Komentář Ondřeje Štindla

S Babišem proti Ondráčkovi? Jako fakt?

Komentář Ondřeje Štindla
S Babišem proti Ondráčkovi? Jako fakt?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V několika českých městech by se dnes mělo demonstrovat proti zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, někdejšího člena pohotovostního pluku VB, který v roce 1989 zasahoval při protirežimních demonstracích, do funkce předsedy sněmovní komise pro dohled nad GIBS. Nebylo by příliš udivující, kdyby se na některou z nich dostavil, bojovné řeči vedl a okamžitou nápravu přislíbil náš premiér v demisi Andrej Babiš. Včera prohlásil, že je proti Ondráčkovu zvolení, možná on i jeho hnutí, díky jehož hlasům byl Ondráček zvolen, spadli do pasti nastražené stranami demokratického bloku a vůbec. Nemělo se to stát. Ale Babiš je rozhodnutý vyhrnout si rukávy a zamakat na Ondráčkově odvolání. Řešit problémy, jež na Babiše naložili ti, kdo bezprostředně po revoluci nezakázali komunistickou stranu. Jako fakt. 

Premiérovo vyjádření vlastně odpovídá jeho konceptu politiky – zatímco se v parlamentu budou strany hádat, on a jeho hnutí budou usilovně naplňovat programy všech. Tedy těch, kdo Ondráčka do čela komise zvolit chtějí – především pak perspektivních komunistických partnerů –, i těch, kdo jsou proti tomu odhodlaní demonstrovat. Jistě je to groteskní. 

Spor o Zdeňka Ondráčka má nějakou praktickou rovinu a nějakou symbolickou rovinu. O té praktické se dá různě polemizovat, připomínat třeba, že ten zástupce KSČM už v minulosti působil v jiných komisích pro dohled nad bezpečnostními složkami, že minulost člena pohotovostního pluku mezi vrcholnými politiky nemá jenom on, ale třeba i ministr vnitra Metnar. A že po případném Ondráčkově odvolání by velmi pravděpodobně následovalo zvolení jiného zástupce KSČM, který se od někdejšího esenbáka názorově nemusí moc lišit, jen jeho „cévéčko“ bude trochu méně barvité. A v řádu věcí nemusí být obsazení místa předsedy komise pro dohled nad GIBS zas až tak podstatné, to skutečně důležité se třeba děje jinde. A tak dále a tak podobně.

Jenomže ten symbolický význam sporu o Ondráčka může tyhle praktické aspekty převážit. A nejde jenom o Ondráčkovu minulost, ale taky o jeho přítomnost, o jeho dojímání se nad službou vlasti, focení se na Krymu, o skandální žvásty Vojtěcha Filipa... Zvolení Zdeňka Ondráčka se stalo jakýmsi pars pro toto, symbolem nových pořádků. Stalo se důvodem jedné z prvních otevřených bitev mezi jejich kritiky a těmi, kdo se je snaží ustavit. Babišovo včerejší prohlášení může působit legračně, ale v jádru je docela chytré. Šéf ANO se snaží protest otupit, zmírnit konfrontaci, v níž jde nakonec víc o něj než o Zdeňka Ondráčka. Ten jenom svým životopisem i přítomností dobře ilustruje přicházející poměry, je výstižným a odstrašujícím příkladem typu člověka, na němž ten režim bude stát. Třeba bude odvolán.

Lidé, kteří to dnes budou v ulicích požadovat, by tím rozhodně neměli být uklidněni. Budou v tom moci vidět nanejvýš symbolické vítězství. Pokud se ale šéf ANO bude i dál cítit pod tlakem, zvýší se tím pravděpodobnost, že taky bude dělat chyby. Každý fotbalový komentátor tuhle hlubokou pravdu potvrdí.