Rusko si pro rozpoutání války na Ukrajině vybralo dobu, kdy byl Západ a hlavně Evropa nejzranitelnější za dlouhé roky. Politicky i ekonomicky. V časech, kdy ve Washingtonu seděl Donald Trump a v Berlíně Angela Merkelová, by si Vladimir Putin nejspíš takový atak nedovolil. Teď vsadil na to, že na Západě vládne slabá garnitura. Že v Londýně vládne oslabený Boris Johnson, na něhož doléhají následky odstřihávání Británie z jednotného trhu Evropské unie, symbolizované dlouhými frontami kamionů na hranicích.

Že toho jediného nominálně silného politika, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kterého si Kreml vybral za komunikační kanál, si dokáže povodit jako loutku. Třetí týden trvající brutální válka na Ukrajině už převrstvila Macronovu diplomatickou ostudu: francouzský prezident ohlásil summit Vladimira Putina s Joem Bidenem – a krátce nato vtrhli Rusové na Ukrajinu.

Západ byl před invazí oslaben i ekonomicky. Covidové lockdowny rozbouraly obchodní vazby a přinesly nedostatek mnoha komodit od čipů po stavební materiály. Rozhazování peněz na covidové kompenzace roztočilo inflaci. Tažení za bezuhlíkovou ekonomiku Green New Deal s trestnými přirážkami za špinavé fosilní zdroje prudce zvedalo ceny energií. Tohle všechno tady bylo před válkou na Ukrajině. Ta přinesla obrovskou nejistotu a všechny ty nebezpečné trendy vyhrotila.

A jako ve všech krizích byly i v této země, které do ní vstoupily zranitelnější než jiné. My mezi ně bohužel patříme. Přinejmenším ze dvou důvodů. Zaprvé jsme už před válkou měli jednu z nejvyšších inflací v celé Evropě. V únoru u nás vystoupaly ceny meziročně o 11,1 procenta. Rychleji se zdražovalo jen v Litvě se 14,2 procenta a v Estonsku s 12 procenty. Sousední Polsko mělo inflaci 9,2, Slovensko 8,4 a Maďarsko 8,3 procenta. V Německu se zdražovalo o 5,1 procenta. Všude ve Skandinávii lehce nad 4 procenty. Ve Francii o 3,6 procenta a ve Švýcarsku jen o 2,2 procenta. V Německu se zdražuje ani ne polovičním tempem ve srovnání s námi, ve Francii třetinovým a ve Švýcarsku pětinovým. Rusové zaútočili na Ukrajinu 24. února. Takže toto zdražování, kterému vévodí energie, se na ně svést nedá. Něco jsme proti ostatním už před válkou dělali špatně. Značná část naší inflace není globální, ale čistě domácí provenience.

Druhou naší slabinou, s níž do války a tvrdé energetické krize vstupujeme, je to, že patříme k zemím, kde náklady na energie a bydlení berou lidem jednu z největších částí příjmu v celé Evropě. Proto u nás budou dopady drahé elektřiny a plynu bolestnější než jinde. Podle statistického úřadu Evropské unie Eurostat utratila průměrná evropská rodina za bydlení, elektřinu, plyn, topení a vodu, prostě za vše, co souvisí s provozem domácnosti, 25 procent svých příjmů. Mezi jednotlivými zeměmi jsou ale v těchto účtech velké rozdíly a nerozhoduje o nich bohatství konkrétní země. Vůbec největší část příjmů sebraly faktury za bydlení z příjmu Slovákům, kteří patří k chudším zemím Evropy. Zaplatili za ně 30,7 procenta toho, co rodina vydělala. Hned za nimi ale následují Finové s 30,5 a Dánové s 28,9 procenta. Další jsou Irové a hned za nimi Česká republika, kde bydlení a účty s ním související berou lidem 27,2 procenta příjmů. Na srovnatelné úrovni jako my je Francie. V sousedním Německu je to 25,2 a v Rakousku 25 procent. Poláci a Slovinci platí jen těsně nad 20 procent svých příjmů. Nejlépe jsou na tom přirozeně země jižní Evropy, kde se nemusí výrazně topit.

Pro vládu Petra Fialy je to vážná výzva: začít systematicky řešit, jak omezit dopad drahých energií do rodinných účtů. Jsme zranitelnější než jinde v Evropě.