Česká republika zažívá třetí nejrychlejší zdražování ze všech zemí Evropské unie. Významnou roli v tom hrají ceny elektřiny. Do těch na rozdíl od plynu nebo ropy může stát zasáhnout, protože si dostatek elektřiny vyrábíme doma a nemusíme ji dovážet. Ministr financí Zbyněk Stanjura popisuje, jak by chtěl stát prudký růst cen elektřiny zkrotit fixováním ceny. Vysvětluje také, kdo dosáhne na levnější elektřinu, kterou státu aktuálně nabízí miliardář Pavel Tykač se svou firmou Sev.en.

Majitel energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač ohlásil, že je připraven státu prodat část elektřiny ze svých zdrojů za předválečnou cenu. To znamená zhruba o pětinu levněji než dnes.

Tou nabídkou se zabýváme. Je zhruba 20 procent pod současnou tržní cenou. Jednání probíhají. Nejsou zatím ukončená. Jedná se o tři TWh do roku 2023, možná až 2024.

Komu dá stát šanci koupit si tu levnější elektřinu od Pavla Tykače?

Části domácností.

Jak je budete vybírat? Podle výše příjmu?

Vláda připravuje speciální sociální tarif a právě lidé, které by na něj měli nárok, by si mohli koupit tuto levnější elektřinu. Pavel Tykač chce tu levnější elektřinu prodat státu. A na státu je rozhodnutí, komu ji nabídne. Přemýšlíme a modelujeme různé cesty, kdo by na ni mohl dosáhnout. Jsou dvě možnosti, jak vybereme domácnosti, které na tuto levnější elektřinu dosáhnou. Buď bude rozhodovat příjem rodiny, nebo se to bude vybírat podle tarifů. Bude to třeba první část spotřeby. Každá rodina by v takovém případě měla levnější elektřinu třeba na prvních několik desítek procent své spotřeby. Víme, že průměrná spotřeba domácnosti je zhruba 2,4 MhW. Ti, kdo mají nadprůměrnou spotřebu, si o tom sami dobrovolně rozhodují. Není potřeba dotovat všechno. Mluvím teď o rodinách, které elektřinu nevyužívají k topení. To jsou parametry, které budeme při rozdělení levnější elektřiny zvažovat.

Ta průměrná spotřeba bude přepočtena na počet členů domácnosti?

Ano. Zatím hledáme nejlepší model. Určitě přijdu na vládu s několika variantami. Budeme to konzultovat s ministrem průmyslu a obchodu. Budeme ale potřebovat, aby vznikl státní obchodník s elektřinou.

Co si má čtenář představit jako státního obchodníka s elektřinou?

Firmu, která plně patří státu a která bude nakupovat a prodávat elektřinu. Podporu musí dostat koncový zákazník. Tedy domácnost nebo firma. Tu elektřinu za netržní cenu mu musí prodat plně státní firma. Je to model, kdy kupujete část elektřiny mimo burzu. Každý výrobce se může sám rozhodnout, jestli prodá elektřinu na burze, nebo mimo ni. Zvažuje, co je pro něj ve střednědobém horizontu výhodnější.

Vy fakticky zaručíte Pavlu Tykačovi garantovanou cenu. Stejně jako když Britové ručí firmě, která staví jadernou elektrárnu, za výkupní cenu na roky dopředu.

Prakticky to znamená, že tržní cenu části elektřiny určí stát.

Jaká část elektřiny se bude prodávat tímto stylem?

Zatím se bavíme o třech TWh. Celková spotřeba elektřiny v České republice je zhruba 100 TWh. Takže to jsou tři procenta. Podíl na spotřebě domácností bude ale podstatně vyšší. (Domácnosti spotřebovávají dohromady zhruba 15 TWh. Levnější elektřina od Pavla Tykače bude tvořit zhruba 20 procent celkové spotřeby – pozn. red.)

Stát bude garantovat i cenu elektřiny vyrobené v nově postaveném bloku v Dukovanech, na nějž právě probíhá výběrové řízení?

Je to i přímo součástí zákona lex Dukovany, podle něhož se výstavba nového bloku připravuje.

Od koho vyšla aktivita na prodej elektřiny za cenu nižší než na burze přímo státu? Od Pavla Tykače, nebo od vlády?

