Letos jako každý rok vojenští odborníci a fandové netrpělivě čekali na 9. květen, tzn. den, kdy v ulicích mnoha měst celého Ruska zaburácejí motory tanků a dalších vozidel, jež se účastní velkolepých vojenských přehlídek. Ty samozřejmě plní několik úloh, například dodržování tradice či propagandistické působení na domácí i zahraniční veřejnost, ale nejčastěji vysílají i nějakou konkrétní zprávu. Co chtěl Vladimir Putin vzkázat letos?

První „Přehlídka Vítězství“ v hlavním městě SSSR proběhla 24. června 1945 a další takové se odehrály v letech 1965, 1985 a 1990. Od roku 1995 se přehlídky konaly sice každý rok, avšak jenom za účasti pěších útvarů, což se změnilo v roce 2008, kdy na Rudé náměstí opět vyrazila i těžká technika. Velkou pozornost světa si ale získala až přehlídka v roce 2015, jelikož Rusko ji využilo k předvedení nové generace techniky (včetně tanku T-14 Armata). Od toho roku lze hovořit o globálním významu ruských přehlídek.

V roce 2016 se při přehlídce kladl největší důraz na typy techniky, které absolvovaly nasazení v Sýrii, kdežto roku 2017 byla hlavním motivem obrana ruských zájmů v Arktidě. Představily se proto dva nové systémy protivzdušné obrany pro polární oblasti. Už delší dobu před letošní přehlídkou bylo známo, že bude skutečně velmi bohatá na novinky, což pak potvrdily i záběry z nácviků. V Moskvě se objevilo celkem patnáct nových typů pozemní a letecké techniky, což bylo vlastně více než za tři předchozí roky dohromady.

Před diváky tudíž defilovalo třeba bojové vozidlo podpory tanků BMPT Terminator, nezvyklý prostředek spojující podvozek tanku a výzbroj bojového vozidla pěchoty. Existuje již dlouhou dobu, ale sama ruská armáda jej zařadila do služby až nyní, k čemuž ji pobídly výsledky testů, které jeden kus prodělal v Sýrii. Kontroverzní BMPT budí pochvalu i kritiku, avšak pozornost publika už si mimo jakoukoli pochybnost získalo.

Představilo se rovněž několik nových typů obrněných automobilů, mj. KAMAZ Tajfun-K 4x4 (také ten už je nasazen v Sýrii), KAMAZ Patrul či Ural-VV. Druhý a třetí jmenovaný typ jsou součástí výzbroje Národní gardy (známé též jako Rosgvardija), tzn. nové složky, která vznikla z Vnitřních vojsk (neboli sil ministerstva vnitra) a některých zvláštních zásahových jednotek a fakticky je podřízena přímo Vladimiru Putinovi. Často se říká, že jde o „pretoriánskou gardu“, která má zabránit jakýmkoli pokusům o změnu režimu.

Mezi další novinky se řadily terénní čtyřkolky AM-1 nebo terénní vozy UAZ Patriot, na nichž se nacházela kulometná výzbroj. Ruská armáda tak zužitkovala své zkušenosti ze Sýrie, neboť tam se lehké užitkové vozy s výzbrojí běžně vyskytují v arzenálech nestátních skupin. Rusové se tímto konceptem inspirovali a chtějí na této bázi postavit „superlehkou brigádu“, tedy útvar pro rychlé operace v asymetrických konfliktech.

Mimo pozornost nezůstala ani Arktida, protože diváci mohli na Rudém náměstí spatřit rovněž sněžná vozidla TTM-1901-40 Berkut-2. Navzdory posměškům, že tato novinka působí trochu jako ruská parodie tříkolky Reliant Robin (u nás známé zejména ze seriálu Mr. Bean), je třeba zdůraznit, že tento „přerostlý sněžný skútr“ je velmi užitečným prostředkem, který tvoří jeden z páteřních typů výzbroje nových ruských arktických brigád.

Velkou pozornost si získaly robotické systémy, tzn. zbraně bez osádky. Publiku se představily hned čtyři typy, a to odminovací robot Uran-6, bojový robot Uran-9, bezpilotní letadlo Korsar a bezpilotní vrtulník Katran. S výjimkou posledního byly odborné veřejnosti dobře známé, ale nemalý rozruch vyvolalo oficiální sdělení, že všechny čtyři už byly nasazeny v Sýrii, neboť se vědělo o provozu prostředků řady Uran, ovšem nikoliv o bojových zkouškách letadel Korsar a Katran, jež mohou zajišťovat průzkum i útočné akce.

