Britofilům přinesl poslední týden alespoň jednu dobrou zprávu. Zdá se, že rozpad Spojeného království se odkládá. Podle ve středu zveřejněného průzkumu by bylo proti odtržení od Británie 57 % Skotů, pro pouze 43 %.

Kritici mohou namítnout, že se jedná o průzkum zadaný organizací Scotland in Union (Skotsko v unii; myšlena je britská unie, ne EU), která je oficiálně proti nezávislosti. Trend však potvrzují i další průzkumy. Ten ze začátku března od společnosti Savanta ComRes předpovídá, že proti nezávislosti by bylo 51 % a pro 49 %. Ke stejným číslům došla agentura YouGov. Po roce, kdy podpora nezávislosti naprosto dominovala a komentáře v médiích již Spojené království pohřbívaly, tak svitla naděje, že společný stát Angličanů, Skotů, Velšanů a Severních Irů vydrží v nezměněné podobě.

O to, nakolik je Fergusonův model přesný, se sice stále vedou debaty, ale o jeho politických důsledcích nelze pochybovat. Britská vláda téměř ze dne na den přepnula z „otevíračského“ módu do „zavíračského“. Výsledkem byl chaos, protiřečící si rady a stoupající počet obětí, který se dal svalit na fakt, že londýnská vláda nezavřela dostatečně rychle.

Zdravotnictví spadá pod správu autonomní skotské vlády. Ta již 20. března nařídila zavřít hospody, restaurace a kavárny. O tři dny později i Londýn nařídil celobritský lockdown. Pak 25. března Edinburgh oznámil, že zřídí vlastní poradní skupinu pro boj s koronavirem, která má doplňovat tu londýnskou. Zhruba od konce března tak Skotsko sleduje nezávislou pandemickou politiku. Ta se vyznačuje hlavně tím, že je tvrdší než ta anglická. Zpřísnění opatření tak vždy skotská vláda ohlašovala pár dní před britskou, šéfce skotské vlády Nicole Sturgeonové se také dařilo působit racionálně a klidně, na rozdíl od Westminsteru, kde covid na několik týdnů vyřadil premiéra Borise Johnsona a nakazili se jím i další členové vlády. Vžil se tak pocit, že Skotsko bojuje s virem daleko lépe než zbytek Británie, a tedy v případě nezávislosti si poradí. Podpora pro odtržení tak stabilně rostla. Mezi říjnem 2020 a lednem 2021 se držela stabilně mezi 54 % a 55 % podpory.

Ve skutečnosti si Skotové vedli jen lehce lépe než Angličani. Oficiální statistiky na konci ledna ukazovaly, že ve Skotsku zemřelo 122,4 člověka na 100 tisíc obyvatel, v Anglii 134,6 a 156,8 ve Walesu. Nejlépe si vedlo Severní Irsko s 96,6 mrtvého na 100 tisíc obyvatel.

To se změnilo s nástupem vakcín. Jednak se ukázalo, že vláda v Londýně není naprosto neschopná. Zadruhé ale svým výkonem se úplně nepředvedla EU, ke které by se však skotská vláda po odchodu z Británie ráda připojila.

Hlavní roli ale v pádu popularity nezávislosti hraje občanská válka uprostřed Skotské národní strany (SNP), která v Edinburghu vládne nepřetržitě od roku 2007. Na jedné straně stojí bývalý skotský první ministr, jak se nazývá předseda skotské vlády, a hlavní tvář neúspěšného referenda o nezávislosti Alex Salmond. Na druhé jeho bývalá chráněnkyně a současná první ministryně Sturgeonová. Ta ho vystřídala v čele strany i vlády v roce 2014.

V roce 2018 Salmond vystoupil ze strany po obviněních ze sexuálního obtěžování. V lednu 2019 ho zatkla policie kvůli podezření z pokusu o znásilnění a sexuálního napadení. Salmond se bránil, že možná jeho chování nebylo vždy vhodné, ale rozhodně nikdy nezákonné. V březnu 2020 ho soud osvobodil ve všech bodech. Po rozsudku Salmond přísahal, že se pomstí. Slíbil, že vynese na světlo dosud neviděné důkazy.

V podstatě Salmond a jeho zastánci tvrdí, že obvinění na něj ušila Sturgeonová, které vadilo, že se bývalý lídr strany a vlády stále chová, jako by on byl tím největším hlavounem. Ke konci roku 2017 skotská vláda změnila svá pravidla pro vnitřní vyšetřování sexuálních přestupků tak, aby mohla vyšetřovat i své bývalé členy. Salmond více než naznačuje, že se tak stalo s cílem ho diskreditovat. Vláda ho opravdu v průběhu roku 2018 opravdu neúspěšně prověřovala a Salmond na ní následně vysoudil 500 tisíc liber jako odškodné. Teprve když tento vládní pokus selhal, nastalo policejní vyšetřování.

Celou záležitost začala vyšetřovat skotská parlamentní komise. Předvolaní zástupci vlády a státní správy si před ní nemohli vzpomenout na události, vláda odmítala předložit některé dokumenty, klíčové záznamy se ztratily a sama první ministryně čelí obvinění, že lhala parlamentu, což je pochybení, za které se v Británii podává rezignace. Celkově to ale vypadá, že skotská vláda něco usilovně skrývá.

SNP se tedy rozdělila na dva tábory. Jeden podporující přiznaného chlípníka a druhý ženu, která možná obrátila státní aparát k tomu, aby dostala nevinného muže do vězení.

Skandál ale všeobecně vrhá špatné světlo na vládu SNP. Skotští nacionalisté jsou u moci již příliš dlouho, opozice byla dlouho rozdrobená a nepředstavovala nebezpečí. Strana tak evidentně příliš srostla se státem. Britové všeobecně na toto nejsou zvyklí. Není tak překvapením, že skotská ochota k nezávislosti, kdy by excesy SNP nekontroloval ani Londýn, rapidně klesá.

Ve středověku, během skotských válek o nezávislost, se Angličanům dařilo zachovat si převahu, dokud Skotové byli rozdělení. Zdá se, že toto pravidlo stále platí. Pokud Spojené království přežije ve stávající podobě, tak proto, že SNP se rozpadne ještě dříve.