Když něco fungovalo jednou, proč to nezkusit podruhé? To je evidentně heslo, jímž se momentálně řídí Vladimir Putin. Na Ukrajině se snaží zopakovat scénář, který mu vyšel v roce 2008 během invaze do Gruzie.

Tehdy gruzínská vláda skočila do ruské pasti. Separatistická Ruskem podporovaná Jižní Osetie zahájila ostřelování gruzínských pozic. Gruzínci odpověděli vlastní palbou a situace eskalovala. Nakonec gruzínská vláda vydala rozkaz k obsazení Cchinvali, hlavního města Jižní Osetie. To Rusko využilo jako záminku a zaútočilo.

Chystá se tedy Putin zaútočit? Datum 16. února vypuštěné Američany do médií jako předpokládaný den invaze uběhlo, a nic se nestalo. Naopak Rusové ten den ohlásili částečné stažení svých vojsk. Vypadalo to, že krize je zažehnána.

Jenže NATO nepotvrdilo, že by nějaké stažení zaznamenalo. Naopak se zdá, že Rusové k hranicím přesouvají další jednotky. Pak je tu zveřejnění ruských požadavků. Ty se od začátku krize nezměnily, Moskva stále požaduje záruky, že Ukrajina nevstoupí do NATO, a stažení vojenských struktur Aliance se zemí, které vstoupily v devadesátých letech a později.

Kreml dobře ví, že na to Západ nemůže přistoupit. Nové a hrozivé je varování, že pokud NATO na ruské požadavky nepřistoupí, Rusko se uchýlí k „vojensko-technickému“ řešení. Co to znamená, nikdo neví, celé to ale působí spíše jako ultimátum, jež vysílá těsně před zahájením války, než pokus o deeskalaci.

K tomu je ještě potřeba připočítat skutečnost, že z ruské ambasády se valil hustý kouř. To většinou znamená dvě věci: buď byl zvolen papež, nebo ruští diplomaté ve velkém pálili dokumenty v rámci příprav na evakuaci. Šance, že se Rusko v následujících dnech pokusí o nějaké vojenské řešení jím vyvolané krize, vysoce vzrostla.

Otázkou je, jak přesně bude „vojensko-technické“ řešení vypadat. Mapky předpokládaného ruského útoku, jež v posledních dnech zaplevelily západní média, nejčastěji ukazují tři směry útoku. Jeden z východu z Ruska a Donbasu, jeden z jihu z okupovaného Krymu a jeden ze severu z Běloruska. Co když se ale bude jednat o mnohem menší akci, „jen“ o rozšíření Donbasu kontrolovaného Ruskem, případně propojení Krymu se separatistickými oblastmi pozemní cestou?

Zde je potřeba se ptát, jestli americká politika posledních dní byla prospěšná. Neustálé varování před „bezprostřední“ invazí, zveřejňování předpokládaného času útoku, stažení diplomatů z Kyjeva do Lvova, to vše vyvolává očekávání opravdu velké války, kdy hlavní město Ukrajiny bude bombardováno, tankové kolony se budou valit přes ukrajinské pláně a ve městech bude probíhat boj o každou ulici. „Limitovaný“ útok tak paradoxně může znamenat úlevu, ale také horší pozici pro zavedení opravdu tvrdých sankcí. Navíc americké panikaření nejvíc škodí Ukrajincům. Investoři jsou vystrašení, hřivna od listopadu spadla o 8 % a lety do Kyjeva jsou omezené.

Putin jistě na východě Ukrajiny něco chystá. Jestli to bude brutální invaze se vším všudy, ještě zdaleka není jisté.