Několik televizních kanálů včera krátce po osmé vysílalo projev předsedy vlády Andreje Babiše. V situacích jako pandemie koronaviru se to očekává. A nějaká ta elementární očekávání premiérův projev naplnil, obsahoval všechny pasáže (nebo alespoň většinu), jež by projev vrcholného politika v dané situaci obsahovat měl: poděkování lidem z různých skupin, ocenění dobrovolníků, povzbuzení všech ostatních, ocenění jejich dosavadního chování a tak dále. Standard rétorických výkonů tuzemských politiků je docela ubohý, Babišovi se přinejmenším povedlo to důležité vystoupení nějak zásadně nezkazit. To je minimum, ale počítá se to.

Aspoň nikomu zbytečně nenadával – výjimkou v tom ohledu byli „frajírci“, kteří i v době pandemie popíjejí pivo v hloučcích kolem hospod, v tomhle případě se rozhořčení dá pochopit. Stejně tak i zveličování současné krize – zkouška je to jistě těžká, ale ne tak ojedinělá ve srovnání s tím, čím prošly předchozí generace.

Byl to jistě ten nejposlouchanější premiérův projev a asi byl s ohledem na to připravovaný, nebyl odbytý. Cosi důležitého v něm ale chybělo. Nebylo to vystoupení, které by mohlo někoho energizovat, motivovat, dát mu pocítit, že na současnou krizi není sám. Protože tak neznělo, těžko takového účinku dosáhnout, když někdo ta slova čte, jako kdyby s trémou vystupoval na nějakém velikém shromáždění, neuvědomuje si, že se k lidem obrací jako k malým skupinkám, často taky k jednotlivcům, kteří už třeba jsou několik dní ve svých bytech sami.

Takoví potřebují vnímat taky nějakou artikulovanou emoci a v tomhle ohledu vyzníval projev předsedy vlády značně placatě, nepřesvědčivě, premiérova deklamace byla spíš snaživě školácká, sílu jeho vystoupení to skutečně značně snižovalo, jako kdyby na obrazovce svítil obraz člověka, který se tím textem potřebuje nějak prokousat, mít už tu povinnost z krku. Potemnělý obraz, z nějž vystupovala premiérova tvář, zčásti navíc zakrytá černou rouškou, navíc působil docela pohřebně. Včera po osmé předvedl Andrej Babiš narychlo nacvičené číslo, byl to – doslova i v metaforickém smyslu – projev pronesený v masce. Mechanicky působící výkon, v němž – snad s výjimkou momentu, kdy se AB obracel k seniorům – chyběl lidský faktor. Ten je ale v takových chvílích nejdůležitější.