Od soukromé firmy.

Přišel s takovou nabídkou i nějaký další výrobce?

Ne. Pak tady máte ČEZ, kde má stát podíl 70 procent.

Uvažujete, že by vláda ČEZ fakticky zestátnila? Vykoupila od soukromých akcionářů zbývajících 30 procent akcií?

Tyto debaty se vedou roky. Jsme ale velmi opatrní v jakýchkoli veřejných prohlášeních. ČEZ je firma kotovaná na burze. A jakákoli informace, kterou bych vám teď řekl, bude mít vliv na cenu jejich akcií. Proto se komentování budoucnosti ČEZ snažíme vyhýbat. Nejen proto, že je to nesprávné z obchodního pohledu. Také by to mohlo zhoršit pozici státu. Proto nebudu žádné detaily kolem ČEZ komentovat.

Právě kvůli struktuře vlastnictví, tedy kvůli moha drobným soukromým investorům, ČEZ nemůže státu nabídnout elektřinu za cenu mimo burzu.

Přesně tak. Je velký rozdíl, pokud má majitel ve firmě sto procent a velkou svobodu si rozhodovat, komu a jak elektřinu prodá. Kdyby stát vlastnil v ČEZ sto procent akcií, tak ho zcela ovládá a může dělat kroky, které nemusí vést k maximalizaci zisku. Pak by firma mohla státu nabídnout dlouhodobě garantovanou cenu.

Je paradox, že firma, kde má stát tak velký podíl, nemůže nabídnout to, co zcela soukromá firma Pavla Tykače a jeho partnerů.

Možná je to ve skutečnosti ještě horší, protože občané vnímají ČEZ jako státní firmu. A říkají si: Proč ta vláda se zdražováním elektřiny nic nedělá? Má přece tu svoji firmu. Hrozně těžko se lidem vysvětluje, že jsou nějaká pravidla obchodních korporací, že i kdyby stát chtěl, aby mu ČEZ prodával za garantovanou cenu, nemůže to udělat. Právě kvůli 30 procentům malých spoluvlastníků, kteří přirozeně chtějí co nejvyšší zisky. Stát nemůže nic dělat, pokud se nedohodne s minoritními vlastníky. Když máte to vlastnictví takhle roztříštěné.

Takže se dnes ukazuje, že to kombinované vlastnictví státu a drobných investorů v ČEZ není nejšťastnější.

Myslím, že není. Zejména v odvětví, které je tak přeregulované jako energetika. V odvětví, kde je úplně svobodná soutěž, nemá být stát vůbec. Není k tomu žádný důvod. A když už tam náhodou je, tak je úplně jedno, jestli má ve firmě sto procent, nebo je majoritní vlastník. Ale v odvětví, které je tak přeregulované jako energetika a bude přeregulované ještě víc, nedává kombinovaný styl vlastnictví smysl.

Jak rychle se dá se strukturou vlastnictví ČEZ něco udělat?

To je na léta. Tato vláda ale bude v ČEZ vykonávat funkci vlastníka. Budeme to řešit.

Jak bude vláda drahou elektřinu řešit? Sám upozorňujete, že systém je přeregulovaný. Nefunguje jako trh, to je systémová vada. Problém tady bude dlouho. Kompenzace části společnosti to neřeší.

To byl problém už před válkou. Ta válka ale přinesla jiný problém. Politikům se to neříká úplně jednoduše. Lidi trápí vysoké ceny. Firmy také. Stát musí ale řešit, aby ty dodávky energií vůbec byly. A teď nemluvím jenom o elektřině.

Pojďme ji teď na chvíli oddělit. Má trochu jiný charakter. Plyn a ropu musíme koupit v zahraničí. Elektřinu si můžeme vyrobit a vyrábíme doma. Tady nejsme odkázáni na světové ceny.

