Po prvním kole voleb prezidenta na Ukrajině se dá říct, že hlavou státu se v každém případě stane člověk, který už prezidentem byl. Petro Porošenko si buď vybojuje druhé funkční období, nebo ho v úřadu vystřídá jasný vítěz prvního kola Volodymyr Zelenskyj, kterého lidé jako prezidenta už také znají, protože ho hrál v populárním satirickém seriálu. Zelenského úspěch se dá vyložit jako výraz odporu vůči ukrajinským politickým elitám. Únavy a možná také rezignace tamních voličů. V tomhle ohledu Ukrajinci v rámci současného Západu nepředstavují žádnou zásadní výjimku.

Strana vedená komikem vyhrála volby v Itálii, nakonec i Donald Trump byl před svou kandidaturou širší veřejnosti znám jako hvězda televizní reality show. V Kalifornii dělal guvernéra Arnold Schwarzenegger a byl v tom velice úspěšný, v Minnesotě zas wrestlingový zápasník Jesse Ventura.

V takových situacích se říká, že voliči „vyslali signál“ – dali najevo, že jsou ochotni jít za politickým outsiderem, na němž oceňují především to, že nepatří k „nim“. Jistě, Zelenskyj v kampani vystupoval s líbivou neurčitostí, ledacos slíbil – zatočí s korupcí, ukončí válku, zvýší mzdy příslušníkům ozbrojených sil na úroveň obvyklou v NATO a tak dále a tak podobně. Těžko říci, kolik z voličů k jeho osobě upíná nějaké skutečné naděje a kolik chce jenom potrestat současnou politickou garnituru, užít si to (a pak třeba roky žít s důsledky tohoto rozhodnutí). Nakonec – prezidenta Porošenka lidé kdysi také vítali jako kultivovaného muže, který do politiky přichází jaksi zvnějšku a zamete se všemi možnými zlořády... Dnes jich tedy značné množství svoje naděje upíná podobným způsobem k někomu jinému. Anebo v přesvědčení, že horší už to stejně nebude, volí establishmentu navzdory bez ohledu na to, jaké další důsledky by to mohlo mít, jsou pro jakoukoliv změnu, i kdyby třeba byla jenom kosmetická – o Zelenském se také říká, že ho „vodí“ jeden z oligarchů.  

I kdyby ale v ukrajinských volbách kandidoval ten nejschopnější kandidát s tím nejpromyšlenějším programem, mohlo by pro něj být prakticky nemožné dosáhnout během jednoho volebního období nějaké skutečně výrazné změny. Ukrajina je těžce zkoušená země, zatížená těžko překonatelným dědictvím hrůzy a destrukce společnosti za sovětské vlády, velkou část samostatné existence prožila pod vládou ruských satrapů, kteří konzervovali postsovětský oligarchicko-gangsterský marasmus. Země, v níž už kvůli její velikosti je těžké měnit směr, jejíž existence je pro mnoho obyvatel naplněním dlouholetých národních ambicí, a proto její faktický stav může bolet o to víc. Země ve válce, která ji zásadním způsobem ohrožuje. Ukrajina je v něčem dost smutná země, která potřebuje čas a potřebuje ho hodně. Jako kdyby se ho ale přestávalo dostávat.