V neděli 23. února to byl přesně měsíc ode dne, kdy Čína poprvé otevřeně přiznala, že nový koronavirus ze stejné rodiny virů jako SARS představuje velmi vážné riziko. Okamžitě zavřela do karantény epicentrum nákazy ve městě Wu-chan a s ním dalších přes šedesát milionů obyvatel. Dnes, měsíc poté, je v nějakém druhu karantény s omezeným pohybem přes 750 milionů obyvatel Číny. Skoro polovina nejlidnatějšího státu světa. Země je fakticky odříznutá od přímého spojení s okolním světem. Lidé, kteří Čínu navštívili, putují ve většině zemí přímo do karantén. Epidemie už v počtu nakažených, obětí i zemích registrujících nákazu násobně převýšila SARS z let 2002 a 2003.

Je méně smrtelná. Míra smrtnosti se zatím pohybuje kolem dvou procent, zatímco u SARS přesahovala dokonce deset procent nemocných. Na současný koronavirus, který dostal od Světové zdravotnické organizace jméno COVID-19, umírají především senioři, kteří už předtím, než se jím nakazili, trpěli i jinými nemocemi a celkově měli oslabený organismus. Přes osmdesát procent nakažených má jen velmi mírné následky, připomínající chřipku nebo běžnou virózu. Někteří se proto ani nevypraví k lékaři. Nikdo na rozdíl od mnohem drastičtějšího SARS neví, kolik lidí se skutečně nakazilo.

Každý je podezřelý

To, co svět na koronaviru děsí, je rychlost a nevyzpytatelnost. Až do uzávěrky tohoto vydání Týdeníku Echo v pondělí 24. února se o něm vědělo velmi málo. Experti na viry se shodovali, že inkubační doba nemoci je 14 dní, během níž je člověk nakažlivý. Jenže Číňané mezitím upozornili na případ člověka, u něhož nemoc propukla až sedmadvacátý den po nákaze. Už teď je zjevné, že infekci šíří i lidé, kteří v sobě mají koronavirus, ale neprojevující se u nich žádné příznaky. Pro své okolí jsou stejně nebezpeční jako ti, kdo skutečně onemocněli. Potenciálních přenašečů mohou být miliony. Ještě den předtím, než Číňané uzavřeli jedenáctimilionový Wu-chan a okolní města, odlétaly z tamního letiště mezinárodní linky do celého světa. Včetně přímých letů do Londýna a Paříže. Nikdo nedokázal přesně zachytit, kam se všichni ti čínští cestovatelé rozprchli. Seznam zemí, kam nákaza dorazila, se rychle rozšiřoval. Po jihovýchodní Asii přibyla Amerika, Kanada, Evropa včetně Británie, Francie a sousedního Německa. Na seznamu zasažených států s větším počtem případů přibyl i obchodu a cestování spíš uzavřený Írán.

V čtvrtek 20. února Světová zdravotnická organizace (WHO), která byla dosud zdrženlivá a snažila se zabránit šíření paniky, přišla s varováním, že svět se dostal na hranu pandemie koronaviru. „Příležitosti, které máme k tomu, abychom zabránili šíření, se můžou velmi rychle výrazně zúžit. Potřebujeme proto rychle zabránit šíření v jakékoli zemi,“ prohlásil šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus. „Počet případů ve zbytku světa zůstává zatím velmi nízký ve srovnání s tím, co se odehrává v Číně. To ale nemusí dlouho trvat,“ varoval.

V té chvíli bylo ve světě zaznamenáno 74 675 nakažených a 2121 obětí. Koronavirus se objevil ve dvaceti šesti zemích mimo Čínu. Bylo tam dohromady ohlášeno 1076 nakažených a sedm obětí. Ani jednou z nich nebyl Evropan. Vedle Číny hlásily oběti koronaviru jen asijské země. Jednu oběť měla Francie, kde podlehl koronaviru osmdesátiletý čínský turista.

AC Milán, La Scala a Armani v izolaci

Den nato varování šéfa WHO naplnila, když se objevilo evropské epicentrum. Severní Itálie. Celá země měla až do pátku jen tři nakažené koronavirem. Méně než Británie nebo Německo. Od pátku ale začal počet infikovaných v nejbohatších částech země, Lombardii a Benátsku, prudce narůstat. Jen do neděle jich bylo přes 150 včetně nemocných ve velkých metropolích jako Milán a Turín. Právě v Itálii také už v pátek zemřeli na koronavirus první Evropané. Tak jako u většiny asijských obětí jim bylo přes sedmdesát a trpěli i dalšími onemocněními. Vláda premiéra Conteho se rozhodla kompletně uzavřít jedenáct měst a obcí v Lombardii a Benátsku. Až do odvolání je nesmí nikdo opustit ani do nich vstoupit. V celé Lombardii a Benátsku se uzavřely školy, veřejné budovy, bary, restaurace. Byly zrušeny zápasy první italské fotbalové ligy včetně AC Milán. Uzavřela se opera La Scala i milánský dóm. Benátky v půli utnuly známý masopustní karneval. Na právě probíhajícím milánském týdnu módy, patřícím k pěti největším na světě, musel nejslavnější italský módní návrhář Giorgio Armani odehrát svou módní přehlídku za zavřenými dveřmi. Diváci včetně médií a obchodníků, kvůli nimž se velká show koná, ji sledovali doma na internetu. AC Milán, La Scala, dóm, Armani. To všechno jsou italské obchodní artikly, jimiž země vábí a bohatě na nich vydělává. Koronavirus je všechny odstavil do izolace.

Je to symbolická a velmi výstižná ukázka, jak prevence, izolace a přerušení obchodu a cestování zasahují velmi propojenou globální ekonomiku. Čína, odkud už dnes pochází většina našich věcí každodenní potřeby od elektroniky po oblečení, je daleko. Je to úplně jiná, těžko proniknutelná a srozumitelná kultura. Málokdo z Čechů tam byl a může říct, že ji zná. Itálie je jiný příběh. Je blízko. Je to jedna z evropských zemí, které nás svou kulturou a životním stylem fascinují. Hodně Čechů tam pravidelně jezdí. Bohatý Milán, kde dnes v obchodech regály zejí prázdnotou, spojuje s Prahou několik přímých letů na několik jeho letišť. Koncem minulého týdne přestal být koronavirus vzdálenou čínskou exotickou nemocí a ve velkém přišel do Evropy. Příběh Itálie budí velké obavy právě kvůli neznámu a pochybnostem. Italové dodnes netuší, kdo byl tím „nakaženým nula“. Člověk, který do země koronavirus přivezl a infikoval ostatní. Ze začátku se předpokládalo, že jde o jednoho z prvních italských nakažených. Osmatřicetiletého výzkumníka z nadnárodní firmy Unilever. Nebyl v Číně. Krátce předtím, než onemocněl, ale večeřel se známým, který se před časem z Číny vrátil. U něho ale byly testy na COVID-19 negativní. Muž z Unileveru rozšířil koronavirus dál mezi svou rodinu a známé. Stále se ale neví, odkud se nakazil on. Do uzávěrky tohoto čísla v pondělí 24. února hlásila Itálie 219 nakažených a sedm obětí. S velkým náskokem nejvíc z celé Evropy. Právě neznámý zdroj nákazy automaticky zvyšuje podezření vůči každému, kdo přijíždí z Itálie. Už o víkendu po propuknutí nákazy zastavili Rakušané v alpském průsmyku Brenner vlak z Benátek do Mnichova kvůli podezření na dvě německé cestující s horečkou. V Alpách stály vlaky v obou směrech celou noc a rozjely se až ráno po negativních testech obou Němek. V pondělí zabránil ostrov Mauricius vystoupit lidem z letadla z Milána. Ve francouzském Lyonu poslali všechny cestující z autobusu z Milána do izolace.

Ostražitost vůči Itálii je výrazně vyšší než vůči Francii, kde se objevil koronavirus jako první v Evropě, Německu i Británii. Tam všude dorazila choroba dřív než do Milána. Všechny tři země ale měly přesně zmapované cesty nákazy. Věděly, kdo jsou přenašeči. V Mnichově to byl muž, který strávil delší dobu na školení s čínskou kolegyní, která po návratu domů onemocněla koronavirem. Britským „superpřenašečem“ byl čtyřicetiletý obchodník, který se koronavirem nakazil od svého čínského kolegy na konferenci v luxusním hotelu v Singapuru. Jenže ještě než pocítil příznaky, stihl si přímo před návratem do Británie přes Ženevu zaletět zalyžovat do letoviska Contamines-Montjoie na úpatí Mont Blanku. Právě on nakazil dalších jedenáct lidí z Británie a Francie. V malém alpském městečku se po jeho návštěvě zavíraly školy. Domů se ještě předtím, než na sobě pocítil jakékoli příznaky, vracel linkou společnosti EasyJet ze Ženevy do Londýna. České ministerstvo zahraničí už varovalo před cestami do severoitalských regionů.