Není to tak jednoduché. ČEZ má dlouhodobou obchodní politiku, že určité procento elektřiny, kterou vyrobí, prodává dopředu. Tím pádem víte, že na letošní rok už má prodaných devadesát procent vyrobené elektřiny. Na příští rok šedesát a na rok 2025 třicet procent. Takže do toho nemůžete moc zasáhnout nějakou rychlou změnou obchodní politiky. Oba modely prodeje elektřiny mají své plusy a svá rizika. Jak to, když prodáváte předem za ceny, které platí v tu chvíli, tak spotový prodej za ten konkrétní okamžik. Když máte ale prodáno dopředu, tak velký prostor k nějaké rychlé změně nemáte. My jako vláda určitě otevřeme v Evropské unii vyjednávání o systému emisních povolenek. To dělají všichni ministři, kteří jezdí o tomto tématu do Bruselu vyjednávat. Ten systém je naprosto vadný.

Co se s tím dá dělat? Máme na to v Evropě spojence?

No, nemáme. Většina členských zemí problém emisních povolenek určitě nevnímá tak jako Česká republika. Budeme to muset politicky zobchodovat s jinými zájmy ostatních zemí. Myslím, že ty příležitosti se naskytnou, až se budou projednávat jiné věci. Takhle to při vyjednávání v Evropské unii funguje.

Změna systému emisních povolenek, které zdražují výrobu elektřiny z fosilních zdrojů, je vládní prioritou při vyjednávání v Evropské unii?

Určitě. Premiér už to otvíral na jednání Evropské rady. Všichni ministři o tom na svých radách v Bruselu mluví. V této chvíli ale není většina. Musíme se snažit hledat vhodné příležitosti, kdy by se ji podařilo dát dohromady.

Kdo jsou v tomto tématu země se stejným zájmem?

Myslím, že nejen Poláci, kteří vyrábějí většinu své elektřiny z uhlí, ale všechny středoevropské země. Úzce to ale souvisí i s výrobou elektřiny z plynu, na niž některé země vsadily. Ve chvíli, kdy bude nedostatek plynu, se jako první musejí vypínat plynové elektrárny. V té chvíli se dostáváte už do toho stavu, na který jsem upozorňoval. Stát může řešit problém, aby vůbec bylo dost elektřiny. A pak samozřejmě bude úplně jiná atmosféra na debatu o povolenkách, když vám najednou budou chybět zdroje výroby elektřiny. Teď nemluvím o České republice, ale o řadě evropských zemí, které z plynu elektřinu vyrábějí. Včetně Německa. Když se do té situace dostaneme, další osud povolenek může vypadat úplně jinak.

Evropská unie se ale vedle povolenek dál chystá zdražovat zboží dovezené ze zemí mimo Evropu, které samy neuvalují na své zboží různé uhlíkové přirážky. Chce využít takzvaná uhlíková cla, která dál zvednou ceny. Jak daleko jsou ta jednání a jak se k uhlíkovým clům vláda postaví?

Začíná se jednat. Má to být ochrana vnitřního trhu Unie proti nefér dovozům z Asie. Bude ale záležet na tom, jak se to nastaví. Nemyslím ale, že je to věc, která by se v Evropské unii rychle rozhodla.

Jak se k tomu staví vláda?

Velmi zdrženlivě. Nemá cenu říkat od začátku debaty, že na to použijeme právo veta. Je ale předčasné se nějak předem vyhraňovat. Vůbec si nemyslím, že by se o tom ještě letos začalo vážně vyjednávat.

Drahé emisní povolenky zvyšují příjmy státu. Letos by z nich měl získat kolem 19 miliard korun. Nedala by se cena elektřiny snížit tím, že se tyto peníze využijí k tomu, že se o ně lidem a firmám sníží faktury za elektřinu?

Všechny tyto příjmy jsou ale už zapojené ve státním rozpočtu. To nejsou peníze, které máme navíc, takže bychom mohli přemýšlet, na co je nejlépe využít.

Uvažujete o tom?

To má jenom dvě řešení. Buď o těch 19 miliard korun zvýšíte schodek státního rozpočtu, nebo omezíte jiné výdaje.

Vysoká inflace ale zároveň výrazně zvedá příjmy státu. Tím, že lidé platí vysoké účty za energie, odvádějí také větší částky na dani do státního rozpočtu.

Proti schválenému rozpočtu to státu přinese navíc šest miliard korun. To je odhad při současné úrovni inflace. Zároveň totiž také očekáváme snížení výkonu ekonomiky. Růst nebude původně očekávaných 3,4 procenta, na nichž se stavěl státní rozpočet. Bude podle našich odhadů jen 1,2 procenta. Příjmy státu určitě kvůli inflaci neporostou o desítky miliard korun, o nichž sní někteří opoziční politici a některá zájmová sdružení. A už mají spoustu nápadů, jak je utratit. Žádné desítky miliard korun navíc proti schválenému rozpočtu mít nebudeme. To jsou iluze.

