V pondělí 21. září, když odcházelo toto číslo Týdeníku Echo do tiskárny, jsme se stali nákazou čínským koronavirem druhou nejvíc zasaženou zemí z celého vyspělého světa. Před námi už je jen Španělsko. V posledním týdnu jsme překonali Francouze a Američany. Počet nakažených za posledních sedm dní na sto tisíc obyvatel vystoupal na 122,6. Ve Španělsku dosahuje 157, ve Francii 108. Ve Spojených státech 86,6. Jen pro srovnání sousední země. Rakousko má 58,9, Německo 14,4 a Polsko 13,4. Takže se rozhodně nedá říct, že se epidemie prostě jen přesunula ze západní a jižní Evropy, kde tvrdě udeřila na jaře, do Evropy střední, kterou tehdy tolik nezasáhla. Jsme na tom skoro osmkrát hůř než Němci. Víc než devětkrát hůř než Poláci. Víc než dvakrát hůř než Rakušané. Problém je evidentně u nás, nikoli v celé střední Evropě.

Růst počtu nakažených se rozhodně nedá vysvětlit tím, že bychom testovali víc než ostatní, jak se lidem snažil ještě před pár dny namlouvat premiér Andrej Babiš. Opak je pravdou. V počtu testů na obyvatele jsme šestou nejslabší zemí celé Evropské unie. A rozhodně neplatí ani pravidlo, že čím víc se testuje, tím víc případů se objevuje. Opět je opak pravdou. Země, které masivně testují, jako třeba evropský testovací šampion Německo, mají naopak mnohem menší podíl pozitivních testů. Právě ten podíl je u nás jeden z vůbec nejvyšších ve vyspělé Evropě. Vypadá to, že právě masové testování a trasování pomáhá držet virus pod kontrolou. Na špičce jsou země, které dokázaly rozjet to, o čem se tady od jara mluvilo, a nikdy se to neudělalo. Chytrou karanténu, kdy se velmi pečlivě testuje a trasují kontakty. Lídři v chytré karanténě jsou Jižní Korea a v Evropě Německo. Na tuto strategii postupně nastoupili třeba i Lucemburčané, Dánové nebo Finové. Při jednom z nejvyšších počtů testů na obyvatele ve vyspělém světě je zároveň těch testů velmi málo pozitivních. V Německu je to aktuálně 0,8 procenta. V Koreji 0,9, v Dánsku 0,6, ve Finsku 0,5 procenta. Jen pro srovnání: v Česku v posledním týdnu bylo přes deset procent pozitivních testů. A když se odečtou opakované testy stejných osob, z oficiálních statistik vyjde, že je to dvacet procent pozitivních. Jsme na tom skoro nejhůř ve vyspělém světě.

Selhání státu

Prostě to testování nezvládáme. A třeba i ti Francouzi, jimž se dnes nákaza šíří zemí velmi rychle, mají jen 5,4 procenta pozitivních testů. Chytrá karanténa tady opravdu nefunguje. Tady jsou jasná data. Je až zarážející, kolik času vláda od jara ztratila řečmi o chytré karanténě, aniž stihla pořádný testovací systém připravit. Andrej Babiš v pondělním večerním projevu velmi bezskrupulózně řekl, že právě testovací a trasovací kapacity jsou teď největší úkol, který před zemí je. To zní skoro až drze. Co dělala jeho vláda celý půlrok? Zní neuvěřitelně, že teď Babiš oznamuje, že dalším úkolem je, aby výsledek testu znal každý do 48 hodin. A aby se dobudovala call centra pro hygienu. Co dělal stát pod jeho vedením od března? Je pozoruhodné, jak sám mimoděk říká, jak moc selhal. Energie se spalovala v nesmyslných jednorázových bonusech pro důchodce, zbytných cvičeních o změnách daní z příjmů a rozesílání roušek a respirátorů v hodnotě necelé stovky do schránky každého seniora.

