KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA

Co stojí za nepokoji v Jeruzalémě

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA
Co stojí za nepokoji v Jeruzalémě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Je znát, že v Izraeli pandemie koronaviru již skončila. Život se tam vrátil do normálních kolejí, což však znamená i pouliční boje mezi Palestinci a izraelskou policií, rakety přilétající z Pásma Gazy a na oplátku Gazu bombardující izraelské letectvo. Poslední vlnu nepokojů již odsoudili obvyklí podezřelí. Například demokratická kongresmanka Rashida Tlaibová poté, co izraelská policie podnikla razii v mešitě Al-Aksá, tvrdila: „Je to posvátné místo pro muslimy. Je to ekvivalent útoku na chrám Božího hrobu pro křesťany nebo na Chrámovou horu pro židy.“

Tlaibová si musí být vědoma, že mešita Al-Aksá se nachází na Chrámové hoře a židé na svoje nejposvátnější místo mají zakázaný přístup, právě aby se předešlo sporům mezi oběma náboženskými komunitami. Židé se tak musí modlit pod Chrámovou horou u Zdi nářků.

Momentální nepokoje jsou poháněny souhrou náhod, politickými zájmy hnutí Hamás a Fatah a dlouhodobými majetkovými spory. Tento rok připadl muslimský svátek Lajlat al-Kadr, oslavující zjevení prvních veršů Koránu prorokovi Mohamedovi na sobotu, zatímco izraelský svátek dne Jeruzaléma, připomínající moment, kdy Stát Izrael získal kontrolu nad celým svatým městem, připadl na neděli. Samotný souběh v oblasti se střídajících poutníků a turistů vedl k napětí.

Jako rozbuška posloužilo plánované vystěhování několika palestinských rodin z domů ve čtvrti Šejch Džarach. Důvody jsou složité a táhnou se až do konce 19. století, kdy půdu a domy v oblasti koupila židovská komunita. Ta je vlastnila nepřetržitě do roku 1948, kdy čtvrť dobylo Jordánsko, které do vyprázdněných domů nastěhovalo Araby. Izrael na oplátku získal kontrolu nad oblastí v roce 1967 a vrátil ji původním majitelům, nicméně uznal, že Arabové mohou zůstat, dokud platí nájem nebo dokud jim nevyprší velmi dlouhodobé smlouvy, uzavřené na desetiletí.

V průběhu let buď arabští nájemníci přestali platit, vypršely smlouvy, nebo se do domů nastěhovali „squatteři“, kteří nikdy v nich právo bydlet neměli. Majitelé domů se desetiletí probojovávali skrze soudy až k rozhodnutí o vystěhování nájemníků. Ti se odvolali k izraelskému nejvyššímu soudu, který měl sdělit svůj rozsudek právě v těchto dnech, ale kvůli nepokojům vynesení verdiktu raději pozdržel. Pokud rozhodne ve prospěch vlastníků, což je pravděpodobné, izraelské úřady se ocitnou před složitou volbou. Buď mohou vystěhovat palestinské rodiny, což povede ke zvýšení napětí a nejspíše k dalším nepokojům, nebo ignorovat rozhodnutí soudů.

Pak je tu fakt, že nepokoje podněcují soupeřící palestinská hnutí. Fatah, ovládající Západní břeh, plánoval vyhlásit nové volby na prezidenta Palestinské samosprávy. Současný prezident Mahmúd Abbás totiž již vládne šestnáctý rok ze svého původně čtyřletého mandátu. Jenže když se ukázalo, že volby by nejspíše vyhrál Hamás, Abbás je zase zrušil. Nepokoje v Jeruzalémě jsou tak vítanou příležitostí, jak od této blamáže odvést pozornost.

Hamás, který ovládá Pásmo Gazy, zase začal pálit na Izrael rakety, aby ukázal, že stojí za protestujícími.

Výsledkem je tak protichůdná směs politických zájmů palestinských stran, civilní žaloby na neplatiče nájmů a izraelských obav o svou bezpečnost.

Západní média se tak pohoršují nad údajným pošlapáváním práv Palestinců a nad ostřelováním Gazy, aniž by často zmínila, že jde o odpověď na raketové útoky Hamásu na civilní oblasti. Zajímavější ale je, kdo mlčí. Ty arabské státy, které v posledním roce s Izraelem normalizovaly vztahy, úděl Palestinců nezajímá. Chtějí s bohatým Izraelem obchodovat a spojit se proti společnému nepříteli, tedy Íránu. Palestinští mladíci házející kameny na židy modlící se u Zdi nářků jsou tomuto překážkou.

 

12. května 2021