Vypínání ve jménu dobra
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Dramatický průběh amerických prezidentských voleb nepředznamenává dramatické změny, které by s novým prezidentem mohly přijít. Prosperita a síla Ameriky je založena na fungující demokracii, a když přežila nástup Donalda Trumpa, zvládne i jeho odchod z Bílého domu, kde místo něho zaujme místo demokrat Joe Biden.
Lidsky šlo jen stěží sympatizovat s osobností Donalda Trumpa, ale nakonec se počítají dosažené výsledky – a ty má Trump evidentní v domácí i zahraniční politice. Americká ekonomika před pandemií čínského viru rostla, nezaměstnanost byla na dlouhodobých minimech. Trumpova administrativa zametla s Íránem, dosáhla neuvěřitelných diplomatických výsledků na Blízkém východě a hlavně jasně definovala největšího soupeře v globální politice, kterým je Čína.
Na většinu z těchto kroků bude chtít navazovat i nový prezident Joe Biden. Nebude mít zároveň oporu v Senátu, aby mohl něco zásadního na trumpismu měnit. Donald Trump prohrál svoji bitvu o úřad, ale celkově republikáni neztratili, mnohde dokonce posílili a
hlavně udrželi vyrovnané síly v Senátu, bez jehož podpory nemůže prezident efektivně vládnout. To vše mnohem precizněji a hlouběji v tomto vydání Týdeníku Echo popisují Ondřej Šmigol a Martin Weiss.
Na posledních amerických volbách je ale zajímavý jiný fenomén: změna role a chování řady velkých zavedených médií a mediálních korporací schovávajících se za sociální sítě. Zpronevěřily se elementární novinářské zásadě: informovat. Místo toho vypínaly
nebo jim nevyhovující výroky označovaly visačkami pravda/nepravda, ve zpravodajství poučovaly o tom, co je správě. Vůbec není řeč o tom, že by média neměla mít názor nebo že nemají hájit principy a nějaký hodnotový systém, jde o samu podstatu základních pravidel fungování řemesla. Když jsem byl před sedmi lety v redakci Washington Post a zúčastnil se porady při finalizaci obsahu titulní strany a nejdůležitějších textů připravovaného vydání, chyběla mi tam témata hlavních redakčních komentářů. Martin Baron, šéfredaktor listu, mi vysvětloval, že patří k tradici velkých amerických deníků, že zpravodajství a reportéři jsou izolováni od komentátorů, kteří dokonce sedí v jiném křídle vydavatelství. On řídí zpravodajský obsah, vydavatel určuje názorové postoje listu. A mezi nimi stojí neprostupná zeď. Digitální revoluce mnohé změnila, dnes to jde ale tak daleko, že názorové odpůrce, v tomto případě prezidenta země, nenechají ani promluvit.
Umlčovat nebo znemožňovat šíření názoru, byť s ním zásadně nesouhlasíme, je nepřijatelné. To totiž ohrožuje demokracii a pluralitu, které jsou základem rozvoje myšlení a prosperity demokratických zemí. Několik velkých amerických zpravodajství dva dny po volbách přerušilo projev Donalda Trumpa s vysvětlením, že lže a že oni lžím dávat prostor nebudou. Tím tam ale nebránili pravdu, jen ukázali svůj strach. Nenávist vůči Donaldu Trumpovi ve většině amerických i evropských elit je nezměrná, lze také pochopit proč, Donald Trump není vzorem ctnosti a jeho vystupování může být pro řadu lidí nepřijatelné. Je možné ho vypnout, ale ne umlčet, protože ti, kdo mu naslouchají, nezmizí a není jich vůbec v Americe menšina. Vypínání je krátkozraké, vždy účinnější je přesvědčit o své vizi uspořádání světa. Když se sáhne po donucovacích prostředcích, pak už nejde o souboj myšlenek a demokracii. Ale i ta bude mít evidentně své různé fáze.