Rozpočet, který ve středu 9. února představila vláda Petra Fialy, je zjevně už na první pohled nesrovnatelně lepší než ten, co jí po sobě zanechal kabinet Andreje Babiše. Začít vládnout na pár měsíců s rozpočtovým provizoriem bylo velmi prozíravé. Už jen proto, že první Fialův rozpočtový schodek je téměř o 100 miliard korun nižší než původní babišovský. To není žádný účetní trik. Úplně konkrétně to znamená, že státní dluhy si nezvýšíme o dalších 100 miliard korun.

Namísto Babišova schodku 377 miliard korun budeme mít Fialův deficit 280 miliard korun. Investoři, kteří zemi na ten dluh půjčují a v posledních měsících žádají čím dál vyšší úroky, tak uvidí obrat trendu. V porovnání se schodkem rozpočtu za loňský rok, který dosáhl 420 miliard korun, to bude pokles o 140 miliard. Petru Fialovi se tedy zjevně daří otočit trend dluhové šikmé plochy, po níž jsme se s Andrejem Babišem rozjeli. Dá se čekat, že to investoři ocení a zbrzdí se prudký růst úroků ze státních dluhopisů.

Schodek klesá, výdaje státu stoupají

Hlubší pohled na rozpočet ale už tak optimistický není. Premiér Petr Fiala ode dne, kdy kabinet rozpočet přijal, neustále opakuje, že je to rozpočet, který bude srážet inflaci. „Děláme to, co je nejsilnější nástroj vlády proti inflaci – nebude zvyšovat dluh, nebude roztáčet rozpočtovou spirálu a naopak snížíme výdaje státu. Proto jsme nepřijali rozpočet, který připravila Babišova vláda. Ten měl 377 miliard deficitu. Zdražování a inflaci by jen posouval dál. Dali jsme si za cíl, že rozpočet musí mít deficit pod 300 miliard a že musíme najít úspory na výdajové straně rozpočtu, abychom dali jasný signál, že s inflací chceme něco dělat. Protiinflační signál je protiinflační rozpočet. A na něm teď pracujeme,“ řekl Petr Fiala v rozhovoru pro Lidové noviny, list ze svěřenského fondu Andreje Babiše.

Samotný vládou schválený rozpočet je ale v přímém rozporu s premiérovými slovy. Růst státních výdajů se nepodařilo zastavit. Na rozdíl od samotného schodku útraty rostou. Vláda Petra Fialy utratí letos podle svého vlastního návrhu o 7,6 miliardy korun víc, než utratil kabinet Andreje Babiše v roce 2021. Loni dosáhly výdaje státu 1 885,6 miliardy korun. Letos to má být 1 893,2 miliardy korun. Fialova vláda v růstu státních výdajů pokračuje. Snižuje schodek, ale zvyšuje výdaje.

K nižšímu schodku kabinetu pomohla právě inflace. Ta zároveň se zdražováním všeho zboží a služeb zvyšuje i příjmy státu. S vyšším účtem přirozeně roste i daň, kterou z toho účtu státu zaplatíme. S prudkým vzestupem cen emisních povolenek, které zdražují energie, se zároveň přirozeně zvyšuje i suma, která z emisních povolenek míří do státního rozpočtu. Tyto odpustky za emisně špinavý byznys jsou příjmem státu. Proti původnímu Babišovu rozpočtu, který byl připravován ještě na podzim, než se zdražování naplno rozjelo, má Fialův premiérový rozpočet příjmy o 62,2 miliardy korun vyšší.

Když je celkový schodek nižší o sto miliard korun, na snížení výdajů při takovém růstu příjmů připadá jen necelých 38 miliard korun. Ani ne polovina ze snižování babišovských výdajů o 80 miliard korun, které obě koalice tvořící současnou vládu slibovaly před volbami.

Mírný ústup ze šikmé plochy

I tady ale první pohled klame. „Úspory ve výdajích státního rozpočtu jsou značné. Nelze zjednodušeně srovnat výdaje původně navrhované s výdaji aktuálně naplánovanými – zde by úspory zdánlivě dosáhly pouze 40 miliard. Aktuálně navrhované výdaje však v sobě zahrnují výdaje v řádech desítek miliard korun, které v původním návrhu nebyly (což je vidět zejména z rozpočtu pro kapitolu ministerstva práce). Ministerstva našla v naprosté většině úspory v řádu jednotek miliard korun. Pouze na provozních výdajích tak vláda ušetří 13 miliard korun,“ píše ve svém zdrženlivě optimistickém komentáři k rozpočtu Národní rozpočtová rada. Ta je v zásadě veřejným „auditorem“ hospodaření státu. Nemá žádné reálné pravomoci. Vliv na vládu může vyvíjet jen svým renomé a autoritou, odvíjejících se od jmen, která v ní v té chvíli zasedají. To jsou nyní dva bývalí členové bankovní rady České národní banky, viceguvernér Mojmír Hampl a Eva Zamrazilová. Ekonomové profesí vytrénovaní a zaměření na sledování inflace. Jsou-li tedy právě oni k Fialovu rozpočtu zdrženlivě optimističtí, dá se čekat, že podobně optimističtější budou i ti, kdo nakupují státní dluhopisy. Úroky by se tím pádem mohly zbrzdit. Politické vnímání rozpočtu může být a nejspíš bude méně optimistické. Vládní koalice totiž jede jen na půl plynu svých slibů. Ta „změna“, s níž vyhrála volby, se zatím rozjíždí velmi opatrně a pomalu. Má to politická i psychologická vysvětlení.

