Můj vzor. Moje inspirace. Můj osobní hrdina. Jako kdo bych chtěl/a být? Někdo si to přímo přiznává, přemýšlí o tom. Jiný to má zasuté v podvědomí a dojde mu to až ve chvíli, kdy se ho na to někdo zeptá. Vzory hledáme všichni. Obdivujeme je. Chceme se jim přiblížit. Hledáme vzory profesní. Inspirují nás umem, tvořivostí, bystrostí, nápady. Hledáme vzory charakterové. Ty, které nás inspirují odvahou, velkorysostí, schopností poprat se s potížemi. Hledáme vzory stylové. Ty, na nichž obdivujeme, s jakou elegancí, energií a optimismem umějí žít a vytvářet kolem sebe zajímavé a inspirativní prostředí.

Obzvlášť mocný vliv na nás mají ti, u nichž se pro nás všechny ty linie propojují. Vnímáme je jako komplexní osobnosti. Buď se s nimi identifikujeme, nebo jsou pro nás až nedostižnými ideály, které nás motivují a dávají nám energii a směr. Přes všechny řeči o tom, jak žijeme v éře až extrémního individualismu, kdy chce být každý výjimečný, je potřeba vzorů ve všech generacích věčná. Jen má různé podoby.

Zajímavé je, jak jsou lidem jejich vzory stále vzdálenější. Nepovažují za ně většinou ty, koho osobně znají. S kým se potkali, nebo aspoň měli možnost jeho život sledovat v reálném čase. Pro řadu lidí jsou jejich vzory vzdálené. Jsou to buď časem prověřené figury z historie, nebo světové špičky a celebrity ve svých oborech. Čím dál méně jsou to starší a erudovaní kolegové, doyeni těch branží. Moudří, zkušení, s životním příběhem, který táhne. Ubývají? Nebo je zaměření na historií prověřené figury či zahraniční vzory dáno tím, že čerpáme inspiraci z mnohem širšího prostoru?

Persony velkých profesorů

Prvotní inspirací byl večerní rozhovor na horách s dlouholetou primářkou jedné z krajských nemocnic. Maminkou kamarádky autorky tohoto textu. Řeč jako s každým zdravotníkem v této době se nemohla nestočit k čínskému koronaviru a stavu českého zdravotnictví. Paní primářka, která po stážích procestovala svět a ve své krajské nemocnici potkávala generace lékařů, popisovala, jak se během těch let lékaři mění. Jako velmi silný rys zdůrazňovala, že z jednotlivých medicínských oborů postupně zmizely vzory, které by ti mladí hltali a chtěli je následovat. Ty velké persony profesorů s motýlky, budící obdiv svým medicínským životopisem, respektem kolegů, akademickou kariérou s řadou výrazných knih a špičkových odborných publikací, těšící se i široké prestiži ve společnosti. Paní primářka, sedmdesátnice, a její generace prý celou kariéru těžily z toho, že takové persony před sebou ve svých oborech viděly. Ty je táhly dopředu a nastavovaly jim laťky. „A ukažte mi, kdo tím etalonem může být dnes. Dlouho to býval profesor Pirk. Přední kardiochirurg a velká osobnost. Pro doktory vzor. Pak se pro ně ale úplně znemožnil svým veřejným vystupováním kolem koronaviru, kdy fušoval do epidemiologie, o které jako kardiochirurg nic neví. A v kom ti mladí lékaři mají vidět vzor? V Milanu Kubkovi, který jako šéf České lékařské komory vystupuje jako reprezentant doktorů? To je fakt legrační představa.“

Důraz na vzory a přímo na jejich učitele je slyšet od starší generace lékařů výrazně častěji než u mladších. Známý pražský imunolog Jaroslav Svoboda v říjnovém rozhovoru pro Týdeník Echo opakovaně zdůrazňoval, jak obrovský vliv na něj měl jeho šéf na stáži v Pasteurově ústavu v Paříži, a ukazoval ve své pracovně jeho knihy, z nichž dodnes i po desítkách let čerpá.

Pro řadu právníků býval takovým respektovaným vzorem první předseda České advokátní komory, fakticky obnovitel advokacie v polistopadové éře a pozdější ministr spravedlnosti Karel Čermák. Po založení Nejvyššího správního soudu se podařilo stát vzorem pro řadu právníků jeho prvnímu předsedovi Josefu Baxovi. Ten ze soudu, na rozdíl třeba od toho Nejvyššího, dokázal vytvořit důležité intelektuální centrum, kde se udává tón právnického myšlení a formuluje se české právo mnohem víc než na právnických fakultách. Baxa soud skládal trochu jako orchestr. Hledal komplexní osobnosti spojující v sobě akademické schopnosti, s komunikační zdatností při vysvětlování často složitých rozhodnutí, bystrost, vnímavost. Byl jedním z mála, kdo tady dokázali postavit novou, široce respektovanou instituci. Do chvíle, než se dostal do nešťastného střetu s prezidentem Milošem Zemanem, se dokázal obratně pohybovat přesně na té hraně politiky, kam předseda vysokého soudu patří. Tento dost unikátní mix Baxových schopností byl pro právníky velmi inspirativní.

