komentář lenky zlámalové

Řekni Prymulovi Ne!

komentář lenky zlámalové
Řekni Prymulovi Ne!

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jedno z nejtvrdších „opatření“, kterým hrozí nový ministr zdravotnictví Roman Prymula, je zavření škol od druhého stupně těch základních výš. Přestože se to na první pohled velmi prvoplánově tváří jako opatření, které nemá přímé ekonomické následky, je to zásah, jenž je má v delším časovém horizontu velmi tvrdé.

Řeč není o ničem menším než o tom, že se zavře běžná výuka, a tím pádem společenský život pro děti od jedenácti do osmnácti let (často při současné popularitě odkladů nástupu do školy spíš do dvaceti let). To jsou formativní roky. Každý den, který člověk stráví mimo školu, přináší nejen obrovský deficit znalostí a schopností, které by mladý, otevřený člověk měl získávat a rozvíjet, ale také obrovskou ztrátu sociálního kapitálu. Schopnosti inspirovat se od svých učitelů a spolužáků, řešit nejrůznější situace a konflikty. Sebelepší distanční výuka, kterou jsou ty lepší ze škol schopny zařídit, to není schopná nahradit.

Představa dítěte nebo teenagera uvízlého na osm hodin ve svém pokoji před počítačem je dost děsivá. Ekonom Daniel Münich z institutu CERGE Univerzity Karlovy už loni varoval, že dlouhodobé škody ze zavřených škol se budou počítat ve stovkách miliard korun.

Je potřeba připomenout, že děti od druhého stupně výš už nechodily do školy fakticky od půli března. Z povinné školní docházky tak už v této chvíli ztratily půl roku. Ty znalosti, schopnosti a kontakt jim chybí. Navázat na to dalšími měsíci je hazard s jejich budoucností.

Zavření škol od druhého stupně základních výš se vládě jeví jako krok, kterým bude demonstrovat, že něco proti viru dělá, a zároveň to nebude mít ty úplně přímo ekonomické následky. Na rozdíl od prvního stupně. Tam by to okamžitě vyřadilo z práce velkou část společnosti. S menšími dětmi by rodiče museli zůstat doma a přestali by chodit do práce. Na ošetřovné ale mají nárok jen rodiče dětí do 10 let. Což už se druhého stupně a dál netýká. Šéfové nemocnic už dnes varují, že zavření prvního stupně by jim okamžitě vyřadilo z práce desítky procent zdravotníků. A právě jejich nedostatek je už i bez zavření škol tím úzkým hrdlem nemocnic.

V této chvíli nehrozí, že by zdravotnictví pod náporem lidí s těžkými příznaky čínského koronaviru zkolabovalo na nedostatku kyslíkových masek nebo plicních ventilátorů, ale právě na nedostatku těch, kdo ty přístroje budou schopni profesionálně obsluhovat.

Přesně z tohoto důvodu si nikdo netroufne navrhnout zavření prvního stupně základních škol. Není to tak, že by byly menším epidemiologickým rizikem než druhé stupně nebo střední školy. Nikdo u nás neukázal žádná relevantní data, že by se právě mezi dětmi od jedenácti let výš šířil koronavirus výrazněji nebo nebezpečněji než mezi mladšími.

Zavření škol pro starší děti jen vypadá jako prvoplánově ekonomicky nejméně bolestné. Proč by se ale zrovna tato generace měla obětovat pro vládní demonstraci akčnosti? Jak ochrání ohrožené lidi to, že děti mezi jedenácti a dvaceti nebudou chodit do školy? V jejich generaci se skutečně dnes covid šíří a většina z nich jím prochází bez příznaků nebo s velmi mírným průběhem.

Roman Prymula se to zatím snaží hrát jemně formou doporučení. Hned po svém uvedení do úřadu vyzval ředitele, aby dětem dali na pátek 25. září ředitelské volno a prodloužili jim víkend, na který navazuje 28. září státní svátek svatého Václava. Prý to přispěje ke zkrocení epidemie.

Dobře že Prymula jde zatím formou doporučení a nenařizuje. Ti ambiciózní ředitelé mu velmi správně řekli Ne. S argumentem, že každý den, kdy mohou učit, je dnes vzácný. Stejně mluví i senátor Jiří Růžička, bývalý ředitel jednoho z nejlepších českých gymnázií – Jana Keplera na Praze 6. Nebo Marek Výborný, ředitel gymnázia v Pardubicích, který sám v minulých dnech covid prodělal.

Ti motivovaní, ambiciózní ředitelé správně upozorňují na to, že při dost ošklivém počasí, které se v pátek čeká, je mnohem lepší, když půjdou děti a teenageři do školy, než aby brouzdali po obchodních centrech, kinech a akvaparcích. Rodiče budou přirozeně v práci a ne každý si na pátek může vzít volno, aby potomkům připravil atraktivní program.

Pokud se ale ministr Roman Prymula rozhodl, že o otevření škol nebude rozhodovat on ani vláda, ale jejich ředitelé, je to správná taktika. V každé škole je situace jiná a ten, kdo ji nejlépe zná, jsou ředitelé, kteří jsou v pravidelném kontaktu s hygieniky.

A je potřeba připomenout, že v této chvíli není v Evropě žádná země, kde by byly zavřené druhé stupně základních škol a střední školy. Ani ta Británie, která si pohrává s druhým lockdownem. I v něm by prý měly zůstat školy otevřené.

23. září 2020