Česká republika jde volit ve vyhrocené době, kdy se celý svět probírá z roku a půl vypínání společnosti a ekonomiky kvůli pandemii čínského koronaviru. Ve chvíli, kdy se Evropská unie i hlasem českého premiéra Andreje Babiše rozhodla, že covidovou krizi využije k urychlení cesty k bezuhlíkové ekonomice, známé jako Green New Deal (Nový zelený úděl). Ta přináší ve jménu záchrany světa před klimatickou změnou vlnu zákazů a zdražování. Pokud nepřijdou nové technologie, které by tento trend zvrátily. Zatím ale nejsou na dohled. Stojíme před érou, kdy poprvé hrozí širokým společenským vrstvám stagnace, nebo přímo pokles životní úrovně.

Na to, jak velké výzvy před zemí jsou a jak bytostně se dotýkají životní úrovně, se o nich v kampani mluví málo. Na otázku, co je skutečným hlavním tématem těchto voleb, umí jen málo lidí odpovědět. Vybrali jsme pět hlavních věcí, které považujeme za akutní pro příští vládu. A pokusili jsme se dát dohromady z veřejných zdrojů, programů, rozhovorů a různých výroků, jak by je řešily politické formace, které mají největší šanci, že budou mít hlavní slovo v příští vládě. Ty formace jsou podle všech dosavadních průzkumů jen tři. Hnutí ANO Andreje Babiše, koalice Spolu, sdružující ODS, lidovce a TOP 09, a koalice Pirátů a STAN. Všechny ostatní strany mají výrazně nižší podporu a v příští vládě nebudou mít zásadní vliv. Proto srovnáváme návrhy, sliby a představy těch tří, které s nejvyšší pravděpodobností rozhodovat budou.

A oněch pět akutních problémů? Aktuální vlna zdražování, nejméně dostupné byty v celé Evropě, neudržitelný růst státních dluhů, zelené zdražování a dlouhodobě neúnosné důchody, které spotřebovávají čím dál větší část státního rozpočtu a přitom lidem v porovnání s platy zaručují stále nižší životní úroveň. Jsou navíc mezi sebou navzájem úzce propojené.

Rekordní zdražování

První velkou výzvou, před kterou bude nová vláda stát, je rekordní zdražování. V srpnu vystoupaly ceny o rekordních 4,1 procenta. Podle ekonomů je to teprve začátek. Vzestup bude v příštích letech přinejmenším pokračovat. Pravděpodobně se může i zrychlit. A to se ještě do inflace tak, jak ji zveřejňuje Český statistický úřad, nepočítají ceny nemovitostí, které v Česku v posledních letech stoupají velmi rychle. „Tlaky, které pozorujeme, zas tak rychle nepoleví,“ píše v komentáři pro Hospodářské noviny bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer. Krocení inflace je úkolem právě pro centrální banku, nikoli pro vládu. Ta se ale musí chovat střídmě. Nezvyšovat příliš rychle dluhy a nenapouštět do ekonomiky příliš mnoho peněz na zvyšování platů státních zaměstnanců, sociálních dávek a důchodů. Přesně to ale vláda Andreje Babiše dlouhodobě dělá. Přes státní rozpočet nakupuje hlasy voličů, což jsou lidé velmi silně závislí na příjmech od státu. Výrazně silněji než u jiných stran. Krátce před uzávěrkou tohoto vydání například vláda ohlásila další zvýšení platů státních zaměstnanců od ledna.

Lidé závislí na příjmech od státu mají pocit, že dostali přidáno, a utrácejí. Obchodníci zkusili zvednout ceny. Když vidí, že to zákazníky neodradilo, zdražují dál až do chvíle, než narazí na limit toho, že si lidé dál připlatit odmítnou a konkrétní zboží nebo službu přestanou kupovat. Říká se tomu inflační spirála. Tu roztočila vláda Andreje Babiše velmi nešťastně zrovna ve chvíli, kdy na růst cen tlačí i dva další velmi silné vlivy. Prvním jsou přetrhané obchodní vazby kvůli covidovým lockdownům. Některé zboží a suroviny chybějí, protože jejich nabídka je po lockdownech výrazně nižší. Pandemie nastartovala deglobalizaci, kdy najednou zboží neproudí po světě tak hladce a rychle, jak jsme byli zvyklí. Tento příspěvek ke zdražování se dá nazvat daní za lockdowny.

K němu se přidává poslední třetí ingredience, což jsou zelené přirážky za cestu k bezuhlíkové ekonomice. Ty přinášejí zdražování elektřiny, pohonných hmot. Ty se zprostředkovaně propisují do cen všeho zboží a služeb. Kombinace těchto tří vlivů roztáčí inflační spirálu do velké rychlosti. To jediné, co nová vláda může pro udržení růstu cen udělat, je omezit mandatorní výdaje státu na důchody, sociální dávky a platy, které se za Andreje Babiše vymkly kontrole. „Jediné výrazné riziko pro makroekonomickou stabilitu by mohlo představovat pokračování stávající expanzivní a deficitní rozpočtové politiky i po volbách,“ píše Singer. „Takový postup by sice nakonec přinesl enormní politické náklady i politickým elitám, které by po volbách chtěly pokračovat v neudržitelných rozpočtových deficitech. Jenže ještě předtím bychom za to zaplatili my všichni,“ uzavírá bývalý guvernér. My všichni to zaplatíme právě těmi vyššími cenami všeho zboží a služeb.