Účty za elektřinu zvedá i příspěvek na obnovitelné zdroje. Nedal by se odstranit lidem z faktur?

To je úplně stejný princip jako u emisních povolenek. Buď ho zaplatíme přímo na faktuře za elektřinu, nebo ho zaplatí stát, který platíme ze svých daní. Prostě to zaplatíme v každém případě. Jen je otázka, kdy a jak. Politicky je samozřejmě jednodušší, když to zaplatí stát, protože to neuvidíte na té faktuře za elektřinu. Mnohé vlády v Evropě to politicky využívají nejen u elektřiny, ale i u jiných komodit. Je snadné říct: To zaplatí stát. Já vám ulevím. Stát má ale jenom peníze daňových poplatníků. A když dá někomu úlevu, jiní to zaplatí. Samozřejmě že výše daní, kterou zaplatí různí lidé a firmy státu, není rovnoměrná. Pak jsou tady ještě dluhy, které stát vyrábí. Žádné jiné možnosti nejsou.

Je nějaká cesta, jak zdražování elektřiny řešit? Jinak než kompenzacemi a sociálními dávkami, které dlouhodobě řešením nejsou.

Politika je hra se slovíčky. Když si s nimi ale nebudeme hrát, tak je zřejmé, že jakýkoli zásah do aktuální tržní ceny jsou kompenzace. A podle mě je ten zásah do tržní ceny v této chvíli potřeba. Ať už stanovím maximální cenu elektřiny, jako to udělaly některé evropské země. Nebo to budu řešit nějakým jiným stylem.

To ale nejsou kompenzace. To je změna systému obchodu s elektřinou.

V mém chápání světa je to ale také kompenzace.

Když budete fixovat cenu elektřiny, jako to udělaly některé země v Evropě, tak nemusíte kompenzovat ze státních peněz.

Záleží na tom, jak tu cenu fixujete. Buď se rozhodnete, že budete výrobcům kompenzovat rozdíl mezi částkou, za kterou jim nařídíte prodávat, a aktuální tržní cenou.

To jim musíte kompenzovat?

Nemusíte. Jsou možné dva přístupy. Mnohé vlády v Evropě, které fixovaly cenu různých komodit, výrobcům ten rozdíl kompenzují zpět. Jen to není vidět. To je případ Francie nebo benzin a nafta v Maďarsku. Je to jednoduché. Stát stanovil maximální tržní cenu. Tu máte na těch politických totemech. A výrobci dostávají kompenzace rozdílu mezi tržní a tou státem stanovenou cenou. Stát nepoškozuje výrobce. Neplatí to spotřebitel, ale daňoví poplatníci. Ve výsledku je to totéž, jen to politicky mnohem líp vypadá. Lidé ty vysoké ceny nevidí.

Šlo by to dělat bez kompenzací? Prostě zafixovat cenu elektřiny a výrobcům ten rozdíl neplatit.

Podle mě to jde. Leckdo říká: Je tam riziko arbitráží, soudních sporů. Bezesporu existuje. Svět není černobílý. Ale je to jedna z variant, o které přemýšlím.

Kdy by o tom měla vláda rozhodnout? Kdy tam takový návrh přinesete?

V prvním pololetí musí padnout alespoň základní rozhodnutí. Vyžadovalo by to legislativní změny. Už jen to využití nabídky na netržní ceny od Sev.en a prodeje její elektřiny lidem si žádá vytvoření toho státního obchodníka s elektřinou.

Jak se stanoví cena, kde by stát elektřinu fixoval?

To je hodně komplikované. U všech regulovaných cen je to vždycky složité vyjednávání, co jsou to přiměřené náklady výrobců a co přiměřený zisk. Pro mě jako pravicového politika je hrozně těžké, abych rozhodoval, co je to přiměřený náklad. Ale jinak to nejde. Když už je někde tak silná regulace jako v obchodu s elektřinou, nic jiného vám nakonec nezbývá.