Holčičí mise první dámy justice

O roli vzorů intenzivně přemýšlí i velmi výrazná soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková, která se za pár měsíců přesouvá k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Šimáčková má ambici být tím vzorem pro mladé právničky. Nejde jen o právo. Ona to chápe právě jako vzor komplexní osobnosti a velmi v něm zdůrazňuje ženskost. Je iniciátorkou velké debaty o ženách v právu. „Vynikající právničky mezi třicítkou a čtyřicítkou mizí. Snažím se, aby nemizely. Jedním z důvodů, proč vystupuji veřejně, je ukázat mladým ženám, že stojí za to se pracovně angažovat. Že můžete zůstat ženou a u toho být dobrou odbornicí a zastávat významnou pozici. Největší přínos pro mě má to, když se setkávám se svými mladšími kolegy a kolegyněmi a motivuji je v tom, aby byli lepšími odborníky a u toho se snažili být i lepšími lidmi,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. „Tématu jsem se ale začala věnovat trošku dříve. Přemýšlela jsem o tom, co pro to mohu udělat. Vytvořila jsem něco, čemu jsem začala říkat holčičí projekt, kdy se scházím s právničkami, které mají všechny předpoklady k tomu, aby jednou v našem oboru dosáhly vysokých met. Ať už v advokacii, akademickém světě, nebo justici. Bavím se s nimi o jejich projektech a také o tom, co dělat pro to, aby ve vysokých funkcích byly ženy. Velkým tématem je samozřejmě slaďování osobního a pracovního života. Takže i kdyby se stalo, že jsem osmělila třeba dvacet nebo třicet žen, je to dostatečný výsledek. Bylo pro mě velkým objevem, že neřeší sladění rodinného a pracovního života, ale osobního a pracovního. Mladé ženy někdy mají tendenci obětovat svou kariéru ještě předtím, než mají rodinný život, aby ho vůbec někdy měly. To znamená, že se drží zpátky, aby neodradily muže, který by o ně měl zájem. Neodjedou třeba na pracovní cestu, protože jsou ve věku, kdy by mohly potkat otce svých dětí. To pro mě bylo téma, kterému ženy čelí a ve kterém je dobré sdílet zkušenosti. Je to o sladění, a ne o rozporu těchto částí života. Setkávaly jsme se s ženami, které to zvládly. Například s Annou Šabatovou (bývalá ombudsmanka – pozn. red.), která je matkou docela velkého rodu a také je příkladem toho, jak vychovat své syny tak, aby pomáhali svým ženám. Také jsme se setkaly s Barbarou Pořízkovou, která je místopředsedkyní Nejvyššího správního soudu. Má dvě dcery, spokojené manželství a je už babičkou. Ze své pozice podporuje ženy, ať už soudkyně, nebo asistentky.“

Jedna z nejmocnějších žen českého práva si zjevně uvědomuje, že chce být i stylovým modelem. Elegantní, výrazně barevné, vždy velmi ženské šaty, šperky, vyladěné líčení. Kateřina Šimáčková moc dobře ví, že je to součást její osobnosti. Stejně jako pro profesora lékaře motýlek. Že právě tak se těm ženám, které chce inspirovat, ukládá do jejich představ. Drží se motta britské královny Alžběty II. „Je potřeba být viditelná, abych byla uvěřitelná“. Šedá myš s názory Šimáčkové by nikoho neinspirovala. Šmrncovní první dáma justice se vzácnou kombinací BB (beauty and brain, krása a inteligence) se vzorem přirozeně stává.

Autorka tohoto textu na jaře vykročila ze své názorové sociální bubliny do velmi pestrého světa lidí s názory často úplně opačnými, když se začala scházet se skupinou ekonomů, lékařů a finančníků KoroNERV-20 nad nápady na zmírnění koronavirového lockdownu. Při přípravě tohoto textu s několika z nich probírala jejich vzory a inspirace. Byli z úplně jiných oborů. S jinými kariérami a životními zkušenostmi. Malý, ale velmi pestrý vzorek. Na otázku, kdo je jejich vzorem, všichni zamířili do historie nebo do zahraničí. Nejmladší rektorka Česka, profesorka ekonomie Danuše Nerudová, vystřelila bez váhání: „Nicholas Winton lidsky a pro mě jako akademičku Marie Curie.“ Bývalý ministr financí za hnutí ANO Andreje Babiše Ivan Pilný lovil mezi těmi, kdo ho přímo ovlivnili: „Steve Balmer, Gates ne (bývalí šéfové Microsoftu – pozn. red.), a Mike Kami, Benjamin Zander (stratégové Microsoftu – pozn. red.) a také ti, kdo si v krizi zachovali tvář.“ Mariana Čapková, pražská radní pro školy a spolupracovnice Jana Čižinského z Prahy sobě, se inspiruje jako politička americkou exministryní zahraničí Madeleine Albrightovou.

