KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola

Mýtus pohanských Vánoc

KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola
Mýtus pohanských Vánoc

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Po třídenním oslavování, hodování a setkávání se s rodinou nastal čas vrátit se do práce. Nemusíte zoufat. Vánoce neskončily, tradičně se jejich oslavy táhly až do 5. ledna. Tedy zbývá ještě mnoho času si je užít. Každý rok se však objeví nejrůznější kazisvěti, moderní pohané, ateisté a „racionalisté“, kteří chtějí tyto svátky klidu a míru narušit. Opírají se o tvrzení, že ve skutečnosti nejde o křesťanské svátky, ale o církví naroubované oslavy na datum zimního slunovratu s cílem přebít původní pohanské slavnosti. Z velké části je to nesmysl.

V Česku například údajné propojení Vánoc a pohanského slunovratu nikdy neopomene připomenout europoslanec Jan Zahradil. Zmínil se o tom i jazykový sloupek Respektu. Dokonce při letošní štědrovečerní návštěvě kostela o tom pár slov prohodil i kněz.

Vánoce mají prý vycházet ze slavení zimního slunovratu, saturnálií, dne boha sol invictus, z narození boha Mithrase. Vše v antickém Římě.

Vezměme to popořadě. Římané považovali 25. prosinec za den zimního slunovratu. Jenže přes moderní ideu, že starověké společnosti byly posedlé astrologickými jevy, zimní slunovrat byl v Římě menším, ne příliš významným svátkem.

Saturnálie byly festivalem boha Saturna. Tradičně při nich byly pozastaveny společenské normy. Lidé hýřili, oddávali se obžerství a alkoholu, pánové obsluhovali otroky. Prostě období chaosu. Původně saturnálie připadaly na 17. prosince, časem se však protáhly až do 23. prosince. Pak je císař Augustus, známý svou pruderností, zkrátil jen do 19. prosince. Caligula je pak znovu protáhl až do 21. prosince. Saturnálie tedy do 25. prosince, tradičního data Vánoc, nikdy nezasahovaly.

Svátek sol invictus, tedy nepřemožitelného slunce, se možná slavil 25. prosince. Jenže zdrojem jsou dvě útržkovité zmínky, u kterých není jasno, že se k tomu opravdu vztahují. Je dokonce možné, že kult sol invictus se objevil až po vzniku křesťanství a jeho vyznavači dokonce okopírovali 25. prosinec jako významný den právě od raných křesťanů.

Římský bůh Mithras se měl prý narodit 25. prosince, stejně jako Ježíš Kristus. Znovu jde o pochybné tvrzení. O jeho kultu víme jen velmi málo, pro tvrzení, že datem jeho údajného narození byl 25. prosinec, neexistují žádné důkazy.

Kde se tedy vzalo datum Ježíšova narození? Téměř všichni uznávají, že jde o konvenci. Evangelia nenabízejí žádné nápovědy, kdy se Ježíš mohl narodit. Církevní otcové zvažovali nejrůznější dny, včetně 2. a 19. dubna, 20. května a 17. listopadu. 25. prosinec má základ v židovské tradici, jak se na náboženství, jež původně vzniklo jako odnož judaismu, sluší a patří.

Staří rabíni věřili v symetrii, v to, že počátek i konec mají stejné datum. Z toho se odvíjela víra, že velcí proroci zemřeli ve stejný den, jako byli počati. První křesťané tuto myšlenku přejali. Všeobecně se předpokládá, že Ježíš zemřel na kříži 25. března. Podle tradice tedy musel být vtělen také 25. března. Dodnes se toto datum slaví jako Zvěstování Páně. Prostým přičtením devíti měsíců tak církevní otcové dospěli k 25. prosinci. Toto datum pak časem vytlačilo konkurenční. Je možné, že při jeho adopci sehrál roli fakt, že bylo relativně blízko velkým římským svátkům. Tu hlavní roli sehrála židovsko-křesťanská tradice.

Další vánoční tradice, jež mají údajně kořeny v pohanství, jsou třeba líbání se pod jmelím, dávání dárků a vánoční stromek. Všechny však jsou mnohem mladší a pocházejí z doby, kdy pohanství bylo již dávno vytlačeno. Tradice pusinkování se pod jmelím je poprvé zaznamenána v šestnáctém století v Anglii. Dávání dárků pochází z patnáctého století. Původně navíc tradice nebyla spojena s Vánoci, ale svatým Mikulášem, tedy s 6. prosincem. Ke splynutí s Vánoci došlo až během devatenáctého století. Nicméně tradice dárků na svatého Mikuláše se udržela třeba v Nizozemsku, částečně v České republice. Santa Claus vznikl právě deformací svatého Mikuláše (holandsky Sinterklaas), jehož do Ameriky přitáhli holandští přistěhovalci. Vánoční stromek nejspíše pochází z Německa z šestnáctého století. Měl představovat rajský strom poznání dobra a zla, oblíbenou rekvizitu v pašijových hrách. Celosvětově se stal populárním poté, co ho začala používat jako vánoční dekoraci královna Viktorie. Její manžel Albert byl původem Němec.

Důvodem, proč se hojně využívaly jehličnany, ale také právě jmelí nebo cesmína, je, že se jednalo o celoročně zelené rostliny, takže se k výzdobě hodily lépe než v zimě holé větve.

Odkud tedy spojování Vánoc s pohanstvím pochází? Mohou za to radikální protestanti. Ti je jednak považovali za katolické svátky, a tak proti nim tvrdě bojovali, i právě spojováním katolictví a pohanství. Protestantští puritáni také považovali všeobecné veselení a obžerství za excesy, jež je potřeba vymýtit. Toto nastavení v některých zemích vydrželo překvapivě dlouho. Například ve Skotsku, ovlivněném fundamentalistickými presbyteriány, byly Vánoce prohlášeny za svátek a den volna teprve v roce 1958. Antikatolická protestantská propaganda však vydržela v určité podobě až do dnešních dnů.

Za moderní dědice puritánů jsou často považováni progresivisté. Jejich ideologie wokismu je často nejsilnější právě v původně silně protestantských oblastech. Jen nahradili náboženskou posedlost rasovou. Zatímco staří puritáni trvali na tom, že Vánoce jsou ve skutečnosti pohanskými svátky, ti noví zase nikdy neopomenou připomenout, že Ježíš byl z Blízkého východu. Tedy jeho vyobrazení jako bílého muže má být nějak špatné.

Přitom všichni křesťané jsou si velmi dobře vědomi, že Ježíš byl antický Žid z oblasti Levanty. Progresivisté, stejně jako protestanti, pak sklouzávají až k překrucování historie. Rádio BBC Scotland tak minulý rok v jednom pořadu mluvilo o Ježíšovi jako o Palestinci, bez zmínky o jeho židovském původu. Tyto kritiky se však míjejí svým cílem. Na oslavě Ježíšova narození není hlavní přesné datum či barva jeho kůže, ale poselství.

 

27. prosince 2021