České vnitro po vzoru rozvinutější části světa už před půlkou 90. let začalo mapovat extremismus na území republiky a vydávat k tomu zprávy. V éře před nástupem tzv. populismu a reakce establishmentu na něj to mohlo dávat nějaký smysl, neboť o skupinách, které chystají změnu režimu či o ní sní, má mít i demokratický režim přehled. Před pěti šesti lety se na Západě obrana svobodného zřízení před extremisty překlopila do obrany vládnoucí garnitury. Datuje se to od migrační krize z roku 2015 a brexitu s Trumpem o rok později.

Nově jsou poznávací znaky extremismu rozšířeny o disentní názor na covidovou politiku vlády. Zpráva ministerstva „o extremismu a předsudečné nenávisti na území České republiky“ za rok 2020 to sice dělá oklikou, ale tak, aby ctihodný občan pochopil, čeho se ve svých myšlenkách vyvarovat. I zdrženlivou ČTK, která z dosud nezveřejněné zprávy (až v pondělí ji má projednávat vláda) cituje, svedlo ministerstvo vnitra k následující formulaci: „Extremistická scéna a skupiny, jejichž ústředním tématem je šíření xenofobních myšlenek, byly podle zprávy v loňském roce ovlivněny pandemií nemoci covid-19. Příznivci těchto subjektů podle ministerstva často kritizovali vládní opatření proti šíření koronaviru a přejímali dezinformace a konspirační teorie.“

Čtenář by si nad zprávou, jejíž politický osten je namířen proti Okamurově SPD (úspěšné konkurenci ČSSD ministra vnitra Jana Hamáčka na levici) mohl říci: No a? Možná to tak xenofobové loni opravdu měli, že místo rozdmýchávání nenávisti k cizímu přesedlali na covid a vládní uzávěry. Ve výsledku – a s vysokou pravděpodobností do začátku – ovšem místo o monitoring nějakých potenciálních násilníků jde o techniku, jak delegitimizovat naprosto legitimní názory, a nakonec ještě občanům vsugerovat, že už kritika vlády „v době ohrožení“, v tomto případě pandemie nemoci se smrtností v řádu několika málo promile, je projevem extremismu.

Aspoň v tomto ohledu je ministr vnitra Jan Hamáček světový. Techniku delegitimizace určitých vládě nepříjemných témat tak, že ta témata označíme za oblíbené náměty extremistické scény, mají k dokonalosti dotaženou v Německu – kde proti zastáncům svobody chodit po venku bez roušky demonstruje a fyzicky je napadá předpisově zarouškovaná Antifa, protože jí řekli, že antirouškaři jsou fašisté – a v Americe. Výběhem pro extremisty byla rok hypotéza, že virus SARS-CoV-2 utekl z laboratoře ve Wu-chanu, než tu hypotézu letos na jaře převzalo několik ctihodných amerických médií a nějak vzal na vědomí i Joe Biden.

Z prokletí zatím nebyly vysvobozeny takové hypotézy, jako že člověk s bezpříznakovým průběhem nákazy ve velké většině nikoho dalšího nemůže nakazit. Na tomto názoru je nejnebezpečnější to, že pokud je platný, rozmetal by základ prakticky pro všechny plošné zákazy, co jsme jich za minulý rok zažili. Nebo že brzké podání ivermektinu v kombinaci s několika dalšími léky významně pomáhá v léčbě, což by zase podkopalo už rozjetou očkovací kampaň.

Podle cca třetiny české společnosti, která byla k lockdownu kritická i v nejtěžších chvílích infekce, bylo extremismem zavírání škol a maloobchodu a povinnost nosit roušky všude v zastavěné oblasti. Dnes, kdy je výskyt infekce v republice zanedbatelný a kdy panují vedra, asi víc než ona třetina bude považovat za extremismus vymáhání roušky v hromadné dopravě. Ale nikdo se nesnaží tuto politiku delegimitizovat odkazem na to, že ji podporují extremističtí komunisté, argumentuje nanejvýš její čirou nesmyslností.

ČSSD je nejstarší politická strana a může za některé světlé momenty české historie. Nicméně za to, že ve svém čele trpí Jana Hamáčka, muže, který se už déle než rok vyžívá v autoritářství a proti kritikům lockdownů nasazuje tu policii, tu analytiky na extremismus, si zaslouží vypadnout ze sněmovny a zpytovat svědomí někde v ústraní.