Hejtmani minulý týden podali pomocnou ruku vládě, když jí sněmovna odmítla prodloužit nouzový stav. Tento krok vyvolal moře kritiky, v neposlední řadě z vedení politických stran, k nimž pánové krajů patří (netýká se nominantů ANO a ČSSD). Výraznou mladou tváří mezi hejtmany je lidovec Jan Grolich (36). Jaká přesně byla geneze jednání s Andrejem Babišem? Necítí se Grolich využit a zneužit? V čem se za pandemie liší pohled ze sněmovny a z krajského úřadu?

Jak vlastně to vaše slavné jednání s vládou vzniklo, na čí žádost? Premiér se posléze tvářil, že ho o další nouzový stav žádaly kraje, málem jako kdyby ho to otravovalo.

Což je pravda, že jsme žádali. Ve čtvrtek, kdy sněmovna odmítla další nouzový stav, se nejprve přes videokonferenci potkali ředitelé krizových štábů na krajích. Od nich vzešlo pro nás hejtmany doporučení požádat vládu o prodloužení nouzového stavu jménem krajů. Ještě ten večer se na tom Asociace krajů dohodla. Neříkám, že s tím souhlasili všichni, ale v drtivé většině jsme to považovali za rozumné východisko. Každopádně to nebylo tak, že by se ozvala vláda: Hele, nám tady ve sněmovně cosi neprošlo, nepožádali byste o to vy? S tím jsme opravdu přišli sami. Myslím, že ve sněmovně s touto možností ani nikdo nepočítal. Pokud snad máte dojem, že jsme vládu požádali teprve na její žádost, ten dojem možná vznikl z toho, že jsme nechtěli požádat obratem a bezpodmínečně. Proto jsme si nejdřív vymínili s vládou jednání.

Proč kraje na nouzovém stavu tak lpěly?

Protože jsme všichni hejtmani do jisté míry zodpovědní za zdravotní situaci. A nelíbilo se nám, že by se to mělo rozvolnit. Během inkriminovaného týdne se z nouzového stavu stal až jakýsi talisman a lidé ho začali vnímat jako poslední překážku před uvolněním. Z mého pohledu bylo takřka jedno, že ministerstvo zdravotnictví je pak ochotno vydat téměř shodná opatření, když jsem tušil, že ve společnosti bez nouzového stavu vypukne karneval. Můj odhad byl, že vypršení nouzového stavu by vyvolalo ještě větší vlnu nedůvěry a nastartovalo novou vlnu šíření koronaviru. Někteří podnikatelé byli nachystaní otevřít i přesto, že se dalo čekat, že ministerstvo vydá nové zákazy. Chtěli otevřít a s ministerstvem se soudit, k čemuž by po nouzovém stavu najednou měli možnost. Měli jsme indicie, i přes různé komory, že podnikatelé se sdružují, aby otevřeli a obratem podali žaloby. Čísla z nemocnic, která nám chodí každé ráno do mailu, mi říkají, že jsme zvolili správný postup. Čísla rostou i tak, bez našeho přičinění by narostla skokově. Já úplně chápu, jak nepopulární to bylo rozhodnutí, že jsme přispěli k tomu, že všechno zůstává utažené, bohužel tak si to situace žádá.

A vy sdílíte názor, že otevřené malé obchody by přispěly k šíření nákazy? Co argument, že by se aspoň zákazníci, dnes naštosovaní v hypermarketech, trochu rozprostřeli?

Jenže kdyby se jelo podle zákona o veřejném zdraví, otevíraly by se nejenom maloobchody, otevíralo by se napříč, restaurace, služby... A v té kombinaci by to fakt byl karneval. Otevíraly by i provozy, které mají být podle nařízení dál zavřené. První den pár lidí, další den víc, za pár dní by to jelo jako lavina. Víte, co mě zaráží? Už týden se diskutuje o ústavnosti jednoho kroku (žádosti hejtmanů, která popírala vůli sněmovny – pozn. red.), ale nebýt toho jednoho kroku, řešili bychom dnes zákonnost desítek opatření. Rušit nouzový stav při číslech násobně horších, než když se nouzový stav vyhlašoval, to nedává smysl.

Stejně těžko pochopit vaši vyjednávací taktiku. Byl tu moment, kdy vás premiér potřeboval. Nemohli jste vaše podmínky – otevírání škol, návrat k jednáním s opozicí – dostat podepsané na papíře?