Národní rozpočtová rada ale trefně upozorňuje, že kromě vyšších příjmů rozpočtu přinesla vyšší inflace i růst výdajů. Takový, který si vláda nevybírá a je k němu okolnostmi nucena. Když se zdražuje, musí kabinet podle zákona zároveň zvednout i důchody a bude zvedat sociální dávky a nemocenskou. Ty by na rozdíl od penzí nemusela, kabinet si ale při takto vysoké inflaci netroufne, aby padla kupní síla sociálních dávek. Jen zákonem diktované zvýšení důchodů tak přijde na 21 miliard korun. Vláda se chlubí úsporami provozních výdajů za 8,8 miliardy korun. „I tak ale objem platů pro státní zaměstnance roste o sedm miliard. Když k tomu připočteme nespotřebovaný objem platů z loňského roku, bude to nárůst o deset, možná o dvanáct miliard korun oproti roku 2021,“ řekl po schválení rozpočtu vládou ministr financí Stanjura.

A právě tady se dostáváme ke dvěma hlavním neuralgickým bodům, kde před volbami tolik slibovaná změna po babišovském rozhazování nepřichází. To jsou výdaje na platy a počet státních zaměstnanců. A národní – nikoli evropské – dotace státu firmám. Tady se podle koaličních slibů měly odehrát největší změny. Není k nim potřeba žádná změna zákonů. Jen rozhodnutí vlády.

Zásadní slibované změny ale nepřicházejí. Naopak. Počet státních zaměstnanců se poté, co ho Babiš za svého vládnutí zvedl o 40 tisíc, dál zvyšuje. Upozorňuje na to přímo ekonomický poradce premiéra Petra Fialy, hlavní ekonom společnosti BH Securities Štěpán Křeček. „Za největší problém nového návrhu státního rozpočtu považuji přijetí 6609 nových státních zaměstnanců. České republice by prospěla redukce doprovázená zvýšením efektivity práce ve státním sektoru. Celkový objem prostředků na platy by se měl zmrazit, platy by však vzhledem k inflaci měly růst,“ napsal Křeček na Twitter v přímé reakci na rozpočet.

To je rychlejší bobtnání počtu státních zaměstnanců, než jsme zažívali za éry, kdy seděl ve vládě Andrej Babiš. Od roku 2014 do roku 2021 celkově přibylo výše zmíněných 40 tisíc lidí placených státem. To znamená v průměru pět tisíc ročně. Petr Fiala je hned první rok nad babišovským ročním průměrem. Úzce to souvisí s tím, že vláda rozšířila počet členů kabinetu. Na ty se přirozeně nabalují i další úředníci. Ukazuje se na tom jeden z trendů, který odlišuje stát od efektivních soukromých firem. Na úřadech je trendem vytvářet nejen kolem ministrů, ale i kolem náměstků a často i o patro níž rozsáhlé dvory asistentů, sekretářů, tajemníků, řidičů. V rozměrech, jaké jsou ve velmi ziskových a bohatých privátních firmách už dlouhé roky nevídané. Takové dvory se tam považují za zbytečně vyhozené peníze a relikty minulosti. Ve státní správě je to jeden z „nefinančních benefitů“.

Prohlubuje se tak dál velmi nebezpečný trend, kdy platy ve veřejném sektoru výrazně převyšují ty v soukromém. Trend trvá roky a stále se zrychluje. V první polovině loňského roku, z něhož jsou poslední data Informačního systému o průměrném výdělku, který spravuje ministerstvo práce, lidé ve veřejném sektoru vydělávali v průměru 43 232 korun. Ti ve službách soukromých firem brali v průměru jen 39 332 korun. Ti, kdo zvyšování platů státních zaměstnanců hájí, argumentují tím, že pro stát v průměru pracují lidé s vyšší kvalifikací. Že je tam jiná struktura pracovních míst. Tím pádem jsou platy vyšší přirozeně.

