U jména Romana Prymuly se na jaře rozvinul nepěkný zvyk připojovat k němu hodnost plukovníka. Jako kdyby ani po třiceti letech neměl bývalý důstojník Československé lidové armády právo být hodnocen podle svého dalšího života. V očích některých lidí připomínka oficírské minulosti mohla Prymulovi přidat. Ministra zdravotnictví charakterizuje jistá přímost v jednání a řeči (byť ani to negarantuje srozumitelný výsledek), jíž se příjemně odlišuje například od svého předchůdce. Přímé vystupování se aspoň dřív považovalo za součást důstojnické osobnosti. Bohužel se v Prymulovi po nástupu na ministerstvo hlásí o slovo ty méně příjemné fazety důstojnické mentality, které používání plukovnické hodnosti zpětně ospravedlňují.

Vystupuje proti lidem, jako je senátor a přední onkolog prof. Jan Žaloudík, proti lékařům, kteří žádají konec strašení společnosti nákazou, proti nonkonformistům v lékařské a vědecké obci. Minulý týden se čtenáři jeho twitterového účtu dočetli, že ministerstvo zahajuje spolupráci s firmou Semantic Visions datového analytika Františka Vrabela. Ten tvrdí, že jeho projekt umí zpracovat a zanalyzovat až milion článků denně napříč internetem po celém světě, jen není jasné, k čemu jsou potom výstupy takových analýz dobré. Letos na jaře Vrabel zakládal další iniciativu, v níž se svými společníky včetně levicového extremisty Bohumila Kartouse sestavuje listiny dezinformačních webů a obchází inzerenty, aby na jimi označených webech neumísťovali reklamu. Od člena vlády demokratického státu je zoufalé dávat se dohromady s cenzorskou subkulturou, i kdyby měl sebeušlechtilejší pohnutky.

Třetí důstojnický výstup přišel v pondělí: ministr avizoval, že v boji s covidem přijdou další plošná omezení. Jednu vlnu takových opatření oznámí 9. října, druhou o týden později. Ta druhá várka omezení prý může být ostřejší, záleží teď na chování oněch „třiceti až čtyřiceti procent“ společnosti, která se podle ministra chovají nezodpovědně, „nerespektují současná opatření“. Tím jsou předem označeni viníci chystané buzerace: všichni, kdo buď nenosí roušku v předepsaných místech vůbec (minimum), nebo kteří si ji v restauraci nenasadí mezi stolem a toaletou, kteří si podají ruku, aniž ji vzápětí vykoupají v dezinfekci, kteří nedodržují odstupy.

V rozumném světě („starý normál“) by nebylo přípustné, aby člen vlády poštvával různé skupiny společnosti proti sobě navzájem. I v časech obávané infekce by k tomu měl přikročit až poté, co vyzkoušel všechny cesty, jak problém umenšit. Prvním krokem je rozlišovat mezi nemocnými a infikovanými, což byla v infektologii donedávna běžná praxe (onemocnění je teprve stav, v němž pacient zakouší nějaké klinické příznaky; covid-19 se vyznačuje velkým podílem bezpříznakových). Proč ministerstvo zdravotnictví na svém webu tvrdošíjně všechny případy pozitivně testovaných oznamuje jako „onemocnění“? To naplňuje skutkový čin šíření poplašné zprávy.

Zadruhé - a to především - má ministr zdravotnictví dbát na dostatečnou kapacitu nemocnic, místo aby temně naznačoval, kdy podle jeho (obvykle přehnaně pesimistických) odhadů bude vyčerpána. Pokud sám Prymula zmíní, že přes 40 procent dnes hospitalizovaných pacientů s covidem nejsou ve skutečnosti zdravotní, nýbrž sociální případy, poněvadž systém neví, kam by je umístil k doléčení, je něco špatně. Za to nemůže neposlušná část společnosti, nýbrž stát.

Podstatná část veřejnosti dnes stojí v opozici k vládním opatřením. Bezkonkurenčně největší odpor vzbudilo plošné zavírání škol a už praktikované nošení roušek na druhém stupni ZŠ. Na třicet dní, do začátku listopadu, máme vyhlášený nouzový stav, během něhož si ministr může teoreticky zavádět, co ho napadne.

V parlamentu sedí i nespokojení jedinci, například Marek Benda z ODS, kteří uvažují o pokusu vyvolat hlasování, jímž by sněmovna nouzový stav zrušila. Vedení opozičních stran frontální kritiku Romana Prymuly ve svých nitrech dosud dusila z obavy, aby to Babiš s odvoláním na autoritu ministra zdravotnictví proti opozici nepoužil ve volbách. Na oponenturu ministru Prymulovi ale už včera bylo pozdě.