Slavné májové dny. Váhám, zda připsat vysvětlivku pro nepamětníky, nakonec se rozhodnu, že to nechám být. Takže. Slavné májové dny. Šeříky by byly v počtu docela hojném, tanky zatím nikoli. Na sociálních sítích to taky pěkně kvetlo, každý den to tak je. Výrazné výkony minulý týden podávalo hnutí ANO, jehož představitelé to odmakali i ve virtuální světě. Především Andrej Babiš, který ve čtvrtek představil kampaň ANO před volbami do Evropského parlamentu. Jejím nejvýraznějším prvkem je... červená čepice s nápisem Silné Česko. Premiér ji odprezentoval docela rafinovaně – sdělil, že ho inspirovala kampaň Donalda Trumpa (pověstné červené čepice s nápisem Make America Great Again), čímž vyfoukl téma komentátorům, kteří se chystali napsat, že Babiš okopíroval Trumpovu kampaň. Svou fotografii v té pokrývce hlavy dal hned na Facebook a je docela zvláštní – Andrej Babiš na ní má červený kšilt naražený hluboko přes oči, až mu nejsou vidět, podobným způsobem jsou ve filmech zabíráni zlověstní padouši. Stopu sebereflexe bych v tom neviděl, spíš nějakou tu kreativitu. S předvídatelným tvůrčím zaujetím se uživatelé sociálních sítí jali Babišovu čapku všelijak přepracovávat. Původní nápisy nahrazovali svými, někdy nepublikovatelnými a o to údernějšími. Make Babiš Slovak Again byl z těch společensky únosnějších.

Chvályhodnou iniciativu projevil také Petr Stuchlík, někdejší kandidát na pražského primátora za Babišovo hnutí. V předvečer Prvního máje obšťastnil své virtuální přátele snímkem jaksi tematizujícím svátek lásky. Je na něm vidět výtisk Boccacciova Dekameronu, založený na různých místech květinou a kondomem v obalu. Jenom doufám, že jej ve sváteční noc nedoplnil snímkem obdobným, na němž by byla kniha založena kondomem již použitým. A jenom. Ty historky o lásce si v Dekameronu vypráví skupina lidí, kteří jsou na útěku před černou smrtí. Jsou chvíle, kdy tahle strategie – utéct před tím morem, někam se zašít a vyprávět si příběhy – působí jako pro dnešní časy velice vhodná.

Pochopitelně i minulý týden probíhaly na síti spory principiální. Jeden se týkal Tomia Okamury, respektive jeho karikatury, kterou pro Respekt nakreslil Pavel Reisenauer. Reagoval v ní na jeden z propagačních facebookových postů, které šéf SPD pravidelně zveřejňuje. Pochlubil se v něm, že barvil vajíčka cibulí, a s plnou ošatkou se vyfotografoval – přinejmenším část těch vajíček přitom cibulí zjevně obarvená nebyla, především je ale barvení vajíček ve velikonoční tradici ženská práce. Politik, který se rád kasá, jak uchrání vše české před cizáckými vlivy, by to třeba mohl vědět. Reisenauer nakreslil Okamuru s ošatkou, ale bez kalhot a s vaginou mezi nohama. Proč si o tom nepodebatovat? A příležitost se našla. Různé veličiny českého virtuálního světa se do sebe pod obrázkem docela pustily. Řešilo se, zda je ta karikatura pitomá, nebo jestli není třeba i jaksi zásadně nevhodná – činí z přítomnosti vaginy a vlastně i samotného ženství cosi legračního, přijímá vnímání světa prizmatem reakčních tradic a tak dál a tak podobně. Šéfredaktor Respektu se navíc zastal moderátorky Emmy Smetany, když si z ní půlka Facebooku dělala legraci kvůli selfie před hořící katedrálou Notre-Dame. A teď nechá zveřejnit tohle? Škála názorů se ustálila plus minus následovně: vtip je hloupý a nevhodný versus kdo kritizuje ten vtip, kritizuje i humor sám. Aspiranti na titul morálního vítěze tasili trumf – ó, jací jste pokrytci, když si někdo dělá legraci z kohosi vám sympatického, protestujete, ale u lidí, kteří vám sympatičtí nejsou, vám tenhle způsob zesměšnění nevadí. Člověk si takovou debatu pročítá a hned by se přidal k tomu huhňajícímu pánovi ze skeče Monty Pythonů a spolu s ním si zařval: „Bolí mě mozek!“

Britský deník Daily Telegraph publikoval text paní Melissy Dentonové, která do toho po řadě špatně skončivších vztahů třískla a provdala se... sama za sebe. Prý je to manželství velice šťastné a vnitřně posilující. Britský publicista Ben Sixsmith článek sdílel s poznámkou, že on by se sám se sebou raději rozvedl. Rozumím mu velice dobře.