u voličů. Celou debatu ale byl v těžké defenzivě. Byl tázán, jak může být brán vážně ve svých klimaslibech, když plánuje navštívit akci na výběr financí pro svou kampaň, pořádanou zakladatelem firmy na těžbu zemního plynu Andrewem Goldmanem.

V rámci svého klimatického plánu chce Biden utratit jen 1,7 bilionu dolarů, o dost méně než jeho konkurenti. Také uhlíkové neutrality chce dosáhnout o dost později než ostatní, teprve v roce 2050. Biden přiznal, že by rád zrušil vypouštění uhlíkových emisí již v roce 2030, ale „nezná žádné vědce, podle kterých by to bylo nyní možné“. Frakování by nezrušil, pouze by zakázal nové vrty. Jako svoji hlavní výhodu zmiňoval působení v administrativě prezidenta Baracka Obamy, v té době se mu podařilo vyjednat Pařížskou klimatickou dohodu.

Zbytek bez šance

Zbytek kandidátů nejspíš nemá šanci dosáhnout na nominaci, ale i tak jejich vyjádření použijí republikáni v chystané negativní kampani. Například senátor Cory Booker chce boji proti klimatické změně podřídit všechny aspekty své politiky. Beto O’Rourke chce utratit pět bilionů dolarů a zavést nové daně. Starosta Pete Buttigieg klimatickou změnu označil za „hřích“. Senátorka Kamala Harrisová chce hnát firmy těžící fosilní paliva před soud. V Demokratické straně je tak velmi těžké najít někoho, jehož klimatické plány by nepředstavovaly ohromné sociální změny a velkou daňovou zátěž pro běžného Američana. Možná jediný je Joe Biden. Demokraty může uspokojovat, že momentálně v průzkumech vede. Zároveň se ale zdá, že je to především díky tomu, že o nejprogresivnější voliče se dělí Sanders s Warrenovou. Kdyby jeden z nich vypadl, mohl by zkonsolidovat toto progresivní křídlo pod sebou.

Velký projekt pro boj proti globálnímu oteplování je pro demokraty nebezpečný. Jejich voličská základna to vyžaduje, ale ve všeobecných volbách to může být smrtelná politika. Příkladem je osud guvernéra Jaye Insleeho. Ten založil celou svou prezidentskou kampaň na boji proti změně klimatu. Nikdy nezískal výraznou podporu a v srpnu kampaň ukončil.

Varovnější je ale příklad australských laboristů v letošních květnových volbách. Jejich pravicová konkurence vládne již od roku 2010. Za ta léta upadla do frakčních bojů a dvakrát vyměnila premiéra. Vítězství pro levici mělo být jasné. Všechny předvolební průzkumy věštily jasné vítězství Labor Party. K velkému překvapení všech ale pravice obhájila svou většinu. Jedním z hlavních důvodů byla klimatická politika laboristů. Ti totiž slibovali rozsáhlé omezení v Austrálii klíčového těžařského průmyslu a zavedení nových daní pro boj proti globálnímu oteplování. Když si voliči spočítali, co by je to stálo, raději zůstali u pravice.

Také Donalda Trumpa podle průzkumů všichni kandidáti porážejí a jeho chaotické chování mnoho Američanů znechucuje. Pokud ale demokraté přenesou svoje klimatické plány z primárek i do všeobecných voleb, může se stát, že voliči se budou rozhodovat podle svých peněženek.