Jenže v detailním srovnání lidí v podobných profesích s podobnými kvalifikacemi se ukazuje, že u řady těch profesí stát platí víc. Týká se to především úředníků a lidí na různých administrativních pozicích, což je dnes podstatná část zaměstnanců. Stát tak přebírá firmám nejlepší lidi, nabízí jim víc jistot a ještě k tomu vyšší plat, čímž privátní společnosti nutí zvyšovat platy; příjmy svých vlastních úředníků roztáčí tu inflační spirálu, kterou Petr Fiala sliboval zastavit.

Ve zdravé ekonomice by to mělo být přesně naopak. Stát si může dovolit platit méně, protože dává lidem i jistoty. Společnost se tak přirozeně dělí na ty, kdo jsou ochotni víc riskovat u soukromníků, ale dostávají za to vyšší plat, a na ty, kdo před rizikem dají přednost jistotě a jdou za nižší plat pracovat pro stát. Odráží to i povahové vlastnosti, které se do těch rozdílných pozic hodí. Když tato zdravá rovnováha nefunguje, ekonomika přirozeně přichází o nejlepší lidi, kteří v soukromé sféře skutečně něco vytvářejí a vydělají. Státní úředníci mají být jen jejich co nejlepším servisem. To v České republice už dlouho nefunguje, protože platy ve veřejné sféře jsou vyšší.

Neplatí to ve zdravotnictví a školství, kde je veřejný sektor dominantní zaměstnavatel. V privátních školách a ordinacích jsou platy velmi často vyšší než v těch veřejných. Proto je správné, že i Fialova vláda pokračuje ve zvyšování platů učitelů a zdravotníkům. I v časech snižování dluhů. To jsou jedny z nejdůležitějších investic. I ve školství a zdravotnictví by ale vláda měla začít velmi pečlivě sledovat efektivitu a výsledky, které za ty investované peníze dostává. Pandemie čínského koronaviru ukázala, jak nebezpečné mohou být některé špatně nastavené motivace. Nemocnice byly přímo motivovány, aby vykazovaly co nejvíc pacientů s covidem. Dostávaly za ně výrazně vyšší úhrady než za jiné diagnózy. Každý dobrý hospodář chce mít přirozeně v takové chvíli co nejvíc co nejvýnosnějších pacientů. Co nejvíc pozitivně testovaných. Naopak obtížně vysvětlitelné je, proč vláda sice zmrazila platy státních zaměstnanců, ale do privilegovaných skupin, kterým přidala, vytáhla kromě učitelů a zdravotníků i policisty.

Nedotknuté dotace

Kapitolou, kde před volbami padaly velké sliby o úsporách, byly neinvestiční národní dotace firmám. Daly se seškrtat hned. Nebránily tomu žádné zákony. Nový ministr financí Zbyněk Stanjura už 6. prosince, ještě před nástupem do vlády, oznámil, co by mělo být prvním škrtem. „První na ráně jsou neinvestiční dotační tituly zejména pro velké firmy. Letos představují 105 miliard korun. Menší podniky je považují za nespravedlivé,“ citoval Stanjuru deník E15. Už jen tento škrt sráží schodek pod 280 miliard korun. Bez jakýchkoli vyšších příjmů, omezování plateb za státní pojištěnce a čehokoli dalšího je realita úplně jiná. Ve Fialově rozpočtu ale zůstává 66 miliard korun neinvestičních dotací firmám. Jenže ani 39 miliard neseškrtal Zbyněk Stanjura. Udělal to už Andrej Babiš. Stanjura proti návrhu po něm zděděném snížil neinvestiční dotace firmám o necelé dvě miliardy.

Slibovaná změna se v rozpočtu zatím nekoná. Jestli skutečně přijde, se pozná právě na zásazích do počtu zaměstnanců státu a dotacích firmám. Petr Fiala před volbami sliboval snížení počtu lidí, které stát platí, o třináct procent. Nyní jich zaměstnává 482 tisíc. To znamená propustit 62 tisíc lidí. U dotací odříznout soukromé firmy od těch 66 miliard korun.

Vládu zatím brzdí politika. Premiér i ministři neustále opakují, že se nebude „šetřit na lidech“, protože je čekají dvoje důležité volby. Na podzim komunální, v lednu prezidentské. Koalice se bojí, aby proti sobě nepostavila řady nespokojených, kterým sebere místa ve službách státu nebo dotace. Jenže velká část z těch, jejichž reakce se obává, nevolí ji, ale Andreje Babiše. Ti, kdo dali hlas stranám současné koalice, z velké části nepatří k těm, kdo jsou závislí na penězích od státu. Spíš k těm, kdo ten stát financují – a rozhazování, za které nedostávají kvalitní veřejné služby, se jim přirozeně nelíbí. Velké změny se nedají očekávat ani od rozpočtu na rok 2023. Ten bude vláda projednávat ve vrcholící prezidentské kampani. A Petr Fiala se bude přirozeně obávat, aby Andrej Babiš nevykřikoval, že „šetří na lidech“.