„Ra Ra Rasputin / Lover of the Russian Queen“ (Ra Ra Rasputin / Milenec ruské královny), zpívají ti nejvýznamnější historici carského Ruska, tedy popová skupina Boney M. Podivínovi, svatému muži a příteli carské rodiny Grigoriji Rasputinovi se tak dostalo té nejvyšší pocty, jeho životní příběh byl zvěčněn za tónů svižného eurodiska. V tomto měsíci, 30. prosince podle gregoriánského kalendáře, 17. prosince podle juliánského, uplyne 105 let od jeho zavraždění. Již samotný způsob jeho smrti vešel do legend. Jeden z jeho vrahů, kníže Felix Jusupov, ho pozval do svého paláce. Tam Rasputin prý spořádal talíř koláčů posypaných kyanidem, bez jakéhokoli účinku. Poté vypil tři skleničky otráveného vína. Když ani nyní se žádný výsledek nedostavil, Jusupov ho zastřelil.

Vrazi pak odjeli k Rasputinovi, jeden z nich v jeho kabátě a klobouku, aby to vypadalo, že se vrátil domů. Po návratu do Jusupovova paláce však Rasputin ožil a zaútočil na ně. Začal honit Jusupova po paláci, ten utekl na dvůr, kde Rasputina střelil Vladimir Puriškevič, další z konspirátorů. Rasputin zkolaboval a jeho vrazi ho hodili do Něvy. Prý se pod ledem znovu probral a škrábal na něj. Je však velmi pravděpodobné, že celé je to smyšlené, stejně tak jako většina historických faktů od Boney M.

Nejslavnější popis Rasputinovy smrti totiž pochází od jeho vraha, knížete Jusupova. Tomu se podařilo uniknout jakémukoli trestu, měl totiž za manželku Irinu Romanovnu, neteř cara Mikuláše II. Po bolševickém převratu odjel do Francie. V roce 1927 vydal své paměti, v češtině vyšly o rok později pod názvem Konec Rasputinův. V roce 1954 ještě vyšla revidovaná verze. Jde o alibistickou obhajobu jeho činů, navíc je nejspíš nenapsal on sám, všeobecně se předpokládá, že měl ghostwritera.

Vražda podle Dostojevského

Jusupovův popis Rasputinovy vraždy se zdá inspirovaný obdobnou scénou z Dostojevského novely Bytná. Někteří historici dokonce soudí, že Jusupov mohl najít předobraz v hororech vznikajícího Hollywoodu. Jediné jisté svědectví je doktora Dimitrije Kosorotova, jenž provedl Rasputinovu pitvu. Ten vypověděl, že Rasputin měl tři střelná zranění a pak mnoho dalších poranění, která však utrpěl až posmrtně. Rasputinova dcera Marie tvrdila, že její otec nejedl sladké a nikdy by nabídnuté koláče nespořádal. Další z vrahů, doktor Stanislav Lazovert, později tvrdil, že se v něm hnulo svědomí a vyměnil kyanid za neškodný prášek. Každopádně experti se shodují, že je nemožné, aby Rasputin bez jakýchkoli následků přežil otravu kyanidem. Kóma a smrt po jeho konzumaci nastupuje v řádu minut.

Pokud Rasputinova smrt je pouze legenda vyfabrikovaná Jusupovem, co další zkazky o Rasputinovi? O orgiích, které pořádal v Zimním paláci? O poměru s carevnou Alexandrou? O nezvykle tvarovaném penisu? O jeho až démonické kontrole carské rodiny a manipulaci ruské politiky? Většinou jde o přifouknuté zkazky až o výmysly.

Rasputin se narodil 9. ledna (juliánský kalendář) 1869 ve vesnici Pokrovskoje, na asijské straně Uralu. O jeho dětství téměř nic nevíme. Nezdá se, že by se nějak vymykal. Mnohokrát opakované tvrzení, že mladý Rasputin byl zloděj koní, dokonce pocházel z rodu koňských zlodějů, se nezakládá na pravdě. Nicméně se s tím pojí legenda, že jednoho dne vesničané nachytali Rasputina při krádeži a strhli ho na zem takovou silou, že si poranil genitálie. Od té doby měl trpět priapismem, tedy permanentní erekcí. Neexistuje žádný záznam o tom, že by se to kdy stalo.

V roce 1887 se oženil s Paraskevou, měli sedm dětí, z toho tři přežily do dospělosti. Teprve o deset let později doopravdy začíná Rasputinův příběh. Zdá se, že prošel jakousi spirituální či existenciální krizí. Vydal se na pouť do města Věrchoturje, kde se uchýlil do kláštera. Když se po několika měsících vrátil zpět, evidentně prošel hlubokou náboženskou přeměnou. Od té doby se začíná stylizovat do „svatého muže“. Nicméně i když bývá označován jako kněz či mnich, žádnou oficiální církevní pozici neměl.

