KOMENTÁŘ

Hra nervů o rubl a plyn

KOMENTÁŘ
Hra nervů o rubl a plyn

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ekonomická izolace Ruska jako odveta za napadení Ukrajiny se dostala do zlomového bodu. Začíná se hrát o to, jestli bude mít silnější nervy Evropa, nebo Vladimir Putin.

Ruský prezident ve  čtvrtek podepsal dekret, že za plyn a ropu bude od zemí, které označuje za „nikoliv přátelské“, žádat výhradně platby v rublech. Do této skupiny patří komplet celá Evropská unie, která uvalila už několik balíků sankcí a tlačí Rusko do ekonomické izolace. Moskva už s nuceným převedením plateb vyhrožovala několik dní. Když ale slyšela ze všech stran odmítnutí, začala to hrát do kouta. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov ještě ve středu zařadil zpátečku a tvrdil, že „jde spíše o dlouhodobou ideu a technologicky není možné přejít na platby v rublech ihned“. Den poté ale Putin podepsal dekret o okamžitém přechodu na platby v rublech.

Lídři zemí Evropské unie to okamžitě odmítli s tím, že je to porušení obchodních smluv, které jsou v dolarech a eurech. Prohlásili, že se Putinem nenechají vydírat, a začínají se připravovat na zastavení dodávek plynu a ropy z Ruska. Jasné ne na rublové platby zaznělo i od německého kancléře Olafa Scholtze.

Je turbulentní doba. Všechny ty výroky je potřeba brát s velkou rezervou. Můžou se změnit každou minutu.

Evropská unie se tak dlouho nemohla dohodnout na tom, jestli se odstřihne od dodávek ruského plynu a ropy, až to Vladimir Putin udělal za ni.

Platba v rublech znamená, že si je evropské vlády budou muset nakupovat. Vzroste po nich tím pádem masivně poptávka a rubl začne posilovat. Tím se podstatně omezí vliv stávajících sankcí, které ruskou měnu srazily na historické minimum. Rusko se stalo oslabením kurzu v dolarovém přepočtu zemí s nejnižším průměrným platem v Evropě. Všechno zboží, které se ještě může do Ruska dovážet a není pod sankcemi, zdražilo o desítky procent. Začala se rozjíždět inflační spirála a sám Vladimir Putin varoval Rusy, že je potřeba se připravit na vysokou nezaměstnanost a zásadní strukturální změny v ruské ekonomice.

Když se začaly vypouštět testovací balonky o platbách za plyn a ropu v rublech a některé země v čele s Německem opakovaly, že zastavení dodávek plynu neunesou, rubl začal prudce posilovat. Až se dostal na úroveň před 24. únorem, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a spustily se sankce včetně zmražení dolarových a eurových rezerv ruské centrální banky. Investoři spekulovali na to, že Evropa se Putinovi podvolí a přejde na platby v rublech.

Putin a jeho komplicové si tak už jen vypouštěním balonků o rublových platbách na pár dní pomohli. Zpevnili si kurz a mohli si výhodněji nakoupit zahraniční zboží.

Teď přichází hra pevnosti nervů. Rusko je objektivně ve slabší pozici. Když se zastaví platby od evropských zákazníků, přijde o téměř všechny příjmy v eurech a dolarech. Ty potřebuje mimo jiné proto, že právě v dolarech musí splácet část svých dluhopisů. Kdyby to Moskva nezvládla a dost dolarů nedala dohromady, přijde bankrot. Další velká dolarová splátka dluhopisů čeká Rusy už v pondělí 4. dubna.

Obchody s plynem a ropou pro zákazníky ze zemí Evropské unie tvoří 80 procent ruského vývozu. Moskva za ně každý den inkasuje 800 milionů eur (20 miliard korun). Je na Evropě závislá. Velmi výrazně.

Závislá je ale samozřejmě i Evropa. Z Ruska bere Evropská unie 44 procent své spotřeby plynu. Některé země jsou závislé téměř kompletně a nemají alternativu. Rychlá náhrada není snadná.

Evropa má ale prostor k tomu, aby si ty pevné nervy mohla dovolit držet a jednat. Všechny země mají zásobníky plynu. A dá se čekat, že při té měsíční válce v Evropě byly tak soudné, že si ty zásobníky naplnily. My máme podle ministra průmyslu Jozefa Síkely zásoby plynu za 30 dní a ropy na 90 dní. Německo ale mělo těsně před válkou v zásobnících jen dvě procenta jejich kapacity. Není to překvapivé. Většinu zásobníků v zemi má pronajatý ruský Gazprom. Německá závislost na Rusku je mimořádně nebezpečná.

Evropa má časový polštář na to, aby v klidu a bez hysterie dala dohromady scénář života bez ruského plynu. Že to přinese omezení, spoustu improvizace a krizového řízení, je zřejmé. Je to ale chvíle, kdy je potřeba mít pevnější nervy než Vladimir Putin. On může ztratit víc. Vzdání se příjmů za osmdesát procent vývozu je likvidační.