KOMENTÁŘ MARTINA WEISSE

Jak se ukrajinské dělostřelectvo stalo nejefektivnějším na světě

KOMENTÁŘ MARTINA WEISSE
Jak se ukrajinské dělostřelectvo stalo nejefektivnějším na světě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Pokud se snažíte z mezinárodních zdrojů sledovat válku na Ukrajině, možná jste zaznamenali jméno Trent Telenko. Není to žádný stratég ani ideolog, historik či znalec východní Evropy, profesionální komentátor či influencer. Je to vojenský veterán, který na Twitteru zaujal výkladem na téma, o němž desetitisíce lidí před půlrokem netušily, jak je bude zajímat: význam údržby pneumatik pro bojeschopnost armády.

Uměl vysvětlit, co se snaží fungující armáda pro jejich údržbu dělat. Protože vojenská vozidla jsou často ve službě řádově déle než naše auta, pneumatiky nesprávným zacházením trpí, a když pak techniku musíte nasadit, dopadnete jako ruská armáda. Jeho cvičené oko si na fotografiích přicházejících z bojiště všimlo, že to neuvěřitelné množství Rusy opuštěné kolové techniky spadá na vrub nejen taktickým chybám v boji, ale i tomu, že jim prostě odešly pneumatiky.

I to je tvář první velké války vedené v éře sociálních sítí – nejen propaganda či „messaging“, ale i agregace obskurních znalostí rozptýlených mezi dosud neznámými lidmi, mezi nimiž se vynoří někdo s talentem „překládat“ je pro normální lidi. Mimo jiné je úplně jedno, kdo Telenko přesně je. Nějaké úvahy o tom, zda se nejedná o pseudonymní účet, o zpravodajskou operaci, dezinformaci či fake news, zde nepřicházejí v úvahu – jeho psaní mluví samo za sebe. Propagandista možná dokáže saturovat sítě záběry z boje, jež odpovídají estetice fanoušků počítačových her a válečných filmů (Kadyrovovi „tiktokoví vojáci“ jsou extrémním příkladem). Ale propagandistu by nenapadlo manipulovat fotografie podle toho, co vypovídají o pneumatikách, prostě proto, že to netuší.

Telenko teď přišel s novým vláknem, v němž poodhaluje tajemství ukrajinské dělostřelecké palby. Opět na základě otevřených zdrojů, které ale byly zasuté, protože se jim nikdo jiný než „nerdi“ dosud nevěnoval. Jde o systém řízení palby, jenž spojuje senzory, drony, satelitní záběry a různé zpravodajské prostředky s dělostřelectvem, které je k dispozici. V jeho centru je systém „GIS Arta dlja artilleriji“, který vytvořil v minulém desetiletí ukrajinský programátor Jaroslav Šerstjuk. Funguje trochu podobně jako software řídící taxíky Uber – přidělí objevený cíl nejbližšímu dostupnému palebnému prostředku. A je rychlý. Dokázal prý zkrátit reakční dobu z 20 minut na 30 vteřin. Je rychlejší než cokoli, co mají armády NATO, tvrdí Telenko.

Proč? Ze dvou důvodů. Ten první nesouvisí s technologií, ale s tím, že v americkém rozhodovacím řetězci musí sedět právníci, kteří odsouhlasí, zda je cíl podle schválených pravidel vedení války přijatelný. A stejně se jim stávají takové věci, jako když loni v létě v Kábulu omylem zabili raketou deset civilistů. A ten druhý je technický – západní systémy jsou často různě „zbastlenými“ pokračovateli desítky let staré technologie, kdy ještě vládly velké sálové počítače. Ukrajinci svůj systém stavěli pro dnešní prostředí propojených notebooků.

Toto je doufám nepříliš zkreslující zjednodušení Telenkova výkladu. Má ještě aspoň dvě zajímavé odbočky. První: Americká firma z oboru počítačové bezpečnosti Crowdstrike v minulosti tvrdila, že Rusům se podařilo GIS hacknout; zjevně to nebyla pravda. Připomeňme, že Crowdstrike je firma, která v roce 2016 přisoudila útok na server amerického Demokratického národního výboru skupině Fancy Bear ruské rozvědky GRU.

Druhá: Občas slýcháme, že ve válce dosud hrály překvapivě malou roli kybernetické útoky. Ale Rusové na začátku války hackli satelitní přijímače na Ukrajině i v některých evropských zemích, způsobilo to problémy například i provozovatelům větrných turbín v Německu. Jenže tyhle satelitní přijímače mnohem lépe zastoupila technologie Starlink firmy SpaceX. Elon Musk jich nakonec dodal na Ukrajinu až deset tisíc. Zprostředkovávají vedle internetu i spojení pro GIS a jsou prý odolnější vůči nepřátelským protiopatřením víc než jakýkoli předchozí systém.

Pro laika, zvlášť pro takového, který se nad dosavadní výdobytky digitální revoluce cítí být trochu povznesen, je to opravdu názorné předvedení, jak hmatatelný význam mají „ty internety“ v dnešním světě. Přímo životodárný. A pokrok na jednom poli se nedá oddělit od druhého, jak nám připomene přirovnání GIS k Uberu. Je taky zřejmé, že velké, principiální pokroky uskutečňují velké firmy v centrech technologického rozvoje – v USA a Číně. Což však nebrání tomu, aby se zajímavé a unikátně důležité aplikace nerodily i v menších zemích, ať už je to Izrael, nebo třeba Ukrajina.

Bude to Evropa? Americký National Bureau of Economic Research zveřejnil studii čtyř vědců z Německa, Švýcarska, Británie a USA, kteří se podívali na to, jak evropská směrnice na ochranu osobních údajů GDPR ovlivnila ekosystém aplikací na tržišti pro mobilní telefony Google Play Store. Výsledky jsou zdrcující. Nejenže po implementaci opustila tržiště asi třetina appek – o těch se ještě můžeme domnívat, že zanikly po právu, protože zacházely nehorázně s osobními údaji. Ale GDPR měla vliv i na další vývoj. Množství aplikací vstupujících na trh trvale pokleslo asi o třetinu.

Řadu kritiků to nepřekvapí. Od začátku upozorňovali, že s GDPR se snadno vyrovnají velké firmy, které náklady na vyhovění nové směrnici mohou snadno rozložit. Ale že pro menší developery budou důsledky smrtící. Je to klasický případ ilustrující fungování evropských regulací obecně. Tak klasický, až si člověk říká, zda je to posilování velkých hráčů jen důsledkem, anebo přímo účelem.

11. května 2022