Pozor, Babiš nás nepotřeboval! Podle mě pan premiér nechtěl prodlužovat nouzový stav. Jeho postoj byl: Vy jste si nás pozvali, tak co po nás chcete? Jestli máte podmínky, tak je řekněte. Já to vnímal tak, že potřebujeme nouzový stav, abychom do čtrnácti dnů neměli v kraji plné nemocnice. S jinou vládou, která by pandemii zvládala, by nám určitě stačila mírnější opatření. Ale za této situace by mi zrušení nouzového stavu přišlo, jako když rodič učí dítě jezdit na kole s postranními kolečky, pak vidí, že to dítěti pořád nejde, tak mu kolečka odstraní a pustí ho plnou rychlostí z kopce.

Před jednáním jste premiérovi dali nejdřív najevo, že o nouzový stav stojíte, a pak jste si začali klást podmínky.

Za mě říkám, že takhle jsem to nechtěl. Že někteří z nás do éteru obratem oznámili: Chceme nouzový stav, to byla vyjednávací chyba. Nicméně ve finále jsme dospěli k rozumnému řešení. Já osobně jsem vůbec nepočítal s tím, že všechno slíbené bude splněno. Pro mě dva hlavní body byly jednak pandemický zákon schválený sněmovnou – a ani jsem nečekal, že projde tak rychle –, jednak bezprostřední příprava škol na testy a návrat žáků. Odpovědná ministerstva po jednání s námi začala školy opravdu chystat.

No, přípravy na testy začaly už předtím, totiž když se ministr školství dočetl, že je právě spustilo Rakousko.

Myslím, že až díky hejtmanům ty přípravy nabraly obrátky. Fakt jsme na to tlačili.

Je pravda, že vám ministr Blatný otevírání škol od 1. března výslovně slíbil?

Pravda je, že školy jsme řešili hlavně s panem ministrem Blatným, protože ten rozhodující den, což byla neděle, jsme mluvili hlavně s ním. Slova pana Blatného mi vyzněla tak, že pokud se situace nezhorší, od 1. března jsou schopni otevřít poslední ročníky. Ministr vnitra nám předtím potvrzoval, že je schopný zajistit testy, což byl pro celou operaci samozřejmě zásadní předpoklad.

Vzápětí po dohodě s premiérem jste řekl s odvoláním na školy, že pokud vláda dohody nesplní, musí skončit, protože lidé už premiérovi absolutně nevěří. A že vy, být poslancem, vyvoláte v takovém případě hlasování o nedůvěře. Dnes premiér de facto říká, že nějaké přísliby hejtmanům ho nezajímají. Porušil vám daný slib, nebo je na takové konstatování ještě brzy?

Minulý týden ještě všechno šlapalo. I opozice byla překvapena konstruktivním přístupem premiéra při jednáních o pandemickém zákoně. Do toho byly zahrnuty připomínky parlamentní opozice i nás, hejtmanů. Teď se to s těmi školami láme. Jednak se objednaly čínské testy, což budí kritiku. Nemám detailní informace, nechci to hodnotit. Jen si všímám, že to ani premiér, ani ministr vnitra nedokážou odkomunikovat. Druhý prvek je, že školy se zatím stejně otvírat nebudou. I tady je strašně důležité, jestli to vláda dokáže vyargumentovat a odkomunikovat na veřejnosti. Pokud se návrat do škol odloží o týden, čtrnáct dní nebo do nevidím proto, že nám čísla rostou ve všech směrech, tak já tomu rozumím, byť už na tom zůstane takový ten odér kolem nákupu čínských testů.

Čísla rostou, to je pravda, ale ne úplně dramaticky. Hospitalizovaných bylo v listopadu daleko víc.

Na to se nemůžete dívat tímto způsobem. Virus dnes funguje trošku jinak, nemocnice fungují trošku jinak než dřív. Počty hospitalizovaných jsou dnes výrazně nižší proto, že není tolik nemocných, kteří potřebují do nemocnice. A nemocnice už s covidem umějí líp pracovat, posílat lidi dřív domů. Tím pádem nás celkový počet hospitalizovaných zas tak nezajímá. O tom jsme mluvili i s ministrem zdravotnictví, že při vyhlašování nebo rušení opatření se vždycky musí zohledňovat zaplněnost jipek. A ty jsou v krajích totálně naplněné, už čtrnáct dní na nich fakticky nejsou volné kapacity. U nás v kraji máme naplněných 75, 80 procent. A to jsme na tom relativně dobře, protože na Moravě máme ještě relativně dobrá čísla. Ale i u nás stačí týden či dva rychlejšího šíření nákazy, v červené barvě se ocitne celá republika. A pacienty nebude kam převážet. Lidé, kteří o věci rozhodují, což jsme částečně i my hejtmani, cítí, že doba nedospěla k tomu, aby se mohlo rozvolňovat.