Neudržitelné útraty a dluhy

Konkrétní recepty na zastavení neudržitelných státních výdajů se v programech hledají těžko. S Andrejem Babišem a s jeho sliby, že průměrný důchod rychle vystoupá ze současných 14 na 20 tisíc korun, vůbec není šance inflační spirálu zastavit. Koalice Spolu slibuje zpřísnit rozpočtová pravidla a rychle se dostat na deficit veřejných financí pod 3 procenta HDP. V současných poměrech by to znamenalo schodek zhruba 180 miliard korun. Realitou pro letošní rok je ale schodek 500 miliard korun. Spolu už neříká, kde těch 320 miliard korun ručně ušetří. Obecně mluví o zrušení některých dotací. To ale nestačí. Mluví i o snížení počtu státních zaměstnanců o 13 procent. Od toho čeká úsporu 7 miliard korun ročně. Už na první pohled je ze srovnání čísel 7 a 320 miliard korun vidět, jak recept na sesekání dluhů zatím koalice nepředstavila. Navíc se zavazuje, že nejenže nebude zvyšovat daně, ale sníží je. Především sociální pojištění o 2 procenta. Právě sociální pojištění je přitom největším příjmem státního rozpočtu. Vybírá se na něm 560 miliard korun ročně. Konkrétní plán na zastavení dluhové spirály Spolu v programu neukazuje. Totéž platí pro druhou koalici Pirátů a STAN. Obecně též slibují udržitelný rozpočet. Konkrétní recept, co s hrozivým schodkem po Babišovi, ale opět chybí. I koalice K2 tvrdí, že daně zvyšovat nebude. Pouze chce zrušit výjimky, které některým lidem a firmám daně snižují, a výrazně se chystá zdanit technologické giganty. Šetřit chce omezením byrokracie. Kde, koho, kolik a kdy propustí a zruší, ale neříká. Ve volebních programech těchto tří formací konkrétní recept na zastavení inflační spirály není. Není tam proto, že není snadný a populární.

Cesta k více bytům

Totéž platí pro byty. Andrej Babiš, za jehož vlády nemovitosti rekordně zdražily kvůli tomu, že se ve velkých městech jako Praha a Brno staví málo a pomalu, toto téma moc neřeší. Volí ho především senioři, kteří už nějak bydlí. Nedostupné bydlení je problém především pro mladší generace, které dominantně volí obě koalice. Ani v jejich programech úplně jasné recepty, které by šly na podstatu problémů drahého bydlení, nejsou. Obě – včetně té s formálně pravicovou ODS – se točí především kolem státní podpory. Koalice Spolu slibuje třeba snížení DPH na stavby a rekonstrukce na 10 procent nebo uvolnění pravidel pro hypotéky. To může pomoct, ale neřeší to podstatu, jíž je nedostatek bytů. Ve velkých českých městech jako Praha, Brno, Plzeň, Liberec, kam se lidé chtějí stěhovat, je jich na počet obyvatel výrazně méně než jinde v Evropě. Proto jsou tak vzácné a drahé. Tady pomůže jediný zásah státu. Vytvoření podmínek, aby se stavělo rychleji. To znamená především výrazně omezit možnost zásahů do nových staveb. Známá česká architektka Eva Jiřičná, která aktuálně v Praze pracuje na několika developerských projektech, má zkušenosti ze staveb po celém světě. Tvrdí, že tak obtížně jako v Praze, s tolika obstrukcemi a možnostmi zásahů různých zájmových skupin se nikde v Evropě nestaví. A to včetně ceněných historických měst, jako je Řím. Tady je základ vysokých cen nemovitostí ve velkých českých městech i jediná realistická cesta k cenově dostupnějšímu bydlení. Podle vzoru velkých evropských měst.

Pojistky proti zelenému zdražování

Další obrovskou výzvou jsou zelené přirážky, které se na nás hrnou z Bruselu. Andrej Babiš opakovaně propásl vyjednání jakýchkoli úlev. Třeba výjimky na to, aby jaderná energetika byla považovaná za čistý, bezemisní zdroj, a tím pádem se dala financovat a pojišťovat stejně levně jako obnovitelné zdroje. Klíč k tomu, jak vysoké zelené účty budeme platit, je právě v tom, z čeho budeme elektřinu vyrábět. Andrej Babiš odvrací útoky na to, že za jeho vládnutí se rekordně zdražuje, tím, že ceny rostou rychle všude v Evropě. Není to pravda. O celkovém zdražování rozhodují a budou rozhodovat nejvíc právě ceny energií. Tam, kde mají levnou energii z jádra jako Francouzi, byla v srpnu inflace jen 1,9 procenta. Tam, kde je naopak ambice vyrábět zeleně, ale moc se to nedaří, takže většinu spotřeby obstarávají uhelné elektrárny, kde se platí vysoké zelené přirážky v emisních povolenkách (jako v Německu), se naopak zdražuje velmi rychle. V srpnu tam vzrostly ceny o 3,9 procenta. To je jen o dvě desetiny méně než u nás. Všechny tři volební formace se šancí výrazně ovlivnit vládu se rétoricky hlásí k jaderné energetice. Žádný konkrétní plán ani velká vůle se do toho pustit ale z žádné z nich nevychází.