Jiří Kratochvil vydal krátce po sobě dvě nové knihy, u svého tradičního nakladatele (Druhé město) svůj sedmnáctý, možná osmnáctý román, který nazval Liška v dámu, a v jiném brněnském nakladatelství, ve Větrných mlýnech, esejisticko-povídkovou koláž Je suis Paris. Obě knihy jsou klasicky „kratochvilovské“ variace na jeho životní témata, originální a autistické, čtivé a přitom elitářské, v každém případě kvalitou podání, jazykovou kulturou a invencí o pár délek před současnou českou prozaickou normou. Věnovat se tu budeme jen první knize, i když ta druhá by za to stála též.

Liška v dámu je příběh řekněme magicko-realistický, zasazený do první půle 50. let, situovaný nejen do obvyklého Brna, ale kosmopolitně roztažený od Sibiře po Kalifornii. Dochází v něm ke zpětné transmutaci lišky v dámu a pak zase dámy v lišku, což zní podivně (nikoli pro Kratochvilovy čtenáře), ale v proudu bájného vyprávění působí docela přirozeně. Moudrá a nadaná liška, která dostane jméno Sylva, je produktem vědeckého experimentu, který si v Institutu I. P. Pavlova objedná sám Stalin, jenž si pak tuto rudou krasavici, jedinou radost svého temného života, zamiluje. Protože však má své dějinné poslání, pověří ji tajným úkolem (autor se moc nezdržuje jeho vysvětlováním) a pošle ji do Evropy. Tam se, už v lidské podobě, setká s agentem StB, brněnským mladíkem Pavlem. Ten je vyškolen, především jazykově, a vyslán do Mnichova, aby tam cosi ošklivého provedl, pronikl do Svobodné Evropy či tak. Jenže se projeví „lidský faktor“. Setká se s liščí ženou Sylvou, zamilují se do sebe, nechají agentství, zradí své poslání – a prchnou do USA. Usadí se v Kalifornii, učí tam jazyky (jsou přece dokonale vyškoleni) a oddávají se jeden druhému. Jenže pak se zase stane, co se stát musí, tedy Sylva se opět proměňuje v lišku, pomalu, ale neodvratně, chloupek po chloupku ztrácí lidské vlastnosti, což se děje smutně a poeticky, jak to umí napsat jen Jiří Kratochvil, románový elegik z Brna, respektive Moravského Krumlova.      

Je to tedy milostný příběh mytologicko-přírodopisný, vržený na pozadí agentského thrilleru z raných padesátých let. Namísto rozvíjení dobrodružné zápletky a naplňování čtenářských očekávání (třeba bychom si mysleli, že to milencům jen tak neprojde) se v jistou chvíli vyprávění přešaltuje, ba zcela převáží v elegii o ztrácející se milované bytosti, v love story o liščí femme fatale, která musí opustit svět lidí a vrátit se do zvířecí podoby. Transmutace zvířete v člověka či prostě jedné bytosti v druhou je typicky kratochvilovská figura, objevující se snad v polovině jeho próz. Odpovídá jeho šamanskému vypravěčskému naturelu a má osobnostní základ v soukromé paměti (viz jeho Medvědí román, který má v jeho osobní mytologii kultovní místo). Zvířecí není protikladem lidského, ale jeho doplněním, možná vyšší možností existence, reinkarnací, která má osudový rozměr. Ten je spojen s další kratochvilovskou románovou konstantou, jíž je zážitek iniciačního citu, jeho vyvrcholení, které všechno překonává a boří, protože jedině prožitek krásy má v životě smysl. A pak jeho nutná ztráta, navozující tesklivou elegickou atmosféru, která je pro Kratochvilovy romány naprosto typická. 

Pro větší názornost by se snad ještě mohlo napsat, že Liška v dámu působí, jako kdyby se do špionážního románu Grahama Greena vloudil surrealista se zoofilními sklony a trochu mu v něm udělal paseku. A zároveň tam natahá pasti a návnady v podobě aluzí, tedy odkazů a citátů kanonických děl: samozřejmě když proměna, tak Kafka, a také Nabokova, jehož asi nejmilejší postava, profesor Pnin, se tady přímo zjeví, jako když si romanopisec, který už nemusí dbát, jestli mu někdo rozumí, chce udělat radost. Snad mu rozumí ještě někdo jiný.

Douška: K té radosti asi patří výlet do Paříže, kterou si Sylva a Pavel dopřejí, přičemž zavítají do Musée d’Orsay. To šlo v 50. letech ale těžko, to tam ještě bylo nádraží, i když už nefunkční. Muzeum se tam otevřelo až v roce 1987. Ale možná že i tenhle anachronismus je taková liščí past.

Jiří Kratochvil: Liška v dámu. Vydalo Druhé město – Martin Reiner. 200 str.