komentář Daniela Kaisera

Proti koronaviru jsme úspěšní. Proč se neslaví?

komentář Daniela Kaisera
Proti koronaviru jsme úspěšní. Proč se neslaví?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Zpráva o tom, že se pro Čechy s výjimkou tranzitní cesty zavírá Slovinsko, je malým střípkem do obrázku Evropy ve stavu latentní psychózy. U nás k ní tu a tam přispěje vládní epidemiolog Rastislav Maďar, včera například řečmi o zahraničních studiích, podle nichž se proti covidu nevytváří kolektivní imunita, a sen o promořenosti je třeba definitivně opustit.

Pan Maďar to s námi myslí dobře, jen se neustále radši mýlí ve prospěch maximální bezpečnosti a v neprospěch normálního života. Mohl by zmínit i jiné vědecké studie, jako je ta od švédského Karolinska Institutet zde. Ta je stará měsíc, základním sdělením je to, že mnohem víc uzdravených pacientů disponuje buněčnou imunitou (z T-lymfocitů) než protilátkami, po nichž u nás pásla například Prymulova plošná studie. Což by znamenalo, že na cestě ke stádní imunitě možná přece jen jsme. To, jaké studie si vybíráme, něco vypovídá o našem sklonu vidět věci růžově anebo příliš černě. A to je česká vláda na poměry dnešní Evropy v tomto ohledu ještě rozumná. Kdo chce vidět, jakých zběsilostí jsou úřady schopny, ať se podívá na Británii, Španělsko, Belgii.

Tímto tempem a s tímto personálem se na starém kontinentu lehce dostaneme zpátky do stavu hysterie, která na jaře, kdy se o koronaviru vědělo jen málo, byla snad i pochopitelná. Ale teď? Evropa není Amerika, kde v některých státech USA s nákazou vystřelil i počet hospitalizovaných. Nikde v Evropě zatím už měsíc a půl den co den hlášená čísla o růstu zachycených případů infekce nedoprovází tomu odpovídající růst případů lidí hospitalizovaných, natož případů s vážným průběhem.

U nás opozice před měsícem svolávala mimořádnou schůzi sněmovny proto, že situace na Karvinsku (a implicitně i jinde po republice) je krizová, zahraničí nás považuje za riskantní zemi a není se mu prý moc co divit. Co se za ten měsíc stalo? Sedmého července byla oficiální čísla pro Českou republiku následující: 2800 lidí s aktivní nákazou, z nich 90 hospitalizovaných, 13 s těžkým průběhem. Sedmého srpna: 4752 s aktivní nákazou, 116 hospitalizovaných a 16 s těžkým průběhem. Počátkem dubna, kdy u nás tato infekce byla na zenitu, s ní leželo v nemocnici něco málo pod 500 lidí a těžký průběh mívalo i víc než 100 z nich.

Avšak v typickém zpravodajství bývá v těchto dnech číslo případů s těžkým průběhem – což je z řady sledovaných čísel to nejdůležitější – paradoxně až na konci příspěvku/textu, kam většina čtenářů nedoposlouchá/nedočte.

Proč vzniká ona diskrepance mezi počtem pozitivních případů a počtem těžších případů? Nabízí se tu možnost, jakou od počátku předpovídala část virologů: že se i tento zprvu silný a zákeřný virus přece jen trochu unavil. Minulý týden si ho po návštěvě Bulovky opatrně osvojil i předseda vlády Andrej Babiš.

Vládní epidemiolog Maďar ten rozdíl v aktuálním čísle Echa přičítá lepšímu trasování, tedy že se nositele infekce skutečně daří rychle najít a strčit kromě nich do karantény i ty, kdo měli tu smůlu, že se s nositeli pár dní dozadu potkali. Něco na tom nepochybně bude. Ale i Rastislav Maďar tu dělá jen hrubý odhad, mluví o většině, nikoliv výrazné, neřkuli naprosté většině případů. Tedy nechává prostor i jiným faktorům: jako že se už nehospitalizuje pro jistotu každý, kdo se doktorovi nezdál. Tedy že se nehospitalizuje bezhlavě, ale s rozmyslem. Že lékaři pacienty s koronavirem umí lépe léčit.

Jak už bylo řečeno, křivka s novými případy se od křivky hospitalizovaných a od křivky těžkých případů utrhla vesměs po celé Evropě (horší je to v některých státech USA). Z nějakého důvodu se tento úspěch nezdůrazňuje, ačkoliv by měl – snad pro zdar politik navázaných na pandemii, jako je unijní dluhopis, snad z prestižních důvodů, protože politikům, kteří jsou podepsáni pod karanténou, nebude vadit, když se proti hospodářskému poklesu bude stavět jakási nekončící morová rána. Dění v posledních dnech ukazuje, že chuť hroutit se pod hrozbou nákazy nebyla ještě v Evropě vypotřebována.

 

8. srpna 2020