EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA

Za lepší, sdílený, zelený svět. A bez viru

EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA
Za lepší, sdílený, zelený svět. A bez viru

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Akutní fáze pandemie čínského viru skončila. Projevovala se bezprecedentním zásahem do běžného života, povinností nosit roušky, které také nejlépe symbolizovaly omezení práv a svobod včetně vyjadřování, a je završována povinně nepovinným plošným očkováním.

Je to jen rok, co hysterie kolem čínského viru vypukla, a ten jediný rok stačil k tomu, aby se většina západního světa podvolila, omezila, zařadila se do jedné řady a podle povelů se poslušně ukláněla. Většina skeptických nebo racionálních argumentů s jiným pohledem na věc byla zadupávána do země s nejvyšším možným obviněním: vy jste vinni za 30 tisíc obětí (v České republice), které si čínský vir vybral. Na faktu, že onemocnění, které způsobuje, má smrtnost od 1,5 procenta, se ale nic nezměnilo. Stejně tak, že je dalších deset patnáct dalších nemocí, které toto číslo mají mnohem vyšší.

Čínský vir se šířil rychle, někdy hodně škodil, někdy i zabíjel. Lidé ho neznali a stále neznají, a proto se báli. Strach z neznáma je mocný. Vir se v Česku uklidnil, ale zda účinnou zbraní byl lockdown a roušky v kombinaci s očkováním, se teprve dozvíme, protože se ještě uvidí. Vir nezmizel, jen není tolik aktivní.

Nepřímé škody jsou obrovské a ještě porostou. To se také uvidí. Jako memento tady zůstávají zarouškované děti ve školách. Ti nejslabší, kteří byli virem ohroženi nejméně a také nejméně ohrožovali druhé.

V mnohém se zkušenost vypořádávání se s virem podobá boji za takzvanou záchranu klimatu. Již druhý rok je sice chladněji a víc prší, ale ďábelská kola evropského New Green Dealu se rozjela. Bude se zdražovat, omezovat, bude se diktovat, jak nově žít.

Cesta k bezuhlíkové ekonomice a k bezuhlíkovému životu bude za cenu dražší letecké a námořní dopravy, omezování spalovacích motorů a vnucování podivných elektrických aut, která většina populace oprávněně odmítá, protože je to pořád jen hračka pro rozmarné zbohatlíky a geeky různého typu. Brzo se bude také zavádět regulace konzumace masa, protože za špatné klima mohou i krávy. Bude se sdílet, třeba bydlení, a nakonec se bude sdílet asi i ten gender a čertví, co bude patřit všemocné korporaci, která bude určovat, co, kdo a kdy bude dělat a dýchat. Takové smělé plány neměli ani v Sovětském svazu.

Taky je to důsledek strachu z neznámého. Klima se mění, i když v našich dobách asi jinak, a příčina se musí najít. Oni ji už našli. Rozjelo se řešení ať to stojí, co to stojí. Diskuse není vhodná. Konečně tak k tomu přistupuje i většina domácí politické reprezentace: rozhodnutí už padlo, vlak jede, po Bruselu to přijal i velký byznys, nemá smysl nic měnit. My jsme stejně malí a sami nic nezmůžeme, přežijeme, jen když se přidáme a pokusíme se urvat, co se dá.

Přesto stále bude stát za to se ptát, zda je to skutečně jen a jen člověk, co mění klima, a tato otázka se vůbec nevylučuje s odpovědností vůči životnímu prostředí a místu, ve kterém člověk žije. V titulním tématu popisujeme první fázi nástupu New Green Dealu: v jejím čele stojí Evropa, která se na světové produkci světových emisí podílí 9,5 procenta. Zatracený uhlík.