Přesněji řečeno, o ruských bojových dronech se občas spekulovalo, avšak jasný důkaz chyběl. Sice vlastně chybí pořád, jelikož máme jenom ono oficiální prohlášení, ale nesporným faktem je, že Rusko udělalo v oblasti vojenské robotiky v posledních letech značný pokrok. Sice ještě zdaleka nedosahuje úrovně Izraele či USA, ovšem výrobci stahují náskok Západu a ozbrojené síly zavádějí do služby rostoucí počet zbraní bez osádky.

V letecké části přehlídky pak absolvovaly moskevskou premiéru dva exempláře nové stíhačky 5. generace Suchoj Su-57 PAK FA a celou akci uzavřely dva přepadové stíhače MiG-31K, jež nesly hypersonické balistické střely Kinžal. Zbraň s maximálním doletem okolo dvou tisíc kilometrů, jež vychází z obávané rakety Iskander, náleží mezi ony „trumfové karty“, o kterých Vladimir Putin mluvil v onom stále diskutovaném projevu z 1. března 2018.

Pozornost většiny světa se sice upírala na Moskvu, avšak „Přehlídky Vítězství“ se konaly také v dalších 27 městech Ruské federace. Novinky a zajímavosti tedy byly k vidění i mimo hlavní město. Dá se jmenovat například Murmansk, kde se představily modernizované tanky T-80BVM a dvoudílná sněžná vozidla GAZ-3344-20 Aleut. Před publikem v Jekatěrinburgu projížděly mimo jiné systémy elektronického boje Krasucha-4, zatímco součástí akce v Petrohradu bylo nové osmikolové obrněné velitelské vozidlo R-149MA1.

Hodně zajímavý charakter měla již tradičně přehlídka ve městě Tula, kde sídlí řada zbrojovek. Ty pojímají 9. květen jako příležitost k prezentaci svých produktů, takže publikum spatřilo i některé typy techniky, které (zatím) ani nejsou zařazeny ve výzbroji. Přehlídky se však konaly i mimo Rusko, například na letecké základně Hmímím v Sýrii, v několika dalších státech bývalého SSSR a poněkud bizarně rovněž v Luhansku a Doněcku.

Ukrajina sice také uznává jako svátek „sovětský“ 9. květen, přehlídky ovšem pořádá jen občas (naposledy v roce 2017), zatímco samozvané „lidové republiky“ na Donbasu se usilovně snaží napodobit Rusko i v pompéznosti oslav. Letošní rok přinesl veliké překvapení v Doněcku, kde byly vystaveny nové produkty tamního zbrojního průmyslu. A zdaleka nešlo pouze o pěchotní zbraně, protože separatisté postavili i dva typy dělostřeleckých raketometů ráže 217 a 324 mm či dálkově ovládaný bojový modul s kulometem.

Zcela jistě lze říci, že rok 2018 byl z hlediska technických novinek na květnových přehlídkách rokem nejbohatším. Samozřejmě se dá jen spekulovat, co nás čeká dál, nápovědu však poskytl zástupce ruského ministra obrany Jurij Borisov. V jednom rozhovoru uvedl, že během dvou či tří let můžeme v Moskvě očekávat laserový zbraňový systém Pěresvět, tzn. další z oné sestavy „trumfových karet“ z Putinova projevu z 1. března 2018.

Na jedné straně vysoce sofistikované výrobky typu robotických zbraní, na straně druhé vyzbrojený automobil UAZ Patriot coby pragmatická inspirace třetím světem. Obrana Arktidy i operace v zahraničí, těžké obrněnce i zbraně pro asymetrické války. Pokud lze to vše shrnout do jediné „zprávy“, pak z toho zřejmě vychází sdělení, že Moskva má široké spektrum kapacit a nebude se zdráhat je nasadit k prosazení svých zájmů.

Bylo by ovšem chybou to brát jen jako výhrůžku, právě naopak. Ačkoli tento motiv tam téměř jistě přítomen je (a to koneckonců do mezinárodní politiky patří), zároveň může jít o prvek promyšlené „marketingové“ strategie, pomocí níž chce Rusko budovat a upevňovat síť vztahů s dalšími zeměmi. Do toho ostatně zapadá i ruská intervence v Sýrii, pomocí které dalo Rusko jednoznačně najevo, že nenechá padnout svého strategického spojence Bašára Asada, a také si udělalo obrovskou reklamu na mezinárodním zbrojním trhu.

Díky tomu navazují či upevňují vztahy s Ruskem rovněž státy, u kterých to může působit jako překvapivé, mj. Izrael, Turecko, Egypt či bohaté sunnitské monarchie. Rusko prostě jen velice pragmaticky (až oportunisticky) využívá chyb, kterých se Západ dopustil a stále ještě dopouští ve vztahu zejména k Blízkému a Střednímu východu. Řada států se začíná obávat, že už nelze na Západ spoléhat tak jako dřív, co se týče dodávek zbraní či záruk obrany, takže se ohlížejí i po jiných variantách, z nichž jednou je právě Kreml.

Vladimir Putin na tuto „poptávku“ pochopitelně reaguje, a tak se snaží dostat Rusko do pozice komplexního garanta bezpečnosti, který by představoval seriózní alternativu Západu. Zajisté to může vypadat lákavě, protože je nesporné, že Rusko například nikdy nebude podmiňovat prodej zbraní stavem lidských práv. Zároveň to však nese i rizika, jelikož navzdory velkému pokroku stále platí, že Rusko v řadě ohledů za Západem zaostává.

Ruské ozbrojené síly se z technického i operačního hlediska zajisté dramaticky zlepšily a stále zlepšují, jenže by musely urazit ještě dlouhou cestu, aby se staly nástrojem pro garanci bezpečnosti na úrovni těch západních, respektive amerických (protože kapacity evropských zemí se někdy jeví spíš jako směšné). Navíc se zde objevuje konkurence v podobě rychle expandující Číny, která může být pro řadu zemí lákavější alternativou.

Peking také postupuje vysoce pragmaticky, neklade „nepříjemné“ otázky, nabízí pestrou škálu zbraní a cílevědomě si buduje expediční kapacity. Ačkoli dosud nejvíc boduje u chudých států subsaharské Afriky či jihovýchodní Asie, stále více z pomyslného „ruského koláče“ ujídá také ve Střední Asii a v severní Africe. Čínské zbraně tak začínají kupovat i tradiční ruští zákazníci jako Turkmenistán, Arménie či Alžírsko. Čína má navíc oproti Rusku k dispozici i nepoměrně větší objem finančních prostředků pro investice a půjčky.

Obě mocnosti mají ve třetím světě dosti kontroverzní image, ale zatímco Rusko si svou pověst v poslední době spíš zlepšilo, Čína stále častěji budí nedůvěru a odpor kvůli svým nátlakovým (až vyděračským) praktikám. Navíc je tady zcela nový faktor v podobě amerického prezidenta Trumpa, který rovněž kráčí po stezce absolutně pragmatického realismu a vyvíjí velkou snahu o expanzi vlivu USA ve světě, a ačkoli čelí hlasité kritice, že „podlézá“ diktaturám, daří se mu obnovovat vztahy „rozklížené“ za Obamovy vlády.

V této souvislosti je poměrně zajímavé, že také Donald Trump chce v letošním roce uspořádat velkou vojenskou přehlídku, která by demonstrovala vojenskou moc USA. Kritici namítají, že jde o zbytečné „divadlo“ a že za USA mají hovořit reálné činy, avšak současný svět dává stále větší důraz na image, respektive na dojmy. Trumpova snaha je tudíž částečně pochopitelná, protože tímto způsobem skutečně lze vyslat důraznou zprávu.

Někdy se tvrdí, že velkolepé vojenské přehlídky pořádají obvykle ti, kdo chtějí přesvědčit svět i sebe samotné o síle, jíž si ve skutečnosti úplně jistí nejsou. Poukazuje se na Rusko, Čínu, KLDR, arabské či africké státy, kdežto členové NATO dělají něco podobného jen vzácně (byť na Trumpa údajně nejvíc zapůsobila přehlídka, kterou viděl loni v Paříži). Americký prezident ovšem jako zkušený byznysmen určitě chápe obrovský význam image, což na podnikatelském trhu platí stejně jako v domácí i zahraniční politice.

Pokud se ještě na závěr vrátíme k letošní moskevské přehlídce, stojí určitě za zmínku, že mezi čestné hosty patřil izraelský premiér Benjamin Netanjahu. S prezidentem Putinem vedl velice živý a zjevně přátelský rozhovor, což jenom podtrhuje pozitivní vztahy obou zemí. Ačkoliv se obnovila těsná aliance s USA, židovský stát nehodlá pozbýt to, co se mu povedlo v posledních letech získat, tedy Moskvu jako svého strategického partnera.

Premiér Netanjahu samozřejmě není naivní a chápe, že Rusko sleduje především vlastní zájmy, stejně tak Vladimir Putin zajisté chápe, že Izrael sleduje zase ty svoje. Pokud se ovšem shodují, není důvod nespolupracovat. Pro Izrael je navíc nepochybně lepší, pokud má Moskvu na své straně. Rusko je předvídatelný a racionální aktér, a kdyby se vztahy Izraele a USA opět někdy ocitly v krizi, židovský stát může počítat aspoň s jakousi „zálohou“. Také toto zajímavé poselství mohla letošní přehlídka v Moskvě vyslat.