Masivně zároveň testují a trasují i Švédové, kteří jako jediní v Evropě od jara vůbec nevypínali ekonomiku. Nezavírali obchody ani školy. Vše nechali na zodpovědnosti lidí. Nechali je normálně žít, snažili se chránit jen ohrožené (to se jim úplně v domovech důchodců nepodařilo) a postupně zároveň rozjeli masivní testování. Ve svém přístupu kombinují přirozené promořování společnosti, přesněji té části, která není virem vážně ohrožená, a testování. Jen 1,1 procenta testů je přitom dnes ve Švédsku pozitivních.

Vysvětlení prudkého nárůstu nakažených, který se u nás projevil od konce srpna, celkem jasně ukazuje, kde se stala chyba. Nedokázali jsme dát dohromady funkční systém testování a trasování. Dohledávat a izolovat nakažené. Takže se virus přirozeně začal šířit mezi mladými lidmi a dětmi, které se nepovažují za ohrožené, žijí bohatým společenským životem a mají spoustu kontaktů. Hygieny především v Praze a dalších nejvíc zasažených okresech nestíhají kontakty pozitivně testovaných dohledávat včas. V tom mezičase lidé normálně žijí a nákaza se šíří. V prvních týdnech nebylo ani vidět, že to má nějaké vážné následky. Počet lidí s těžkým průběhem a hospitalizovaných příliš nestoupal právě proto, že virus se šířil mezi mladými, kteří mají lehký průběh, nebo vůbec nemají žádné příznaky. Ohrožené skupiny nákaza nezasahovala, protože žijí výrazně opatrnějším životním stylem. Místům, kde se schází hodně lidí a virus se tam snadno šíří, se snaží vyhýbat.

Sám o sobě rostoucí počet nakažených, přestože nezasahuje ohrožené skupiny, však vytváří na politiky tlak, aby něco dělali. Andrej Babiš se začátkem září nejspíš instinktivně rozhodl pro strategii, že se začneme učit s virem žít. Po jednání vlády navrhl, aby už se netrasovaly kontakty mladých lidí bez příznaků. Nebylo to jasně řečeno, ale strategie byla zřejmá. Tu část společnosti, kterou virus přímo neohrožuje, necháme přirozeně se potkat s virem. Používá se pro to ošklivé slovo promořování, které zbytečně nahání strach. Setkání s virem nebo běžný život s ním kombinovaný s masivním testováním v okolí ohrožených a ochranou zranitelných lidí zní mnohem lépe. Prakticky ale znamená totéž.

Rozumné první dámy hygieny

Babišova slova podpořily obě první dámy české hygieny. Hlavní hygienička Jarmila Rážová a šéfka exponované pražské hygieny Zdeňka Jágrová. Jejich slova stojí za připomenutí, protože s odstupem pár týdnů znějí jako z jiné doby. Hlavní česká hygienička pro ČT přímo řekla, že bezpříznakoví lidé, kteří přišli do kontaktu s nakaženou osobou, by nemuseli do desetidenní karantény. Z toho vyplývá také to, že pokud by se jim nějaké příznaky neobjevily, nemuseli by ani na testy. Hlavní pražská hygienička v rozhovoru pro Novinky.cz řekla, že velmi detailně trasovat a do karantény posílat mladé lidi, kteří nemají žádné příznaky, je podle jejího názoru zbytečné.

Druhý den už bylo všechno jinak. Babiš otočil. Od svých předchozích slov se distancoval a obě nejvlivnější hygieničky už raději mlčí. I z jejich dalších výroků je ale patrné, že patří mezi zastánkyně volnější cesty s co nejmenším vypínáním ekonomiky nebo zavíráním škol. Je vidět, že to nejsou žádní akademičtí epidemiologové, ale dámy z praxe, které velmi citlivě váží důsledky všech omezení. Zdeňka Jágrová ještě v létě tvrdila, že považuje za příliš krutý i zákaz návštěv v domovech důchodců. Upozorňovala, že samota a izolace jsou pro staré lidi velmi tíživé. Navrhovala místo toho, aby na návštěvu k blízkým mohli lidé s čerstvými negativními testy. To je přesně ten chytrý, sofistikovaný přístup, který mohou dělat země, jež si dokážou zorganizovat masivní testování.

