Měřit panikou to, co se děje ve světě, znamená neměřit úplně přesně. Pád akcií na newyorské burze při začátku pondělního obchodování o sedm procent byl dílem paniky, která svou velikostí odpovídá panice z 15. září 2008, kdy krach banky Lehman Brothers spustil nevídanou finanční krizi. Amerika se hroutí po zprávách o šíření koronaviru a pádu cen ropy a stejně jako před dvanácti lety to záhy bude špatné na celém světě, dalo by se říci. Ovšem pořád to je jenom projev zoufalství, které se zmocnilo obchodníků při vidině miliardových ztrát, a zásadní informaci o stavu ekonomiky, natož o jejích vyhlídkách v příštích měsících nepřináší.

Stačí připomenout, že se letošní příběh od roku 2008 liší snad ve všem důležitém. Před dvanácti lety praskla americká realitní bublina, na ceně ztratily nemovitosti, kterými banky kryly své půjčky, a do insolvence se dostávaly samotné finanční ústavy. Pád největší investiční banky pak ukázal, že neexistuje bezpečné místo, kam uložit peníze, a to fakticky znamenalo, že na nějaký čas přestal fungovat bankovní systém. Pád akcií z 15. září 2008 následovaly obdobné propady během října i listopadu a hodnota amerických akcií klesla skoro na polovinu.

Proti tomu se dnes šíří nevyzpytatelný koronavirus. Asie již zřejmě zkoušku neznámou nemocí přečkala, nákaza se však dobývá na západní polokouli. Zatím se nestalo víc, než svět zažil při prasečí chřipce v letech 2009 a 2010, potíž je v tom, že nikdo neví, co ještě přijde. Vedle toho se trhy rozkývaly prudkým poklesem cen ropy, ale na druhé straně v tom dovozci černého zlata včetně Evropy nevidí jednoznačně negativní zprávu. Bankéři se díky rezervám nařízeným po minulé krizi ještě nezačali znepokojovat, na potíže se zatím připravují dodavatelské řetězce velkých holdingů zvláště z automobilového průmyslu. Je pravda, že obchodníci jsou nervózní stejně jako tehdy, prodávají jako kdysi stejné komodity typu akcií a méně pevných měn, místo nich pak nakupují jisté zboží, tedy hlavně americké a německé státní dluhopisy. Ovšem obchodníci jsou obětí svého povolání.

Jednu z mála věrohodných prognóz, co nás čeká, zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle ní letos neporoste světový HDP o 3,5 procenta, jak se čekalo dosud, ale pravděpodobně zůstane na dvou procentech. Při výhledu na rok 2009 se očekával růst světové ekonomiky okolo pěti procent, nakonec se udržel jen těsně nad nulou, a to ještě zásluhou Číny, protože kompletně všechny rozvinuté země spadly do recese. Jinými slovy, tentokrát zpomalí ekonomika na globální úrovni o poznání mírněji než po pádu Lehman Brothers, to ovšem neutěší země, které budou hlavní obětí koronaviru, případně delšího období s výpadkem zahraničního obchodu nebo s nízkou cenou ropy. Ty může potkat recese obdobná zkušenosti z roku 2009.

Nad věcí v Alpách

Ze včerejších dat je zřejmé, že Italové zatím nenašli účinnou obranu proti epidemii, že do potíží se propadá Španělsko a že Ameriku náraz choroby možná čeká v nejbližších dnech. Panika může přispět k tomu, že se ekonomické vyhlídky ještě zhorší, přesto šok podobný tomu v roce 2008 na obzoru není.

Na druhé straně, svět také může zůstat normální, jak svědčí jiné průzkumy než mezi newyorskými, případně londýnskými a frankfurtskými burziány. Výzkumná agentura Link o víkendu zjistila, že dvě třetiny Švýcarů se necítí být koronavirem ohroženy, čtvrtina v něm vidí středně vážné riziko a jen osm procent hodnotí epidemii jako opravdu vážné nebezpečí. Jak informuje Neue Zürcher Zeitung, dostačujícím opatřením je podle tří čtvrtin populace zákaz velkých společenských akcí a jenom podle čtvrtiny Švýcarů je vhodné zavřít italskou hranici. Říkají to i ve chvíli, kdy v přepočtu na obyvatele jejich úřady evidují dvanáctkrát víc nakažených než Česko.