Sociální demokraté konečně našli v ministryni práce Janě Maláčové zdatnou političku, která umí dát jejich bývalým a potenciálně budoucím voličům (toho času zaparkovaným u Andreje Babiše) najevo, že se umí postarat o jejich zájmy. Progresivistka Maláčová chytře potlačuje svou agendu moderní levice, která většinu lidí vůbec nezajímá, a naopak hraje tradiční socialismus s důrazem na co největší přerozdělování, které naopak lidi velmi zajímá. 

Jestli se něčím dá vysvětlit mírný vzestup sociální demokracie ze dna, který je viditelný téměř ve všech průzkumech z poslední doby, je to právě chvíle, kdy se Jana Maláčová začala s Andrejem Babišem tesat o důchody a rodičovský příspěvek. Nedávala mu nic zadarmo. A když Babiš přišel s tím, že paní ministryně hodně slibuje, ale už se nezamýšlí, kde na to vezme, Maláčová tasila jako odpověď bankovní daň. Oháněla se dost přesnými propočty, podle nichž by sektorová daň na finanční instituce přinesla 14 miliard korun ročně. Což je ještě o tři miliardy korun víc, než je potřeba na plošné zvýšení rodičovské, které původně všem lidem s dětmi do čtyř let slíbila. 

Andrej Babiš byl nejdřív kategoricky proti. Aniž by musel cokoliv vysvětlovat, bylo jasné proč. Jeho Agrofert, toho času zaparkovaný ve svěřenském fondu, má u banky napůjčováno podle poslední výroční zprávy 34 miliard korun. Babiš jako jediný vlastník je politicky exponovaná osoba obviněná z trestného činu. Banky proti němu už dávno měly spustit compliance, předčasné zesplatnění úvěrů potenciálně nebezpečnému klientovi. Dělá se to u lidí v Babišově trestněprávní situaci velmi standardně.

A právě proto, že Babiš věděl, že ho banky drží pod krkem, návrh na bankovní daň stále odkopával pod stůl. Není divu. Nechtěl dráždit své věřitele. Kdyby banky proces compliance spustily a požádaly o okamžité zaplacení 34 miliard úvěrů, Andrej Babiš bude v koutě. Nemá kde peníze vzít. Banky by tedy velmi rychle mohly nabídnout Babišovy dluhy na trhu. Mezi miliardáři by se o ně přirozeně strhla bitva. Mít Babiše v hrsti je přímá vstupenka k tomu, aby se z něj stal jejich politický sluha. 

Teď Andrej Babiš bankovní daň v České televizi připouští. Navíc mluví o tom, že sektorová daň byl vedle bank a pojišťoven měla platit i pro telefonní operátory. Z těch si Babiš udělal terč už ve chvíli, kdy exministryně průmyslu Nováková hájila vysoké ceny datových tarifů. 

Andrej Babiš kývá na bankovní daň jen kvůli sociální demokracii a dočasně. Nechce, aby mu před volbami k ČSSD utíkali voliči, a hlavně potřebuje, aby ČSSD příliš neproblematizovala operaci, kterou se kolem svého trestního stíhání chystá dělat s novou ministryní spravedlnosti Marií Benešovou. Předseda ČSSD Jan Hamáček odmítl nový zákon o státním zastupitelství, který by stanovil časově omezené mandáty pro vedoucí žalobce. Ve fázi, kdy je policií na obžalobu navržený premiér fakticky v přímém střetu se žalobci, je to velmi rozumná reakce. 

Babiš ale potřebuje, aby Hamáček nedělal problém, až bude potřebovat skutečně ochránit osobní svobodu svou a své rodiny tím, že ve státním zastupitelství zasáhne. Před volbami jemu i voličům slíbí, že by bankovní daň mohla být. 

Pak od ní rychle cukne. Útoku ze strany bank, který by ho mohl připravit o majetek, se bojí stejně jako obžaloby z dotačního podvodu na Čapím hnízdě.