Nebezpečná cesta ve stopách Británie

S narůstajícím počtem nakažených se ale kyvadlo začalo vychylovat směrem k zastáncům omezení. V pondělí 21. září ráno rezignoval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ještě v pátek předtím mu dal premiér Andrej Babiš jasně najevo, že všechnu zodpovědnost hází na něj. Přímo ho vyzval, aby případný návrh na vyhlášení nouzového stavu přinesl on sám. Vojtěch to zabalil. Už se jen bude spekulovat, jestli z vlastní vůle, nebo pod Babišovým tlakem. Mnohem důležitější je, kdo přichází po něm. Hlavní tvář boje s čínským koronavirem, epidemiolog Roman Prymula. Do jara Vojtěchův náměstek. Poté zaparkován na Úřad vlády do role zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Epidemii ale ve veřejném prostoru nekomentoval s vervou o nic menší, než když byl ještě lídrem. Poslední dny před jmenováním začal hodně přitvrzovat. V nedělní televizní debatě na Primě už rovnou ohlásil, že uvažuje o zavření druhého stupně základních škol a všech středních škol v Praze ještě do konce týdne. Jarmila Rážová i ministr školství Robert Plaga mu oponovali, že zavírání škol je až tou poslední možností a oni ho rozhodně nepodporují. Prymula ale teď dostal od Babiše taktovku. Rozhodovat bude on.

S rostoucím počtem nakažených stojíme na křižovatce. Z ní vedou dvě cesty. Buď se naučíme žít s virem, testovat a chránit nakažené a už nikdy nic zavírat nebudeme. Nebo naopak začneme postupně zemi znovu vypínat. Školami to jen začíná. První scénář si zvolila Francie. Tam roste nákaza jen o trochu mírněji než u nás. Francouzská vláda přesto zkrátila karanténu ze čtrnácti na sedm dní. U nás je stále deset dní. Vysvětlila to tím, že po sedmém dni je riziko nákazy už jen velmi malé. A při dlouhé karanténě je naopak riziko, že by ji lidé s negativními testy přestali respektovat. V pátek 18. září premiér Jean Castex otevřeně ohlásil, že už nikdy žádné vypnutí nepřijde. „Neobětujeme naše společenské, kulturní a ekonomické životy, vzdělání našich dětí a vůbec normální život,“ prohlásil v projevu k Francouzům. Prezident Emmanuel Macron už v létě přiznal, že tvrdé jarní vypnutí společnosti byla chyba, která už se nebude opakovat. Francouzské špičky tím prakticky říkají, že země bude kombinovat přirozené promořování s co největším možným testováním. Je to odvážný, jasně formulovaný krok. Umíte si představit Andreje Babiše, že by řekl něco tak jasného? Za osm minut televizního projevu jsme se o tom, co se bude dít v příštích týdnech, nedozvěděli ani slovo.

Opačnou cestou se vydává Velká Británie. Ta podobně jako my nebyla schopná rozjet dost velkou kapacitu testování. Nových nákaz je tam nyní 36,3 za týden na sto tisíc obyvatel. Třikrát méně než u nás. Přesto už konzervativní vláda Borise Johnsona připravuje Brity na další tvrdý lockdown. Už dnes se nesmí ani doma scházet víc než šest lidí, kteří spolu trvale nežijí. Vědečtí poradci chrlí děsivé scénáře o počtu nakažených. A pravidlo šesti chodí přímo po britských bytech kontrolovat „covidoví maršálové“. Sám Johnson přiznal, že to nejde jinak, protože Londýn nebyl schopný zorganizovat masivní testování a trasování v německém stylu. Snad s Babišem a Prymulou nedojdeme až sem.

Text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky