Protagonistou dění na zdejších sociálních sítích se stal Tomáš Tožička, který krátce kandidoval do Senátu za Piráty na Teplicku (viz Týdeník Echo č. 10/2020). Mám v té story taky drobounkou úlohu typu trochu výraznější komparz, který je uvedený někde úplně na konci dlouhatánských titulků. I tak. Proč se v té minutce slávy trochu neporýpat, že?

Kandidatura pana Tožičky, jak známo, skončila kvůli „archeologii pobouření“. Oblíbené metodě prohledávání statusů terče na sociálních sítích třeba i několik let zpátky. V Tožičkově případě takto byl odhalen jeho výlev o zločinné povaze kapitalismu, ve srovnání s níž působí Stalinovo vraždění jako čirý amatérismus. V reakci na to jsem napsal komentář a Tomáše Tožičky jsem se v něm trochu zastal jako oběti twitterového lynče, kterýžto úkaz považuji za daleko odpudivější a nebezpečnější, než je jakákoli hloupost, již někdo (například pan Tožička) na sociální sítě napíše. No. Stojím za tím i dneska, Tomáš Tožička mi to ale rozhodně neulehčuje – a tak to má asi i být. Někdo na něj vytáhl další facebookový výkon – postoval izraelskou vlajku, na níž byl do Davidovy hvězdy zapletený hákový kříž, někteří uživatelé ideově s ním spříznění tvrdili, že to není ani trochu antisemitské, pak jako důkazem selektivnosti pobouření nad vlastními slovy argumentoval deset let starým, prý rasistickým tweetem Dominika Feriho, napsaným tedy v době, kdy poslanci TOP 09 bylo čtrnáct. To se taky moc nepovedlo. Nu což. Když jeden věří, že nějaké zásady platí bez výjimky pro všechny včetně těch, jejichž vystupování jednomu přijde značně přes čáru a naprosto vzdálené. Takže panu Tožičkovi děkuju, dal mi vzácnou příležitost vystavit ty moje slavné zásady vpravdě zocelující zkoušce. Debata kolem jeho slovních a grafických vyjádření ovšem dosahovala výšin patafyziky. Asi nejvýrazněji pod facebookovým statusem redaktora Respektu, který při vyjadřování se o odstoupivším kandidátovi užíval něžné oslovení „čumáček“ (páně Tožičkova manželka dříve na sociálních sítích „propíchla“, že mu tak někdy říká). Reagovalo na to několik pobouřených pokrokových osobností, pro něž bylo užití slova „čumáček“ vrcholem krutosti a bezohlednosti. Nařčený redaktor se bránil: „Vzhledem k tomu, že mě TT označil za autora imbecilních textů, tak snad mám na toho čumáčka právo.“ Byl ovšem promptně vyveden z omylu. „Nemáte. Dokažte mu, že imbecil nejste,“ byl instruován moralizující uživatelkou. Podařilo se jí tak bezděčně, leč výstižně shrnout nenaplnitelný imperativ sociálních sítí. Dokaž, že nejsi imbecil. Sobě. A lidem, které o své neimbecilnosti nepřesvědčíš prostě nikdy a které kvůli tomu máš za imbecily sám. Hlavně to nepřestávej zkoušet.

Minulý týden také přinesl – s Tožičkovou kauzou vzdáleně souvisejícího – kandidáta na tweet dekády. Prohlašuji to plně si vědom skutečnosti, že z toho desetiletí uplynulo jen něco přes dva měsíce. Objevil se na twitterovém účtu prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ano. Řeč bude o twitterovém účtu Jiřího Ovčáčka. Ten účet je jakási digitální podoba „slona v místnosti“ z anglického idiomu. Obrovského úkazu, o němž lidé z nějakých důvodů prostě nemluví, dokonce se třeba tváří, že ten chobotnatec v koutě prostě nesedí. A vlastně – je vůbec nutné o těch slonech v místnosti mluvit? Dávat najevo přesvědčení, že lidé, s nimiž v té hypotetické místnosti pobýváme, jsou tak zaslepení, že si slona nevšimli a je jim potřeba sdělit: Nechci vás znervózňovat, ale v koutě sedí slon? Třeba ho postřehli, aniž je bylo třeba na to upozorňovat. S twitterovým účtem Jiřího Ovčáčka je to stejné – není nutné se o něm rozepisovat, lidé si stejně všimnou. Ale někdy se tomu člověk nevyhne. Třeba když Jiří Ovčáček dá na svůj twitterový účet snímek Karlštejna (nebo přesněji kusu Karlštejna) z ptačí perspektivy. A doprovodí ho popiskem: „Karlštejn bezesporu patří mezi symboly naší státnosti. Což se o ultralevici, která nenávidí Izrael, říci rozhodně nedá.“ Mluvčí prezidenta postavil Golden Gate Bridge mezi oslími můstky. Dávný moderátor TV Nova se svým „Panda je, kde má být, ale Bulhaři vyšli do ulic“ si musí připadat zahanben až znicotněn.