Začal kolem sebe shromažďovat následovníky a cestovat po Rusku. Od začátku ho provázely drby, že spí se svými ženskými obdivovatelkami. Rovněž se spekuluje, že byl sektářem či heretikem, znovu však nic nenasvědčuje tomu, že by nějak významně teologicky vybočoval z ruského pravoslaví.

Nicméně je nepochybné, že musel mít jisté charisma, něco, čím zaujal široké vrstvy. Přestože byl neupravený, špinavý a měl hrozivé stolovací manýry, prý olizoval lžíce předtím, než je poslal dál, aby si další mohli nabrat, a ve vousech mu hnily zbytky jídla, dokázal se propracovat až do Petrohradu. Při návštěvě Kazaně si ho všimli místní církevní představitelé, kteří mu dali doporučení do Alexandro-Něvské lávry v hlavním městě. Tam se seznámil s archimandritou Theofanem, knězem s kontakty v nejvyšších vrstvách ruské smetánky. To on uvedl Rasputina do petrohradské společnosti, když ho začal vodit do nejrůznějších salonů.

Monsieur Phillippe, náš přítel

Ruská aristokracie tehdy propadla celoevropské módě: hladu po spiritualismu, nadpřirozenu, okultismu a vůbec ezoterismu. Před Rasputinem například Petrohrad okouzlil Monsieur Phillippe, francouzský léčitel, okultista, jenž pomáhal lidem za pomoci „psychických tekutin a astrálních sil“. Dokázal se vloudit i do přízně cara Mikuláše a jeho ženy Alexandry, říkali mu „náš přítel“. Mikuláš šokoval francouzského ministra zahraničí Théophila Delcassého, když žádal, aby udělil Phillippovi medicínský diplom. Podle Delcassého Phillippe byl pouhý šarlatán. Podle Mikulášovy matky, carevny-vdovy, byl Marie Phillippe satanista, agent mezinárodního zednářstva s cílem zničit monarchii. Tlak rodiny donutil cara zpřetrhat s Phillippem vztahy a poslat ho zpět do Francie. Carská rodina ale zůstala otevřená infiltraci dalšího charismatika.

Rasputin se svým divouským zjevem na petrohradskou elitu zapůsobil. Stále dokola se opakuje popis jeho pronikavých očí, řada lidí byla přesvědčena, že dokáže číst myšlenky, další tvrdili, že umí předpovídat budoucnost. Svatý muž ze Sibiře v podstatě zaujal místo po ezoterickém Francouzovi.

V Petrohradu se Rasputin seznámil se sestrami Milicou a Anastázií Černohorskými, dcerami černohorského knížete, později krále, Nikoly. Černohorské sestry byly vdané za dva bratry, Milica za velkoknížete Petra a Anastázie za velkoknížete Nikolaje. Ti byli zároveň bratranci cara Mikuláše.

Milici a Anastázii se přezdívalo černé dámy, černé nebezpečí, černohorští pavouci, černé duše, černé vrány a černé princezny. Sestry se zajímaly o mysticismus a okultismus, zvlášť Milica. Té francouzský ezoterik Gérard Encausse, známý jako Papus, udělil čestný doktorát z hermetismu. Papus tvrdil, že studuje pradávné vědění starých Egypťanů, Babyloňanů a Atlantů.

Byly to právě Milica a Anastázie, které poprvé představily Rasputina carovi. Stalo se 1. listopadu 1905. Mikuláš II. a Alexandra byli zoufalí. Dlouho se marně snažili o mužského dědice, Alexandra však porodila čtyři dívky za sebou. Syna se konečně dočkali v roce 1904, jenže udeřila tragédie, carevič Alexej se narodil jako hemofilik, trpěl dědičnou poruchou srážlivosti krve. Sebemenší poranění hrozilo vykrvácením. Bylo to dědictví po prababičce královně Viktorii. Ženy jsou však pouze přenašečky hemofilního genu, nemoc se spouští jen v mužích. Hemofilii zdědily po Viktorii dvě z jejích pěti dcer, jež se provdaly do evropských královských rodů. Přes princeznu Alici, matku carevny Alexandry, se nemoc dostala do carské rodiny.

Byla to právě carevičova hemofilie, jež vedla k Rasputinově moci nad carskou rodinou. Zvlášť carevna mu okamžitě propadla. Když Monsieur Phillippe odjížděl z Ruska, řekl jí: „Nebojte se, Vaše Veličenstvo, přijde další přítel a bude vás chránit, až tu nebudu.“ Zdá se, že Alexandra si od počátku myslela, že Rasputin je Phillippem předpovězený přítel.

