Jihoněmecký Stuttgart ze soboty na neděli zažil něco, co jsme zatím jako konzumenti zpravodajství znali jen ze západněji položených zemí: Francie, Anglie, USA. Poté, co se policie opovážila zkontrolovat muže, kterého podezírala z držení drogy, vypukly nepokoje.

Několik set „mladých mužů“ se zapojilo do brutálních útoků na policisty, jejich auta. Dvacet příslušníků muselo následně vyhledat lékaře. Kromě toho se rabovalo, poškozeno bylo 40 obchodů v centru města.

Nepokojům dominovali přistěhovalci, respektive osoby s přistěhovaleckými kořeny. Svou roli tu sehráli i Bioněmci, patrně z alternativní, tedy levičácké scény. Bylo jich devět mezi celkem 24 zatčenými (to, že se policii po dvou hodinách masového řádění podaří zadržet pouze 24 lidí, taky o čemsi vypovídá).

Na internetu se nicméně objevila nahrávka z interního rádiového spojení policie, kde zoufalý příslušník mj. vypráví: „Kravál jak v Americe... To je válka, skutečně se nacházíme ve válce... Je div, že ještě žádný policista není mrtvý. Všechno jsou to Kanaken. Myslím, že to je teprve začátek.“ (Kanake je v němčině hanlivý výraz pro cizince, především snědé pleti – pozn. red.)

Kdo se k tomuto záznamu dostane, než zmizí v hlubinách internetu, získá posluchačský zážitek. Tak to možná znělo našim předkům, když byla v jejich rádiovém přijímači ohlášena válka kdesi.

Německo je od víkendu ve stavu lehčího šoku. Politici vcelku jednohlasně požadují tvrdé tresty. Primátor Stuttgartu (za stranu Zelených, kde bylo standardem se ptát, co ta krvácející policajtská svině udělala pánovi, který ji následně zranil) přišel s nápadem klasifikovat trestné činy spáchané během sobotní noci jako narušení zemského klidu. Byla by za ně vyšší sazba. Ale tak se po známé silvestrovské noci 2015 v Kolíně nad Rýnem mluvilo taky. Tam bylo výsledkem 1304 trestních oznámení od osahávaných a okradených žen po třech letech 52 obžalovaných a 32 odsouzených mužů, zpravidla na podmínku. Nejvyšší trest, za loupežné přepadení, činil necelé dva roky vězení. Tak dopadla „tvrdá odpověď právního státu“ (Angela Merkelová).

Kolín se velká média v zemi několik dní snažila regulérně zamlčet, což si po Stuttgartu už žádné nedovolí. Zažité reflexy pochopitelně nelze hned a úplně potlačit. Takže podle hlavních zpráv veřejnoprávní ARD se v neděli výtržníci „nesrocovali“, nýbrž „solidarizovali“ s perlustrovaným mužem. Ale toto romanticky podbarvené sloveso nakonec snad ani není vědomý pokus přepsat skutečnost, spíš kouzlo nechtěného, moment, v němž jako by se před divákem na chvilku otevřela budoucnost západoevropských měst.

Policista může perlustrovat ty svoje, zákon ať si platí pro jeho komunitu. Mimo policistovy pravomoce stojí lidé z jiných kmenů, respektive vyznavači jiných kultur (výtržníky stuttgartská policie v tiskové zprávě charakterizovala jako členy mejdanové scény z parku u hlavního nádraží). Když na jednoho z nich policajt vztáhne ruku, riskuje hněv bratří. Ke společnosti, v níž se lidé už zase rozdělují podle nějaké svojí kmenové identity, nakonec směřuje, byť uvědoměleji, i hnutí Black Lives Matter a vůbec progresivistická levice.

Na dějinách je fascinující, že se v nich po nějakém čase znovu mohou rozdávat karty. Západ dnes před našima očima získává nové a nové trhliny. Děje se to ve zrychleném tempu, po třiceti letech, kdy jsme nebyli schopni dohnat ho v několika základních kvalitách, které z něj pořád ještě dělají maják lidstva. Mezitím se však objevují fenomény, kdy si člověk gratuluje, že žije v opožděné části Evropy.