Prezident Miloš Zeman dal rozhovor Parlamentním listům, pronesl v něm tři významnější sdělení. Zaútočil na BIS a Českou televizi a dal najevo, že šéfové obou těch institucí by měli odejít. V případě Michaela Koudelky z BIS tomu hlava státu chce napomoci - zaměstnanec Hradu a dřívější příslušník BIS Jiří Rom připravil pro prezidenta složku, která má dokázat, že Koudelka je špatný manažer, a Zeman už ji předal premiéru Babišovi.

K odvolání ředitele České televize Petra Dvořáka prezident přímé páky nemá, rozhodnout o tom může pouze Rada ČT, již Zeman v rozhovoru pro Parlamentní listy jen „nenápadně“ instruoval; vzhledem k poslednímu vývoji v tomhle sboru se zdá pravděpodobné, že jeho členové by mohli být ochotni Zemanovi naslouchat. Co je ale možná nejdůležitější: Zeman rozhodně vyloučil, že by se chystala nějaká „úřednická“ vláda, která by do voleb vystřídala Babišův kabinet. To s prezidentovým výpadem zdánlivě nesouvisí, nějaká „synergie“ by tu ale být mohla.

V médiích včetně tohoto se několik týdnů spekulovalo o možnosti vzniku nějakého přechodného kabinetu, který by převzal moc po vládě ANO, jež se svým chaotickým postupem proti pandemii před značnou částí veřejnosti blamovala. Mohli na ní mít zájem i Babišovi partneři – sociální demokraté a komunisté –, jimž podle průzkumů hrozí anihilace. Jako o premiérovi se prý spekulovalo o šéfovi ČEZ Danielu Benešovi a pro někoho byla představa nějakého neolitického kabinetu, který by získal podporu zleva doprava, třeba i v něčem přitažlivá, přinejmenším jako alternativa momentálního zmatku. Byla to ale představa utopická, možná až naivně, jediným kritériem rozhodování Miloše Zemana přece je prospěch Miloše Zemana.

A proto i v současné situaci prezident podpoří takové uspořádání, které bude výhodné především pro něj. A nějaká konsenzuální pravolevá idyla s širokou podporou to není. Jako nejvýhodnější si Zeman, zdá se, vyhodnotil současný stav. To znamená kabinet v čele s Andrejem Babišem, ale oslabeným, závislý na Zemanově libovůli. Premiérem, který si bude prezidentovu přízeň muset kupovat, vycházet mu vstříc. A Zeman v tom rozhovoru cenu nějak stanovuje. V tomhle kontextu je, myslím, nutné vnímat i současné dění v České televizi, instituci, jež jistě nefunguje způsobem naprosto ideálním (zároveň ale pracuje relativně dobře).

Člověk, který věří, že by ze současného dohadování uvnitř Rady ČT a mezi Radou a vedením televize mohla po případné změně managementu televize vyrůst nějaká smysluplná, pozitivní změna, trpí zaslepeností, naivitou nebo obojím.