Nemoc ustoupila, začíná rekonvalescence. Bude dlouhá a bude se odehrávat s vědomím, že choroba se zase objeví. Všichni tuší, že nějaký čas potrvá, než se život vrátí tam, kde byl před koronavirem. Nebo se mu aspoň přiblíží. Dva měsíce vypnutí dosavadního způsobu života způsobily nejen přímé ekonomické ztráty na makro- i mikroekonomické úrovni, ale otřásly se základními životními jistotami a zasely do života lidí obavy, kterých se budou jen těžko zbavovat.

Každý si sice může najít studii a z ní vyplývající názor, jenž potvrzuje oprávněnost strachu z viru, nebo naopak najde potvrzení, že virus je součástí našeho života a podobných tady jen v posledních dvou desetiletích bylo několik. Tábor skeptiků bude zřejmě větší, ale zajímavé je, že se vytváří napříč předkoronavirovým hodnotovým nebo bezhodnotovým viděním světa.

Restriktivní opatření se pomalu uvolňují v celé Evropě a stejně jako se neví, zda a v jaké síle se virus vrátí třeba na podzim, nikdo také neví, jaké ekonomické škody a změny v nastavení společnosti způsobil. Strach a nejistota bude to, s čím se nyní společnost musí vyrovnat. Stejně jako pro boj s jakoukoli těžkou nemocí je důležité psychické nastavení, tak pro zdravý ekonomický vývoj je podstatné dobré nastavení a důvěra v dobrý vývoj. Pamatujeme si to z poslední velké ekonomické krize, kdy na jejím negativním průběhu se podepsala skepse a nedůvěra ve společnosti. Strach a obavy krizi prohlubovaly. Proto je absolutně nepochopitelné, že Miroslav Kalousek, který si toho musí být dobře vědom, protože v letech poslední krize byl ministrem financí, teď vyzývá lidi, aby spořili, neutráceli, protože s utrácením spojený výběr DPH posílí Babišovu vládu. Babiše to možná posílí, ale hlavně udrží ekonomiku v chodu, protože ta funguje, jen když se peníze točí. A to je v zájmu všech, především ekonomicky slabších, kteří krizi nakonec odskáčou nejcitelněji. Takové řeči jsou k ničemu a Miroslav Kalousek by víc prospěl, kdyby vládu kritizoval za zatím neúčinnou pomoc ekonomice nebo selhávání státu při výplatě dávek ošetřovného nebo za nedostatečnou pomoc malým a středním podnikatelům.

Podobně nesmyslně se chová vláda, která sice ke spotřebě vyzývá, ale zároveň straší druhou vlnou pandemie a uvádí společnost do tenze místo toho, aby říkala, že druhá vlna sice přijde, ale stát na ni je připraven a žádný podobný chaotický lockout už neudělá. Je klíčové ekonomiku nastartovat, ale to se podaří, až si společnost začne věřit, a na tom musí pracovat jak opozice, tak hlavně vláda. V opačném případě budou ztráty obrovské a potvrdí se obava, že „léčba“ nemoci byla horší než nemoc sama.