Těžba uhlí se měla stát v Česku již brzy minulostí. Platilo to hlavně o černém uhlí z Karvinska, kde má společnost OKD maximálně do příštího roku zavřít poslední funkční důl. Vzhledem k ukrajinské válce a ještě prohloubenější energetické krizi je ale téměř jisté, že bude vše jinak. Zásadní přehodnocení by mohlo padnout také v těžbě pro českou energetiku významnějšího uhlí hnědého. Jedná se pouze o politické a ekonomické rozhodnutí, mnoho dolů na Mostecku může běžet ještě desítky let, upozorňují analytici.

V Česku se z uhlí vyrábí přes 40 procent elektřiny, tedy ještě o něco více, než vyrobí jaderné elektrárny. V teplárenství se uhlí využívá zhruba z jedné třetiny. Vláda se zavázala k úplnému odchodu od uhlí do roku 2033, už nyní ale zaznívá, že termín nemusí být dodržen.

„Prodloužení těžby by se určitě týkalo černého uhlí. V jediném fungujícím dole ČSM se mělo končit do konce letošního roku, maximálně zkraje toho příštího. Nyní je ale prakticky jisté, že k tomu nedojde,“ uvedl pro Echo24 výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií a analytik Jiří Gavor.

V Česku je jediným producentem černého uhlí společnost OKD. Ještě donedávna se přitom počítalo s tím, že těžba černého uhlí na Karvinsku se již dále nevyplatí. „Je to jak z ekonomických, tak i z ekologických důvodů. Spotřeba černého uhlí v našem kraji klesá, momentálně je jeho spotřeba okolo čtyř miliónů tun ročně. V roce 2025 to už bude jen 1 až 2 milióny tun. A tak malá těžba se opravdu nevyplatí. A nechat si dále devastovat krajinu a uhlí prodávat do zahraničí je nesmysl,“ řekl v lednu deníku Echo24 náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Jakub Unucka (ODS). Černé uhlí se tak do ČR dováží hlavně z Polska, Spojených států, Kanady, Austrálie a také právě z Ruska.

„Toto platilo ještě třeba před půl rokem. Mezinárodní cena černého uhlí vrostla zhruba na čtyřnásobek. OKD produkuje uhlí především pro využití v koksovnách. A platí, že koksovatelné uhlí je velmi žádané. Je jasné, že v dnešní situaci vycházejí ekonomické propočty zcela jinak. Náklady násobně nerostou, přitom ziskovost ano,“ říká Gavor.

Prodloužit těžbu v dole ČSM by neměl být problém. „Doly, které se již zavřely, nedává z ekonomického hlediska smysl obnovovat. Nicméně tam, kde těžba probíhá, lze plány bez problémů posunout. Nejedná se o nějaký velký zásah do těžebních plánů. Jedná se tedy hlavně o politické rozhodnutí a o to, zda by měla společnost OKD při stoupajících cenách uhlí větší zájem o pokračování těžby. Nicméně je zde ještě z hlediska státu další podstatný aspekt, a to je bezpečnost zásobení,“ uvedl analytik.

Co se týče energetiky a teplárenství, využívá se v Česku hlavně uhlí hnědé. Většina elektráren u nás je hnědouhelná. „Tady půjde o zásadnější rozhodnutí, protože hnědouhelná těžba ještě lze říci ve velkém probíhá. Mluvíme o desítkách milionů tun,“ vyjádřil se Gavor.

Na Mostecku probíhá těžba hnědého uhlí ve velkém dole ČSA, který patří do skupiny Sev.en Energy Pavla Tykače. „Zde je stanoven termín ukončení těžby do roku 2025 a ten bude dle mého názoru dodržen. Jinak by musely být vynaloženy podstatně velké investice a přehodnocené těžební limity. Navíc si myslím, že to ani není nutné, protože máme mnoho jiných lokalit, které jsou činné. Důl ČSA je už opravdu na hranici těžebních limitů, musela by proto být přijata nová legislativa. To by bylo možná pouze v případě, že by politická reprezentace počítala s dlouhotrvajícím vojenským konfliktem a došlo by k něčemu jako k přechodu na náročnou energetiku,“ domnívá se analytik.

Těžit by se dál mohlo například v dole Bílina, který skrze Sokolovskou uhelnou patří skupině ČEZ. Využíván by mohl být třeba až do roku 2040. Stejně tak může těžba pokračovat v lomu Nástup-Tušimice, taktéž z Tykačovy skupiny. V lomu Vršany by se pak v případě potřeby mohlo těžit až do roku 2065.

O uhlí byl v loňském roce celosvětově obrovský zájem. Po covidovém nuceném útlumu ekonomiky masivně vzrostla poptávka po elektřině, a tu nebylo možné pokrýt prosazovanými nízkoemisními zdroji. Znovu se tedy zapojovaly uhelné elektrárny, aby spotřebu energie pokryly. Poptávku po z uhlí táhl nahoru také prudký nárůst cen zemního plynu. Uhelná energie se totiž stala ve srovnání s plynem nákladově dostupnější.