Pokud jde o politiku v širokém smyslu slova, Elon Musk nikdy nebyl extrémní postavou. Na poměry Silicon Valley, jež je plné lidí s vysokým IQ a sebevědomím, nešířil Elon Musk nijak extrémní politické názory. Dělal si třeba někdy legraci ze socialistů, ale takovým tím způsobem, jakým to dělá každý druhý podnikatel. A mluvil velmi výmluvně o nutnosti boje se změnou klimatu. Do kulturních válek se nezapojoval. Ve chvíli, kdy oznámil koupi Twitteru, se proti němu rozjela kampaň – to slovo není přehnané –, jež se zdá být vysvětlitelná opravdu jen tím, že levice považovala Twitter za „svůj“.

Ukázala taky, že současné ideologické třeštění způsobuje povážlivý úpadek intelektuálních schopností levice. New York Times zveřejnily pokus o hloubkový text o Muskově mládí v Jihoafrické republice, kde, jak se uvádí v titulku, „byly všudypřítomné misinformace a bílé privilegium“. Je to až komický pokus naroubovat úplně všechno na světě na aktuální americké posedlosti. Charakterizovat Jižní Afriku za apartheidu tím, že tam panovaly dezinformace, bylo až dosud mírně řečeno vzácné. Timesy se pokoušejí o oslí můstek tak, že prý Musk nemusel čelit násilným důsledkům dezinformací, jejichž obětí byli černoši. Zákonná a otevřená diskriminace by asi byl výstižnější popis apartheidu. V textu se rovněž uvádí, že v novinách tehdy vycházela místa začerněná cenzurou. Přiznaná, každému viditelná cenzura je ovšem opakem dezinformace. Nemluvě o tom, že v článku se přiznává, že Musk měl černé spolužáky – takže asi nevyrůstal v rasistickém prostředí, když ho rodiče dali do smíšené školy – a že se jich zastával. A v sedmnácti letech emigroval, protože nechtěl sloužit v apartheidové armádě.

Článek zkrátka ukazuje nejen zlou vůli, ale i neschopnost pochopit cokoli přesahující hranice momentální ideologie. Člověk si oddechne, že New York Times zrovna nemají žádný důvod psát o Česku.

New York Times také v ekonomické rubrice přinesly zpravodajský text o tom, že inzerenti mohou ztratit zájem inzerovat na Twitteru, pokud bude plný rasismu a konspiračních teorií. Tento text jistě vznikl organicky v redakci a je určitě jen a pouze náhoda, že časově spadá vjedno s nátlakovou kampaní tří neziskových organizací, jež se obracejí na velké firmy, aby udělaly přesně to, co se v článku předvídá. Tedy přestaly inzerovat na Twitteru, pokud nebude cenzurovat. Ty tři organizace jsou založené a personálně obsazené veterány politiky Demokratické strany z vlády, Kongresu či aktivistických organizací. Výzvu spolupodepsala řada dalších organizací včetně Black Lives Matter a Women’s March, což jsou partičky, které umějí zařídit manažerům pořádný randál pod okny jejich kanceláří.

Musk si to nenechal líbit a otázal se v tweetu finančních sponzorů těch organizací, zda vědí, na co se jejich peníze používají. Člověka nad tím napadne to, co tyto aktivisty v jejich zaslepenosti nenapadne – co když si z Muska nepřítele vyrobí? Co když teprve uvidí, jak vypadá Twitter, který není „jejich“? Muskův tweet má téměř čtyři sta tisíc lajků.

V amerických médiích jsme se minulý týden setkali i s příklady zaslepenosti a omezené výkonnosti jiného druhu. Anonymní zdroje z národněbezpečnostního aparátu se začaly čím dál víc chlubit novinářům, jak efektivní je spolupráce s Ukrajinci v rozvědné oblasti. Ten dělostřelecký zásah, při němž Ukrajinci trefili velitelské stanoviště a jen těsně minuli generála Gerasimova? Americké informace. Kde se v Černém moři pohyboval křižník Moskva, který pak Ukrajinci potopili? Americké zdroje.

Proč to dělají? Než abychom se pokoušeli podrobně vysvětlit, proč je to nezodpovědné, řekněme to jednoduše: Izraelci by něco takového nedělali.

Řada lidí to kritizovala a spekulovala, proč se něco takového objevuje. I my máme hypotézu. Vzpomínáte na náborovou kampaň CIA, o níž jsme loni psali, kde je vystavena analytička chlubící se tím, že má diagnostikovanou úzkostnou poruchu, a agent, který si libuje, že může v práci každému na potkání vykládat, že je gay? Vypadá to, že nová generace kádrů se dostává ke slovu.