Od maturity a Justina Biebera k Pfizeru a Moderně

Samostatným fenoménem jsou inspirace a vzory nejmladší generace do dvaceti let. Pokud se život jejích příslušníků netočí kolem sportu nebo umění, kde by přímo hledali vzory ve svých disciplínách, mají na ně dnes často největší vliv influenceři. Často stejně staří nebo jen o málo starší vrstevníci, kteří žijí podobné životy jako oni a natáčejí o tom různá zajímavá a zábavná videa na Instagram, YouTube nebo TikTok. Nejsou to světoznámé modelky ani rockeři. Ty samozřejmě obdivují také, stejně jako je v jejich věku obdivovaly generace před nimi. Influenceři, to jsou spíš takoví inspirativní virtuální kamarádi. Žádné nedostižné hvězdy. Model holka nebo kluk odvedle, s nimiž přes síť zažívají iluzi důvěrné známosti. Žijí s nimi jejich život.

Teď k jedné takové influencerce, která byla málokomu z generace 22 plus známá, připoutala pozornost vládní zakázka na podporu očkování na čínské sociální síti TikTok. Jednou z těch, kdo ve vládních videích odlehčenou formou propagují očkování proti covidu rozhovory s ministrem Janem Blatným, virology a epidemiology, je Anna Šulcová. Virtuálním jménem Anna Šulc. Podle jejích vlastních slov na sítích druhým rokem studuje marketing (který ji prý zrovna moc nebaví) na Vysoké škole finanční a správní. Na Instagramu má 848 tisíc sledujících. Na Twitteru 284 tisíc. „Na Facebooku ani nevím, to nepoužívám,“ říká Anna Šulcová. Takový zásah má z politiků, novinářů a různých intelektuálů, jejichž doménou je Twitter, málokdo. Andrej Babiš má 441 tisíc sledujících, Ivan Bartoš 74 tisíc, Petr Fiala 83 tisíc, Dominik Feri 158 tisíc.

Čím je Anna Šulcová pro fanoušky tak zajímavá? Sdílí tam svůj běžný život. Starosti s maturitou, oblékáním, make-upem. Cestování, pocity, sledování seriálů. To, co řeší běžní teenageři, jejichž život se netočí kolem nějakého vážného koníčku, jako je sport nebo umění, jemuž musí věnovat dost času. Je to takový docela cool deníček čerstvé vysokoškolačky. Na předvánoční tweet „Kde mají nejhezčí balicí papír“ dostala 3082 lajků.

Pak se najednou ke konci listopadu Twitter začínající vysokoškolačky proměňuje ve velmi poučený odborný proud o očkování. Detailní rozbory, co umějí vakcíny z Pfizeru a co ty z Moderny. Odkaz na rozhovor s biochemikem Janem Konvalinkou. Šulcová už zjevně pod taktovkou svého promotéra Petra Ludwiga (který se jí mimochodem dosahem na sociálních sítích nemůže rovnat) naskočila na zakázku Úřadu vlády na očkování. Její cílová skupina dvacátníků, které se to ještě dlouho nebude týkat, musí zírat. Anna Šulcová se jako zkušená harcovnice sítí snaží uzpůsobit nový zadaný uvědomělý obsah o covidu svému publiku. „Wow, po přečtení některých reakcí, že lidé odmítají chodit i na testy (které budou mít teď i zdarma), je mi fakt smutno,“ píše na Twitteru patnáctého prosince. Těžko říct, na koho vláda přes Annu Šulcovou svou kampaň cílila. Rozhodně se ale podařilo přitáhnout pozornost širších vrstev k jednomu ze vzorů generace 22 minus.

Sama Anna Šulcová má taky svůj vzor a je jím oslněna. Vidí ho v kanadském zpěvákovi Justinu Bieberovi, s nímž už měla dokonce tu čest se setkat. „Justin byl – a pořád je – má inspirace v tom, že se nikdy nesmím vzdát svých snů. Možná je to klišé, ale opravdu mi jeho příběh o tom, jak se z kluka, co hrál na ulici, stala největší hvězda, pomohl. Proto se myšlenku ‚Never Give Up On Your Dreams‘ snažím předávat i já teď a denně mi chodí zprávy od lidí, jak moc jim to pomáhá a jak si plní i své sny. Píší mi o úspěších ve sportu, ve škole, v osobním životě – a to mě dělá šťastnou. Mě tohle naučil Justin a jsem ráda, že teď to můžu ‚učit‘ lidi já. Samozřejmě miluju jeho hudbu, musím tedy přiznat, že mi stylově jeho tvorba byla na jeho začátcích bližší, ale pořád ho budu podporovat na každém kroku. Co stojí za zmínku, je třeba to, že sledování jeho rozhovorů a překládání jeho písniček mi neuvěřitelně pomohlo s angličtinou. A lidi se mě dodnes ptají, jak to, že umím tak dobře anglicky. Není to školou, ale sledováním desítek rozhovorů mých oblíbených interpretů,“ řekla Anna Šulcová v roce 2019 v rozhovoru pro magazín Prague Luxury Life.