Komu chybějí součástky, obchodní tajemství

Cesta koronaviru do Evropy ukazuje, jak moc je svět propojen obchodem, cestováním, turistikou. Do Británie i Německa se virus rozšířil přes obchodníky. Stejně rychle jako lidé cestuje mezi zeměmi a kontinenty zboží. Čína jako továrna Evropy na straně jedné a severní Itálie jako jeden z nejbohatších regionů Evropy a domov globálně žádaných značek jsou symboly globálního propojení.

I dočasné přetrhání obchodních vazeb v tak úzce propojeném světě může mít zásadní dopad na celou globální ekonomiku. Především na velmi otevřené exportní ekonomiky, jako je Česko. Nikdo zatím neumí odhadnout, jak ten dopad bude velký, protože nikdo netuší, jak se dál bude nákaza šířit. Jak rychle bude postupovat znalost jejího přenosu a vývoj léků a vakcín proti ní. Izolace a karantény, které mají zásadní dopad na ekonomiku, protože odstavují obchod, výrobu i cestování, přichází ze dne na den. Mezinárodní měnový fond ještě v pátek před zprávami o rozšíření koronaviru v Itálii přišel s odhadem, že virus zpomalí očekávaný růst čínské ekonomiky o procento a celé světové ekonomiky o půl procenta. To se ale může změnit během pár minut podle šíření nákazy.

Už teď po měsíci epidemie v Číně má infekce silné dopady na reálnou ekonomiku i rozhodování investorů. Čína jako druhá největší ekonomika světa je pro mnoho zemí klíčovým trhem a zároveň i dodavatelem součástek. Je velmi úzce provázána do globálních výrobních řetězců. Mnoho průmyslových a technologických firem od německých automobilek po výrobce telefonů a elektroniky od Applu po Samsung je závislých na součástkách z Číny. Americké firmy v čele s Applem se v obchodní válce, kterou s Číňany po svém zvolení rozjel Donald Trump, postupně snažily přesouvat výrobu do jiných zemí, především do Indie a Vietnamu. Přesun ale ještě nebyl úplně dokončen a bez součástek z Číny se stále ještě neobejdou. A ty jim stejně jako automobilkám začínají docházet. Stejně tak je na nich závislá velká část českých průmyslových firem. Často to funguje tak, že čínský díl se v Česku dá dohromady s našimi a pak se dál posune ke kompletaci a prodeji pod německou značkou. V řadě případů především u elektroniky a technologických firem jsou dodavatelské řetězce ještě globálnější. Zasažené firmy přirozeně moc nechtějí své potíže s dodávkami komentovat. Bojí se, že vyvolají obavy v investorech, pokud se jejich akcie obchodují na burzách. Nebo v bankéřích, pokud jsou závislí na úvěrech. To, kdo a jak už kvůli koronaviru musel omezit nebo dokonce zastavit výrobu, zůstává většinou obchodním tajemstvím. Druhou nejvíc zasaženou zemí koronavirem je dnes Jižní Korea, kde se nakažení počítají ve stovkách a pět lidí infekci podlehlo. Právě ta je s firmou Samsung dalším technologickým centrem globální ekonomiky, které se ocitlo v ohrožení.

Investoři a bankéři si samozřejmě snaží rizika zjišťovat. A jako tradičně, když přichází nějaký druh ohrožení nebo krize, mají stádní sklony je spíš přeceňovat než podceňovat. Stahují proto peníze z akcií i půjček firmám a přesouvají je do nejjistějších pozic. A k nim patří v každé chvíli zlato. Jeho cena v posledních dnech trhá jeden historický rekord za druhým. Unce se prodávala v přepočtu i za víc než 38 800 korun. Právě stahování peněz kvůli obavám z ohrožení může firmám dál uškodit, protože se jim zrovna v těžké době, kdy mají potíže s dodávkami a obchodem, ještě zdraží peníze.

Čínský prezident Si Ťin-pching ve státní televizi přiznal, že Čína se ocitla v největším ohrožení od roku 1949. To se od tradičně tajemného Pekingu dá číst tak, že situace je skutečně vážná. Největší škody teď páchá strach a nejistota. Jestli teď něco globální ekonomiku zachrání, jsou to vědci. Buď účinnou vakcínou na COVID-19, nebo aspoň velmi detailními zprávami, co je nový koronavirus zač, kdo, jak a kdy ho přenáší.