Kdo by měl upravit svůj názor na covid

Rok nemoci – a nevyplněných černých scénářů

Kdo by měl upravit svůj názor na covid
Rok nemoci – a nevyplněných černých scénářů

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Na sklonku loňského roku zaujal iRozhlas.cz anketou, v níž pětice známých kritiků z řad lékařské a vědecké obce dostala otázku, zda litují něčeho, co o covidu řekli, a zda by se za některé své výroky chtěli „omluvit“. Tendenčnost našich velkých médií v kostce.

Samozřejmě by se dala uspořádat podobná anketa s hlasateli apokalypsy mezi vědci a politiky, jestli litují svých slov o mrazácích plných mrtvol, respektive o radách důchodcům, aby s dětmi zacházeli „jako s nebezpečným odpadem“, aby se jich ani nedotýkali. Což Český rozhlas nenapadne.

Ale přijměme hozenou rukavici a ptejme se, jaké z předpokladů a předpovědí o novém koronaviru a nemoci covid-19 se potvrdily a jaké byly vyvráceny. Pro tento druh bilance se ani nemusíme navzájem tlouci po hlavě protichůdnými vědeckými studiemi. V paměti, a když ne v ní, tak v archivech, zůstávají tvrzení, předpoklady a předpovědi, které dnes lze posoudit čistě selským rozumem, buď přímo, potvrzeno/vyvráceno, nebo nepřímo, totiž tak, že mainstream sice dané postuláty výslovně neodvolal, ale taky už s nimi nepracuje.

Kritici karanténních opatření to objektivně mají lehčí. Z povahy věci nemuseli zdůvodňovat, proč je potřeba přidusit život, stačilo jim zkoumat a zpochybňovat převládající výklad a vládní linii. Seznam vyvrácených tvrzení z tohoto tábora je také velmi krátký, v podstatě se omezuje na odhad lékařky Soni Pekové (v zahraničí podobně mluvil například telavivský profesor matematiky Isaac Ben-Israel), že virus se na jaře vyčerpal a druhá vlna není pravděpodobná.

Na druhé straně je seznam delší, což sice není dobrá zpráva pro „zavírače“, zato pro lidstvo zcela určitě. V únoru 2020 v Evropě začal zabíjet covid a schylovalo se k první karanténě. Světová zdravotnická organizace (WHO) tehdy na základě údajů z Číny odhadovala smrtnost covidu na 3,4 procenta. Od té doby odhady nenápadně, avšak setrvale klesají. Ještě (ne)slavný model Imperial College v Londýně, který koncem března přiměl vládu Borise Johnsona k otočce od stádní imunity k tvrdým lockdownům, pracoval se střední hodnotou smrtnosti 0,9 procenta. Dnes odhady oscilují pod hodnotou půl procenta a blíží se smrtnosti těžší formy chřipky (kolem 0,3 procenta).

Na jaře se také všeobecně počítalo s tím, že podaří-li se vyvinout vakcínu, bude to nejdřív za rok, tedy v březnu 2021. Ve skutečnosti firma Pfizer ohlásila vakcínu v první polovině listopadu a existují důvody k domněnce, že radostnou zprávu ještě lehce pozdržela, aby ji nešlo vykládat jako pomoc Donaldu Trumpovi před volbami.

V březnu 2020 se předpokládalo, že virus se šíří jak vzduchem, tak na povrchu věcí, kam kapénky a aerosoly s virem dopadly. Tragickým pomníkem této víry je mrtvý český cyklista, který vyšlapal prudký kopec s rouškou na tváři a nahoře zkolaboval. Dodnes člověk naráží na jarní úzkost z přenosu dotykem ruky, když si vybírá peníze z bankomatu a banka ho prosí, aby se displeje dotýkal buď kapesníkem, nebo v rukavicích. Ovšem česká vláda už potichu odstoupila od požadavku na obchodníky, aby zkoušené a nezakoupené šaty na dva dny uvrhli do karantény, než je vrátí do regálů.

Covid zabíjí, naštěstí ne tak masově, jak nám sugerují velké televize a ministerstvo zdravotnictví se svým skandálním webem, v němž denní hlášení pozitivních testů vede jako počet „onemocnění covid-19“. Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek odhaduje, že na jaře u nás z hlášených úmrtí „s covidem“ byl covid primární příčinou smrti ve 27, na podzim ve 36 procentech případů. Petr Čtvrtníček na virus nezemřel a později sám mírnil zprávy o dramatickém průběhu nemoci. Hospitalizovaný Antonín Panenka měl sice na covid pozitivní test, „na hranu“, jak o jeho stavu referoval sportovní tisk, ho však dostal oboustranný zápal plic.

Švédsko ani Afrika

Nepotvrdily se katastrofické předpovědi o Švédsku. Lidé od Romana Prymuly přes Milana Kubka po Rastislava Maďara považovali a stále považují tamní liberální politiku za hru s ohněm. Světový tisk a část švédské vědecké obce v březnu prorokovaly, že letních prázdnin se nedožije až 40 tisíc nakažených. Ztráty sice na jaře byly větší než ve skandinávském sousedství, přesto Švédsko za rok 2020 nezaznamenalo růst celkové úmrtnosti. Mrtvých „s covidem“ dnes vykazuje zhruba o čtvrtinu méně než my. V den, kdy toto číslo odchází do tiskárny, evidovali Švédové méně než polovinu českého počtu vážných případů. Vláda ve Stockholmu se vyhnula pomocným programům pro podnikatele a „covidovému“ zadlužení, tamní školáci neztratili dnes už téměř rok výuky. Švédsko ukázalo, že projít nákazou ve volném režimu lze i bez desítek tisíc mrtvých, na což by v březnu 2020 vsadil jen málokdo.

WHO se na jaře docela pochopitelně děsila představy, co nastane, až se virus rozšíří do Afriky a na Blízký východ. Při úrovni afrického zdravotnictví hrozil armagedon. Virus naštěstí v Africe zabíjel málo, snad proto, že ročníky, které v Evropě tvoří gros jeho obětí, tam už jsou stejně po smrti. Přijde-li katastrofa, nebude způsobena virem, ale „teprve“ ochromením mezinárodního obchodu a ekonomiky, pro něž se dobrovolně rozhodly naše vlády.

Nepotvrdil se ani přenos zmutovaného viru z norků na lidi (byť ta spekulace v Dánsku na podzim stála život tři miliony zvířat) a v tichosti byla opuštěna verze wuchanského „mokrého trhu“, kde měl virus přeskočit na prvního člověka. To by ukazovalo spíš k úniku z laboratoře, kterážto verze byla na jaře mechanicky řazena mezi fake news.

Dnes tedy můžeme s klidným svědomím konstatovat, že byť to není na úplné odvolání poplachu, situace ani zdaleka nebyla tak černá, jak se nám mohlo jevit ze zpráv, které začaly přicházet před rokem. Žádné veřejné přehodnocování se kupodivu nekoná, zájem je naopak o další a další katastrofické zprávy („zmutovaný anglický virus“). Je za tím nějaká antropologická konstanta, že moderní společnost o dobré zprávy prostě nemá zájem?