Hvězdou tuzemských sociálních sítí se minulý týden nikoli poprvé stal... mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Jeho výkon (přesněji řečeno nevýkon, či parciální výkon, nebo jak to mlčení ve věci prezidentovy hospitalizace nazvat) byl ale natolik výrazný, že už byl dostatečně zpravodajsky i názorově pokryt. To nám uvolňuje ruce k analýze podstatných jevů na světové scéně. Především – a nijak překvapivě – to bude otázka natékání gonád (vulgo koulí) na Trinidadu. Problém otevřela raperka a zpěvačka Nicki Minaj, velice populární a místy kontroverzní osobnost, poslední dobou se projevuje skepticky vůči očkování proti koronaviru. Na Twitteru to podepřela i příkladem ze života: „Můj bratranec z Trinidadu se očkovat nenechá, protože jeho kamarád to udělal a je kvůli tomu impotentní. Natekla mu varlata. Měl se přitom za pár týdnů ženit, ale nevěsta to odřekla...“ Nikoli překvapivě to vzbudilo značnou pozornost. Slyší-li publikum o zduřelých varlatech, většinou zbystří.

Za povšimnutí stojí i, řekněme, klasická struktura té zaručené zprávy. Podobné příhody jako třeba to zduření varlat v tu nejméně vhodnou dobu (pravda, jaká doba by se dala označit za pro toto vhodnou?) se nikdy nestává bratrancům. Vždycky jsou to jejich anonymní přátelé. Jeden by řekl, že po tolika a tolika fámách o tom, co strašného se přihodilo lidem, které tak nějak vůbec nikdo neviděl, jenom o nich slyšel „od bratrance“, lidé přestanou brát zprávy tohoto druhu vážně. Ale znáte to. Lidstvo. Kdy se konečně poučí? A tak. K situaci nicméně zaujal stanovisko trinidadský ministr zdravotnictví. Podle něho k nárůstu počtu případů zduření varlat v jeho zemi nedochází. Objem gonád tamní populace se udržuje na úrovni v místě obvyklé. S úlevou zasíláme přání, ať to vydrží.

Svoje hoaxy ale má i druhá strana očkovací a vůbec koronavirové války. Mnoho amerických médií a po nich i velmi sledovaných uživatelů Twitteru sdílelo zprávu, kterou poprvé publikoval časopis Rolling Stone. Podávána byla s kombinací pobouřeného šoku a hluboké satisfakce: vždycky jsem si říkal, že to bude nějak takhle. Ve státě Oklahoma je prý tolik případů předávkování ivermectinem (původně veterinární prostředek proti parazitům, jemuž se připisuje schopnost léčit covid, medicínský establishment ale užívání ivermectinu brání), až z toho jsou přeplněné nemocnice, kde na ošetření marně čekají lidé se střelnými ranami. Celá zpráva byla založena na rozhovoru jednoho lékaře, který slouží na pohotovosti v různých místních nemocnicích, pro lokální rozhlasovou stanici.

Brzo se ozvala jedna z těch nemocnic, že u nich žádní ivermectinem předávkovaní pacienti neleží. O něco později vyšlo najevo, že ten nešťastný lékař řekl něco jiného, než bylo publikováno. V nesouvisejících pasážích rozhovoru pro rozhlas poznamenal, že se jednou setkal s předávkováním ivermectinem a jednou měl potíž umístit v nemocnici člověka se střelným zraněním, protože bylo plno kvůli covidu. Tudíž kdekdo publikoval a šířil nepravdu, jasně, dělají to všichni, jenom je smutné, že ani média, která se tváří, že provozují regulérní žurnalistiku, se s ověřováním nenamáhala.

O jistém typu zpráv se říkalo, že jsou „too good to be true“, příliš dobré na to, aby byly pravdivé, tedy že až podezřele vycházejí vstříc něčímu přesvědčení, všechno v nich sedí a ilustruje ty správné postoje. K takovému typu zpráv bývalo záhodno přistupovat s nedůvěrou, protože  je přece jenom důležitější, aby byly zprávy pravdivé, než aby byly dobré. Bývávalo. Na té „storce“ o předávkovaných ivermectinem (ne že by k takovým případům nedocházelo vůbec, v celých Spojených státech jich ale bylo „jen“ pár stovek) je nakonec nejzábavnější, jak dokonale vystihuje předsudky velkoměstských Američanů vůči těm venkovštějším. Nejde jenom o ten ivermectin, ale i o ty pistole. Někdo si v newsroomu řekne: No jo, balíci. Když se zrovna nepředávkovávají odčervovadlem pro koně, tak si ustřelujou nohy brokovnicí s upilovanou hlavní. Co jiného by se od nich taky dalo čekat...