Co se kabinetu Andreje Babiše vytknout nedá, je nadměrná personální zdrženlivost. Tentokrát se obětí stal ředitel České pošty Martin Elkán, s nímž došla trpělivost ministrovi vnitra. Minule zase ministr zdravotnictví odvolával ředitele státních nemocnic. Je bizarní, aby vláda bez důvěry někoho odvolávala pro ztrátu důvěry, a zdá se být neudržitelné, že by toto vládnutí pokračovalo až do prázdnin. Byť takovou velkorysou lhůtu v rámci svého seriálu Pošlapávám ducha ústavy, prošlapávám stopu premiérovi připustil prezident Zeman.

To, že podle všech civilizovaných měřítek je dnešní stav neudržitelný, neznamená, že by se ho někdo rychle chystal změnit. Varianta vlády s ČSSD a ze zálohy s komunisty je rozjednaná a má největší šance na úspěch, ale oficiálně může pro jednání dát zelené světlo až druhá polovina sjezdu ČSSD. A ten bude teprve začátkem dubna. Jak tento neudržitelný stav marketingově pojmout, se dnes zdá být jednou z hlavních rovin, na níž se odehrává česká politika. 

Předseda vlády Babiš si opakovaně stěžuje, jak ho tradiční strany tlačí do spolupráce s extremisty, a do jisté míry má pravdu. Ty strany jsou vázány předvolebními sliby, někdy dokonce rezolucemi stranických grémií, v nichž si účast ve vládě ANO zakázaly. Některé si ty mantinely daly širší, například pro lidovce je nepřípustná jen vláda, v níž by seděla trestně stíhaná osoba. Ale STAN byli loni na podzim stejně rezolutní jako řekněme TOP 09, koalici s Babišem odmítli ze zásady. Před pár dny však povolili a přešli na měkčí, „lidoveckou“ pozici: ANO ano, Babiš ne. Včera už Jan Farský s Andrejem Babišem jednal.

Celý manévr STAN nedává na první pohled valný smysl. Pokud budeme vycházet z toho, že dva základní pilíře příští vlády jsou ANO a ČSSD, které disponují 78 + 15 = 93 poslanci, hledá se někdo, kdo by dodal těch pár hlasů do 101 a pokud možno o něco víc. STAN mají ale poslanců jen šest, což by dohromady dávalo 99 hlasů. Takže tato koaliční trojka nestačí, musela by do party vzít čtvrtou stranu. A už to by pro Babiše, který nejenže se nerad dělí o moc – to je politikům společné –, ale nesnáší složitější dohadování, bylo velmi neatraktivní. 

A to jsme ještě nemluvili o podmínce STAN, že nepůjdou do vlády s trestně stíhaným člověkem. Aby místo něho nominovalo ANO jiného premiéra, o tom Babiš vůbec vážně neuvažuje. Takže proč se pánové Gazdík a Farský s takovou iniciativou vlastně obtěžovali?

Tak jako Andrej Babiš myslí vždycky i na příští volby a už dnes v novinových rozhovorech, na Facebooku i ve sněmovně cílevědomě pracuje na výkladu „tradiční strany se mnou nechtěly jít, to jen kvůli nim jsem se spustil s komunisty“, z druhé strany STAN, ale předtím trochu jiným způsobem ODS, říkají: ANO mělo možnost postavit premiéra, který by nebyl trestně stíhaný. Babiš je bohužel tak posedlý osobním výkonem moci, že se klidně spolčí i s extremisty. Každopádně opozice takovými manévry potvrzuje vedoucí úlohu marketingu v české politice.