A nebývá to takhle často, že v zimě, kdy vrcholí sezona respiračních chorob, jsou jipky na 80 procentech i bez covidu?

To není vůbec pravda.

Je to pravda.

Ale kapacita jipek je dnes uměle nafouknutá, právě kvůli covidu. Nikdy se nedělo, aby se kvůli chřipce zastavil chod nemocnice. Až dnes se v nemocnicích zavírají některá oddělení, aby šlo rozšířit lůžka pro covid pacienty. Kraje jsou zřizovateli krajských nemocnic, neseme za ně přímou zodpovědnost. Na jižní Moravě ještě máme štěstí v tom, že v Brně stojí dvě fakultní nemocnice, navíc má Brno další nemocnice městské. V některých jiných krajích hlavní podíl péče nesou krajské nemocnice. To je pak pro hejtmana obrovská zodpovědnost. Podívejte, já čísla, která mi ráno chodí, nemůžu vnímat jen jako statistiku. Když každý den v e-mailu čtete, kolik umřelo desítek lidí, tak to není jen statistika. Nutí vás to řešit covid věcně, odmyslíte si politiku, odmyslíte si skutečnost, že to celé řídí nějaký Babiš, se kterým nesouhlasíte, u kterého se vám nelíbí styl, jak s vámi jedná. Musíte zůstat na věcné úrovni. A z ní viděno jsme my hejtmani přesvědčeni, že jsme udělali dobře. I potom, jak o nás premiér mluví, i potom, jak ostatní říkají, že nás Babiš zneužil.

I když máme epidemickou situaci horší než skoro celá Evropa, přes to přese všechno velká část veřejnosti chce otevřít obchody a drtivá část veřejnosti školy. Neboli: veřejnost chce děti ve školách i za cenu velké zátěže nemocnic. Jak se k takto jednoznačnému přání veřejnosti má politická třída postavit – má ho splnit, nebo nemusí?

Bavili jsme se s panem Blatným o tom, že budeme čísla každý týden vyhodnocovat a že hlavní parametr budou pro nás jipky. A pokud tato čísla celý týden rostla a ještě do příštího víkendu určitě porostou, tak i když jsme plánovali nějaké to opatření rozvolnit a skutečně jsme na to tlačili, tak já chápu, že by to teď nebylo dobře. Anebo o. k.: otevřeme školy, ale musí se testovat každý den. Za tohoto rozšíření nákazy nejde testovat učitele a žáky jen dvakrát týdně. Já se obávám, že návrat do škol bude velmi pozvolný, a než se dokončí, budou se bohužel blížit prázdniny.

Proč to neurychlit? Děti z prvních ročníků přenášejí podle vědeckých poznatků infekci méně než teenageři. Proč ta kaskádovitost – nejdřív maturanti, deváťáci, pauza, první ročník, pauza...?

Nejsem odborník a jako hejtman do toho na rovinu nemám co kecat. Nechám to na odbornících. Stát má poslouchat odborníky a s politickou odpovědností vyhodnotit, co mu doporučili. Stát musí mít jasnou linii, ne že ji každý týden bude měnit podle přání veřejnosti. Že když veřejnost řekne: Ne maturanty, teď první stupeň, tak že to vláda přeskládá. Stát si musí stát za svým. Nemá co poslouchat ani nějakého hejtmana, který tomu objektivně vůbec nerozumí a nemá za sebou aparát, natož vědce.

A přesto hejtmani vstoupili do politického jednání mezi vládou a sněmovnou, ačkoli to přísně vzato není jejich věc.

Jenže pokud si přečtete krizový zákon, tak my když jako hejtmani cítíme stav ohrožení, máme možnost oslovit vládu, aby vyhlásila nouzový stav. Což je pro člověka, který nese i trestní odpovědnost za krizové řízení, imperativ. Vůbec si nedovedu představit situaci, že bych po čtrnácti dnech otvíral ráno e-maily a říkal si: Ty jo, mně tu umírá o dvacet lidí denně víc, než kdybychom vládě ten nouzový stav dali. S touto představou já jsem nedokázal žít. A nedokázali s ní žít ostatní hejtmani. Pokud by ten postup byl protiústavní, měla to konstatovat vláda, její ústavní právníci. To je čistě její odpovědnost, nikoli hejtmanů.

Ústavní právník a člen Trikolóry v Brně Zdeněk Koudelka vás vyzval k odstoupení, protože jste protiústavně obešli vůli sněmovny.

A je to pravda, vzhledem k dění minulého týdne? Jak si pak vysvětlit, když o týden později sněmovna řekne, že úplně stejný, údajně protiústavně vyhlášený nouzový stav vlastně chce?

Sněmovna samozřejmě má právo měnit názor.

My zase máme právo požádat vládu o nouzový stav. Bavme se věcně. Představte si, že na celém území republiky hoří, sněmovna vyhlásí nouzový stav a po nějaké době si usmyslí: Hele, my už to nebudeme prodlužovat, už hoří nějak dlouho. A na námitku, že hoří víc než na začátku, oni řeknou, že ale stejně hoří už moc dlouho. Tady hoří, a hoří celá republika. Ať si sněmovna říká, co chce.

Taky to, že hoří už velmi dlouho, můžeme vyložit jako důkaz, že tvrdé lockdowny nefungují.

Samozřejmě. Ať Babišova vláda dělá co dělá, absolutně jí to nefunguje. Zatímco v zahraničí to jiným vládám docela funguje. Dobře, tak si řekněme, že naše vláda neumí hasit a nemá v úřadě být. Proto jsem taky mluvil o nedůvěře vládě. Jenže podle mě odvahu říct: Ta vláda musí pryč, a to hned, nikdo nemá. Letos jsme před volbami a vládní strany by to mohlo naopak posílit. Třeba by vládla vláda v demisi. Nebo úřednická vláda. Kdo by ji jmenoval a koho by do ní najmenoval? Co by se za toho tři čtvrtě roku stihlo udělat jiného v rámci řízení pandemie? Je to strašně těžká situace. Je strašně těžké říct jim: Protože to neumíte řídit, nemáte už tam být. I když věcně je to pravda.

Na začátku února jste měl s premiérem spor o to, jestli do očkování zapojit praktické lékaře. To jste chtěl vy, on tvrdil, že nejstarší věkovou skupinu je třeba naočkovat v nemocnicích. Pak se řeklo, že vakcín nebude dost. Vidíte už u očkování světlo na konci tunelu?

Od 1. března praktici budou očkovat. Do našeho kraje by v březnu mělo přijít 40 tisíc kusů AstraZeneky. Do očkování se zapojí asi 400 praktiků, čili jeden praktický lékař, respektive mobilní tým může naočkovat tisíc dávek za měsíc. Což je super, myslím, že to ani všechno nevyužijí. Vzhledem k tomu, jak premiér mluvil začátkem února, tu hlásím změnu k lepšímu. Aspoň to. Dnes je v registračním systému přihlášena jen polovina lidí nad 80 let. Jakmile začnou očkovat praktici, tak i ti nezaregistrovaní ke svému praktikovi půjdou. Pokud se bude dodávat, jak je naplánováno, jsme u nás v kraji do konce srpna schopni proočkovat 70 procent populace nad patnáct roků věku. A pokud bude vakcín ještě víc, což někteří předpovídají, stihneme to ještě dřív.

Ještě k vaší politické dráze. Jak jste skončil u lidovců?

Šel jsem do obecních voleb na lidovecké kandidátce nejdřív jako nestraník, po čtyřech letech práce starosty už jsem kandidoval jako straník. Hlavní důvod byl, že starostové kolem, kteří mě inspirovali, jsou převážně lidovci. A naše rodina ne že by byla vyloženě lidovecká, ale vždycky jsme k nim měli blízko.

Taky jste byl stand-up komik. Jak jste se dostal k tomu?

Při práci. Ovšem já jsem se už od základky věnoval divadlu. Vedl jsem amatérský divadelní spolek. Jeden kamarád přes divadlo začal tady v Brně dělat stand-up a přizval mě. Zkusil jsem to, bavilo mě to, trochu jsem se v rámci té brněnské skupiny chytil. V klubu jsme vystupovali pravidelně jednou za měsíc. Vzhledem k tomu, že na brněnské scéně vystupujete pořád před tím samým publikem, potřebujete pořád nové a nové věci. Takže jsem tu aktivní kariéru ukončil. Občas když mě pozvou na záskok, tak tam vytáhnu starou ostřílenou věc, ale nové nevymýšlím. Neměl bych na to čas.

Je stand-up výhoda do politiky?

Divadlo obecně je pro politika skvělá průprava. Umí líp mluvit, vystupování na veřejnosti bere jako rutinu. Znám spoustu skvělých starostů, kteří když mají vylézt na nějaké oslavě před publikum, začnou být nervózní a jsou najednou poloviční. Mě osobně vystupování na veřejnosti baví.

Máte zájem výrazněji promlouvat do celostátní politiky?

Do Prahy absolutně nechci. Jsem v takovém rozpoložení, že mě celostátní politika, parlament, sněmovna, tyhle věci vůbec nelákají.