Stoupající nedůvěra je jedním z přirozených vysvětlení výsledku voleb

Žebříček nedůvěry: politici, novináři, neziskovky

Stoupající nedůvěra je jedním z přirozených vysvětlení výsledku voleb
Žebříček nedůvěry: politici, novináři, neziskovky

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Proč dopadly volby tak, jak dopadly, a vyvezly k moci ty, kdo sází na negaci a frustraci? Už padlo hodně různých vysvětlení. Stále ostřeji z nich vystupuje, že tím hlavním motivem je stoupající nedůvěra ve společnosti. Všemožné průzkumy ukazují, že lidé stále méně věří sobě navzájem. Stále méně věří v budoucnost, v to, že jejich děti se budou mít lépe než oni. Stále méně věří institucím a autoritám. Známý americký politolog Francis Fukuyama v knize Trust (Důvěra) z roku 1995 precizně rozebral, proč bohaté a civilizované byly vždy země s vysokou důvěrou ve společnosti.

Bez ní jsou vždycky vztahy horší. Tím pádem se tam hůř žije, podniká. Lidé se utápí v podezíravosti. Promrhávají spoustu energie na jištění. Francouzští ekonomové Pierre Cahuc a Yann Algan ve výborné knize La Société de Défiance (Společnost nedůvěry) srovnávají míru důvěry lidí v nejrůznější instituce i mezi lidmi v různých zemích. Testují to i na velmi praktických příkladech, jako je otázka, jestli lidé věří, že by nálezce vrátil ztracenou peněženku. U velké řady kritérií se mezi zeměmi s nejnižší mírou důvěry objevují Česko a Francie. Jejich kniha je z roku 2005. Různé průzkumy ale ukazují, že důvěra v obou zemích stále padá. To je trend celého Západu. Právě v Praze a Paříži ale letošní volby kompletně rozmetaly politickou scénu víc než v jiných západních zemích. Stoupající nedůvěra je jedním z přirozených vysvětlení.

Centrum pro výzkum veřejného mínění teď přineslo zajímavý žebříček, kdo je za tu nedůvěru ve veřejném prostoru nejvíc zodpovědný. Průzkum měl téměř reprezentativní vzorek 934 respondentů a vznikl osobními rozhovory. Sociologové se ptali, kterým profesím lidé věří. Výsledek je debaklem těch, kdo zásadně ovlivňují směřování země a veřejný prostor. Nejhůř dopadli politici, jimž důvěřuje jen 16 procent lidí. Jen o něco lépe jsou na tom novináři, jimž věří 26 procent lidí, a známé neziskovky, které mají důvěru 31 procent společnosti.

Na druhém konci žebříčku jsou vědci, těšící se důvěře 81 procent lidí. Ekonomičtí analytici s 60 procenty a představitelé České národní banky s důvěrou 52 procent lidí. Až za nimi následují obligátní vzory v podobě známých sportovců s 47 procenty a herci a zpěváci s 39 procenty.

Lidé důvěřují těm, od nichž očekávají, že jim servírují nějaká alespoň trochu podložená fakta a racionalitu. Proto se tak snadno chytá jakákoliv teorie, která se tváří dost vědecky podloženě. Ať jde o člověkem způsobené globální oteplování, nebo různé hity ve zdravém životním stylu. Překvapivá je poměrně vysoká důvěra lidí v ekonomy, jejichž pověst byla výrazně poškozena finanční krizí v roce 2008. Stejně jako v centrální banku po oslabení měny v roce 2013.

Nedůvěra k politikům a novinářům není žádným specificky českým fenoménem. Je to trend celého Západu. A stojí za hlubší úvahu, jestli je to příčina, nebo naopak symptom současného úpadku.

Problém České republiky není Andrej Babiš nebo Tomio Okamura. To jsou jen projevy toho, že politici, novináři a různé mluvící hlavy z neziskovek, hojně vykřikující o nástupu populismu, svou práci dělají špatně a lidé k nim nemají důvěru.

Jediná smysluplná otázka zní: Jak se naučit jim lépe rozumět a získat jejich důvěru zpět?