Projekt Madrid Río

Náprava chybných rozhodnutí

Projekt Madrid Río
Náprava chybných rozhodnutí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V centru Madridu se před několika lety odehrála jedna z největších akcí svého druhu v Evropě. Část své nejrušnější městské dálnice Španělé zakopali do podzemních tunelů, aby se zbavili dlouhotrvajících problémů. Tím se otevřel prostor pro velkolepou soustavu parků, náměstí a sportovišť o ploše dvou set fotbalových hřišť.

Zabít koně

Stejně jako v dalších městech po celém světě to ve své době vypadalo jako nejlepší (a jediné možné) řešení. Z dálnic vedoucích centry metropolí se ale postupem času vyklubal trojský kůň, se kterým se místní samosprávy perou celé dekády – někde úspěšněji, někde méně. V Madridu nadšení z nového dálničního okruhu lemujícího historické jádro města dlouho nevydrželo. S výstavbou několikaproudového obchvatu M30 se začalo v 60. letech, kompletní dokončení ale proběhlo až v polovině 90. let. Negativa byla jasná ihned. Část tříproudové dálnice vedla hustou zástavbou, což generovalo neustálé kolony a nehody (Madrid má proti Praze víc než dvojnásobnou hustotu zalidnění). Ročně docházelo průměrně k šesti stům nehodám, z toho osmi smrtelným. Kromě enormního zhoršení ovzduší a hluku došlo také k faktickému odříznutí a blokaci břehů řeky Manzanares od zbytku města.

Rozhodnutí s tímto stavem zatočit padlo záhy. Vedení tříapůlmilionového města přišlo se záměrem „zakopat“ část jihozápadního obchvatu do podzemních tunelů už v roce 2003, tedy necelých deset let po dokončení okružní dálnice M30. Výsledkem obřího projektu přímo v centru města mělo být v první řadě vybudování celkem šesti kilometrů podzemních tunelů. Dopravní operace se podařila během čtyř let.

Akce s sebou ovšem nesla ještě jednu rovinu. Zasunutím kilometrů asfaltových dálnic pod zem se poblíž centra otevřela obrovská plocha, se kterou šlo naložit bezpočtem způsobů. Spolu s výstavbou tunelů tak v roce 2005 proběhla mezinárodní krajinářsko-architektonická soutěž, do které se zapojila přední světová studia. Na vítězném návrhu se podílely hned čtyři architektonické společnosti vedené lokálním architektem a urbanistou Ginésem Garridem ze studia Burgos & Garrido, které z Madridu dále doplnily Porras & La Casta, Rubio & Álvarez-Sala a rotterdamští West 8.

Stromy a voda

Primárním nástrojem proměny území se stala krajinářská architektura – uvolněné lukrativní pozemky totiž neměla pojmout nová zástavba, ale sestava parků a sportovišť. Páteřní kostrou projektu se stal lineární borový park podél nábřeží o délce šesti kilometrů a šířce pětadvaceti metrů. Autoři si přitom dali pozor na to, aby nenavrhli předimenzované anonymní prostory. Místo toho území rozdělili do několika sektorů s jednoznačně daným charakterem, aby si každý mohl vybrat podle svého gusta. Parky se tak hodí jak k rekreaci, tak pro sportování. Kromě dětských a fotbalových hřišť nebo skateparků území křižuje celkem třicet kilometrů nových cyklostezek. Tématem samo o sobě byla také práce s řekou, u které vznikla nová městská pláž, vodu z ní do přilehlých parků přivádí soustava kanálů a lepšímu propojení toku s městem napomáhá navíc tucet nových lávek pro pěší.

Tímto způsobem využití plochy došlo k cennému obohacení rozpáleného centra o novou přírodní vrstvu, která, jak ukázal loňský výzkum Polytechnické univerzity v Madridu, významně zlepšila dopravu, ovzduší a měla také značně pozitivní dopad na místní obyvatele po sociální stránce. Parky totiž zároveň spojily různé sociální vrstvy společnosti z bohatých i chudších čtvrtí. Ze zásahu navíc neprofitují jen místní, stal se také velkým turistickým lákadlem.

Z celkových nákladů na projekt okolo čtyř miliard eur šlo na řešení veřejného prostoru s občanskou vybaveností deset procent. Výsledek přitáhl velkou pozornost a Madrid od té doby navštívilo mnoho představitelů dalších evropských měst, která řeší stejné téma. Ve vlně euforie z úspěšného projektu je ale potřeba pamatovat na fakt, že řešení nelze jednoduše zkopírovat. Co je dobré pro jedno město, může jinému uškodit. To jen až se bude opět mluvit o zakopání magistrály.

 

 

25. dubna 2021