Od uvalení karantény na republiku uplynuly první dva týdny. Společenské i ekonomické náklady mohou být obří (aspoň už se o nich začalo mluvit). Na jižní Moravě se od pondělí začne pilotně zkoušet tzv. chytrá karanténa, avšak co se zbytku republiky týká, premiér Babiš dal dosti srozumitelně najevo, že směřuje k prodloužení karantény i po Velikonocích.

Společnost vládu za tuto politiku zahrnuje 80procentním souhlasem. V anketě serveru iRozhlas.cz se mezi poslanci sněmovny v odpovědi na otázku, zda by kromě prodloužení současného stavu hlasovali i pro totální zákaz vycházení, až depresivně často opakuje, že budou hlasovat podle doporučení šéfa krizového štábu plukovníka Prymuly.

Krizový štáb a ministři opakují, že drastická opatření nám mají koupit čas. Myslí se tím – čas k přípravě jednotek intenzivní péče v nemocnicích, pro koupi ventilátorů, čas pro dovoz papírových a textilních gest, jimž se ve zpravodajství říká roušky, čas ke zvýšení testovacích kapacit. A kdesi vzadu v mozku živíme představu, že to je i čas pro světovou vědu, která hekticky hledá jak vakcínu, tak spolehlivý lék na koronavirus.

Kromě toho nám ale ty dva týdny už poskytly čas k předběžné kritické analýze statistických dat, na jejich základě vlády vyhlašovaly karanténu. Že vláda česká i další vlády Evropy vyhlašovaly plošná omezení, aniž měly všechna data tvrdá a neprůstřelná, bylo pochopitelné. Apokalyptické záběry z Lombardie, rychlost šíření nákazy po světě, nad tím vším jako v erbu oficiální cifra Světové zdravotnické organizace (WHO), podle níž smrtnost u onemocnění Covid-19 dělá 3,4 %, což by z koronaviru dělalo desetkrát až čtyřiatřicetkrát vražednější infekci, než jsou chřipky (které se mezi sebou navzájem sezonu od sezóny hodně liší). Už po pár dnech ale odhady, podle nichž vlády kalibrovaly svou reakci, ze zpětného pohledu nevycházejí dobře.

Za nejkřiklavější příklad poslouží zřejmě Británie. Kabinet Borise Johnsona, který s drastickým omezením svobod oproti většině kontinentu váhal a zařadil se k nim až o týden později, tak učinil pod drtivým dojmem studie univerzity Imperial College v Londýně. Tito vědci – konzultanti vlády – tehdy ve svém odhadu pro případ, že by Johnson nedělal nic, prognózovali ve Spojeném království 500 tisíc mrtvých. Včera vyšel jejich nový odhad: díky zavedení karantény si koronavirus v Británii vyžádá 5600 obětí. Je možné, aby z hlediska epidemiologů-absolutistů, kteří nedávno posilovali dojem, že virus se už asi stejně utrhl a nic ho nezastaví, tato ne zcela důsledná opatření stlačila počet obětí o více než 98 procent? Nebo to byla věda v uvozovkách, s pochybnými čísly a metodikou?

Pokud jde o Itálii, tamní Ústav národního zdraví (ISS) už před týdnem publikoval zprávu, že tři čtvrtiny mrtvých se zjištěným koronavirem měly už před nákazou virem dvě, polovina dokonce tři chronické nemoci. Ředitel Italské služby pro ochranu civilního obyvatelstva na tiskové konferenci minulou neděli zdůraznil, že 800 mrtvých denně v zemi nejsou „zemřelí na koronavirus, ale s koronavirem“. Přesto se ve statistikách všichni počítají, jako kdyby zemřeli na koronavirus.

Úplně stejně v Německu prezident státního Ústavu Roberta Kocha Lothar Wieler 20. března na tiskové konferenci konstatoval, že všichni mrtví s nálezem koronaviru jsou ve statistice vedeni jako oběti koronaviru. Dokud se tato metodologie nezmění, vykazují státy mnohem větší než skutečnou smrtnost. Ne že by manažeři české pandemie o těchto trhlinách v metodice nevěděli. Profesor Prymula sám minulý týden použil „italskou“ formulaci o člověku, který nezemřel na koronavirus, ale s ním. Přesto se i u nás každý mrtvý s koronavirem v těle automaticky počítá do kolonky jeho obětí.

Současně se zpochybněním počtu skutečných obětí nemoci Covid-19 se v odborné obci množí disentní odhady, že virus je mnohem rozšířenější, než se dosud myslelo. To by byl další faktor, který by stlačil politicky rozhodující faktor smrtnosti. Profesor imunologie Sergio Romagnani z Florencie odhaduje, že mezi nakaženými je těch bez příznaků 50 až 70 procent. Studie jednoho týmu z univerzity Oxfordu dokonce spekuluje, že v Británii už nákazou prošla či právě prochází polovina populace.

Je samozřejmě otázka, jak nastavit ukazatele, podle nichž by se rozhodovalo, za čí smrt může primárně Covid-19 a za čí smrt nějaká jiná, v těle už předtím přítomná nemoc. Ale je důležité si na to téma v následujících dnech a týdnech vynutit aspoň nějakou debatu. Jinak nemáme šanci, že by naše vláda rozhodovala v nějakém rozumném rámci, až bude na počátku dubna rozhodovat, co s karanténou dál.