Falešné policejní hlášení

Zde je potřeba vyvrátit další mýtus o Rasputinovi, o kterém zpívali i Boney M. Nikdy nebyl milencem ruské carevny. Alexandra byla naprosto oddaná Mikulášovi a nejsou žádné důkazy o tom, že by měla sexuální vztah s Rasputinem. Jedna z historek, která se o Rasputinovi vypráví, je, že se při návštěvě moskevské restaurace Jar opil a začal tančit s cikánskými tanečnicemi. V jednu chvíli prý vytáhl svůj penis a začal vykřikovat „Toto je oltář, u kterého se modlí carevna, přes toto vládnu Rusku“. Jenže jak dokázal britský historik Douglas Smith, nikdy se to nestalo. Celou aféru si vymyslel Vladimir Džunkovskij, náměstek ministra vnitra a jeden z Rasputinových nepřátel. Dotlačil moskevskou policii k zfalšování hlášení. Rasputinova kontrola carské rodiny se nekonala přes jeho úd, nýbrž přes zvláštní moc zastavit carevičovo krvácení.

Nejznámějším takovým případem je zázrak ve vesnici Spała. Během pobytu carské rodiny carevič začal vnitřně krvácet. Deset dní se svíjel v děsivých bolestech, přivolaní doktoři mu nebyli schopni pomoci, Alexej dostal poslední pomazání. Začalo se připravovat oznámení smrti dědice trůnu. Zoufalá Alexandra poslala telegram Rasputinovi, aby se modlil za Alexeje. „Bůh viděl vaše slzy a vyslyšel modlitby. Nebuďte smutná. Chlapec nezemře. Nenechte lékaře, aby ho příliš trápili,“ odpověděl Rasputin. To Alexandru uklidnilo. Dva dny poté Alexej přestal krvácet. Nebylo to poprvé ani naposled, kdy Rasputin dokázal zastavit carevičovo krvácení, ale je to jediný případ, kdy se tak stalo na dálku. Měl tedy léčitelské schopnosti?

I když to vyloučit nemůžeme, moderní věda o tom pochybuje. Medicína na začátku dvacátého století si s hemofilií prostě neuměla poradit. Mohla jen nechat pacienta na pokoji a doufat, že se sám zahojí. Neustálé lékařské examinace nejspíše bránily ukončení krvácení. Rasputinova rada, aby doktoři nechali Alexeje na pokoji, mu mohla zachránit život.

Pak je tu placebo efekt. Rasputin měl nějaký uklidňující vliv na Alexeje, což pak vedlo k jeho zotavení. V případě incidentu ve Spałe nejspíš Rasputinův telegram uklidnil Alexandru. Pobíhání hysterické matky nemohlo být pro Alexeje dobré. Když se uklidnila, uklidnil se i on.

Většina nejskandálnějších historek o Rasputinovi je tedy smyšlená. Ale byla by chyba jít do druhého extrému a tvrdit, že to byl opravdový světec.

Vyléčený vegetarián

V hlavním městě ruské říše Rasputin propadl neřestem. I když zkazky o zvrhlém chování ho doprovázely téměř neustále, po svém náboženském probuzení odvrhl alkohol a stal se vegetariánem. Pobyt na carském dvoře a v lepší společnosti ho z toho vyléčil.

Je nepochybné, že hodně pil a měl mnoho žen. I když zkazky o divokých orgiích jsou přestřelené, vytvořil si kolem sebe harém stálých společnic, jež se o něj staraly, dávaly mu dárky a peníze, sbíraly zbytky jeho jídla a špinavé spodní prádlo. Často šlo o emocionálně zranitelné ženy, jež si k Rasputinovi přišly pro útěchu. Douglas Smith popisuje výpověď jedné z nich, prý u něho hledaly duchovní útěchu, jakou oficiální představitelé církve nebyli schopni pochopit, natož nabídnout. Útěchou jim byl Rasputin. Čas strávený s ním naplnil jejich nešťastné duše novým životem, nadějí, a dokonce i radostí. Věděl, jak poznat utrpení druhého člověka, a několika slovy dokázal bolest zmírnit a někdy i zcela odstranit. S mystickou adorací uvěřily v jeho svatost a svěřily mu své duše a často i svá těla. Kromě ovládání zranitelných žen Rasputin chodil i za prostitutkami.

Tím, jak se uhnízdil na carském dvoře, začal se Rasputin motat do politiky a udílet rady. Například varoval před vstupem do první světové války a pak se pletl i do válečných operací. Vliv divokého svatého muže na carskou rodinu začínal být neúnosný. Šířily se řeči o jeho sexuálních eskapádách, o jeho magických schopnostech, o jeho hypnotismu. Rusko zaplevelily karikatury Rasputina v posteli s nenáviděnou (protože byla původem Němka) Alexandrou. Čím víc se situace na frontě zhoršovala, tím rostl pocit, že hlavním problémem je Rasputin. Nakonec se Jusupov a spol. rozhodli problém vyřešit po svém. Věřili, že tím zachrání monarchii. Tři měsíce poté už neexistovala.

Jakási tajemná moc Rasputina nad Ruskem však zůstala. V prosinci 1978 Boney M vystoupili v Moskvě. Sovětské úřady jim zatrhly jedinou skladbu: Rasputin.