Na tu historii už padá prach, my zakladatelé Echa jsme byli první, kteří jsme odešli z vydavatelství Mafra, když ho spolu s Lidovými novinami ovládl Andrej Babiš, abychom vybudovali internetový deník Echo24 a Týdeník Echo, nezávislý na oligarších toužících po politické moci. Nedělali jsme při tom žádné scény, vzpoury, petice nebo stávky. Přistoupili jsme k tomu pěkně v klidu po zdravém kapitalistickém způsobu, vy jste se rozhodl noviny koupit, v pořádku, ale stejně jako vy jste se rozhodl něco koupit, my jsme se rozhodli, že pro vás pracovat nebudeme, protože jsme vás znali a tušili jsme, co máte za lubem.

K našemu štěstí ale stejně věcný a chladný přístup neměl Andrej Babiš. Hned po nás vyjel, říkal něco o tunelování, bílých koních, což obojí se nakonec ukázalo jako bílé myšky při halucinacích. To je ta slavná tisková konference z dubna 2014 na Úřadu vlády. Nakonec to nebylo drama, šlo jen o verbální útoky, které byly pro Echo nejefektivnějším marketingem. Smutnější spíš bylo, jak jsme museli projít uličkou výtek a poučování, abychom šéfovi nového hnutí dali šanci, neupozorňovali na jeho předlistopadovou minulost agenta StB a drsné podnikatelské metody.

Dnes jsou nositelé těchto hlasů známými babišobijci, nejslyšitelnějšími kritiky budujícími si na své pozdní zásadovosti morální pomník, ale jak se říká v jedné z epizod Simpsonových, koho zajímá, že jsi měl kdysi pravdu.

Čas od času jsme Andreje Babiše trochu ze cviku požádali o rozhovor, avšak mluvit s Echem nechtěl. Občas jsem ho potkával na Malostranském náměstí a trochu z vytrvalosti, přirozené drzosti jsem mu připomněl, že čekáme, kdy nám dá rozhovor. Už jsem řádku premiérů zažil a přežil, nejosobnější to bylo s Milošem Zemanem s jeho touhou mne existenčně zničit, ale dobře to dopadlo a vím, že čas hraje pro nás. Je přitom celkem jedno, kdo bude tu rezistenci proti nátlaku a svobodě myšlení reprezentovat, protože vždycky zůstane v někom někde zakódovaná.

Jsme generace otevřenosti 90. let, potřeby vše zkoumat a prověřovat, jak slýchávám na konto naší věčné redakční neposlušnosti, a potřeby se ptát, klást otázky, přemýšlet, nestát se součástí hlasu doby, masy bojující za momentální dobro. Hovno. Fuck you. Od současné sestavy na Úřadu vlády slýchám, že jsme dead, že náš přístup k veřejné debatě je za zenitem a že se máme zařadit a následovat poslušné a podlézavé fórum, které chápe požadavky doby. Na to říkám, že to k ničemu dobrému nepovede, ostražitost je podmínkou existence, nezávisle na tom, kdo bude tento postoj vyslovovat a reprezentovat.

Takže v tomto vydání Týdeníku Echo se poprvé setkáte s rozhovorem s Andrejem Babišem. Po něm přijdou rozhovory s dalšími kandidáty, kteří mají šanci v prvním kole uspět. Jediný, kdo se nás bojí, je generál, voják, který v jiných životních situacích ukázal své dobré vlastnosti, Petr Pavel. Nakonec se s námi nebál mluvit Andrej Babiš, Danuše Nerudová, Pavel Fischer, s nimiž budeme mít rozhovor v následujících vydáních.