Jak to bude ve střední Evropě tuto zimu s plynem? Nečekají nás výpadky? Zatímco oficiální místa, od ministerstva průmyslu po ČEZ, šíří optimismus a odkazují na to, že zásobníky plynu jsou plné víc než z 90 procent a tím nad průměrem oproti předchozím rokům, pohled přes hranice do Německa ukazuje spíš pesimistickou náladu. Ředitel Spolkové agentury pro sítě (obdoba našeho ČEPS) Klaus Müller minulý týden dramaticky vyhlásil, že pokud Němci nezačnou s plynem šetřit, může ho v zimě chybět až 20 procent. Přes Německo proudí jak známo téměř všechen plyn spotřebovávaný v České republice.

K podobným závěrům už v létě došla Fraunhoferova společnost pro aplikovaný výzkum ve studii, která simulovala evropské plynové sítě po úplném výpadku ruského plynu. Tou dobou to byl teprve černý scénář, který se ovšem na konci prázdnin téměř naplnil. S vedoucím studie a ředitelem Fraunhoferovy společnosti pro energetickou infrastrukturu a geotermální systémy (Fraunhofer IEG) Mariem Ragwitzem jsme mluvili toto pondělí.

Vaše simulace byla zveřejněna v červenci. Propočítali jste, že když udeří chladná zima, nebude bez ruského plynu Evropa tuto zimu schopna pokrýt víc než 75 procent své spotřeby. Pořád u toho odhadu zůstáváte?

Jistě. Pro Evropu je klíčové, aby se celkovou poptávku po plynu dařilo pokrýt. Plynařská síť na kontinentě se musí přizpůsobit nové situaci. Ve scénáři, v němž odpadá zemní plyn z Ruska, samozřejmě musí významně narůst dovoz zkapalněného plynu LNG. K tomu je potřeba provést několik kroků. Zaprvé rozšířit smlouvy s dovozci LNG ze zemí mimo Rusko. Zatím je pro Evropu dohodnuto 50 dodatečných miliard kubíků zkapalněného plynu, ale my se potřebujeme dostat někam k 80 miliardám. Neberte to jako úplně přesná čísla, jsou to odhady, hodně záleží na tom, kolik se nám podaří ušetřit na spotřebě. Evropská unie v dokumentu o rozvoji infrastruktury pro LNG na příštích deset let pracuje s úsporami plynu ve výši 20 procent ročně do roku 2026. Pokud skutečně dokážeme v příštích letech dosahovat úspor 20 procent a pokud se nám skutečně podaří zajistit do EU zkapalněný plyn v objemu k oněm 80 miliardám, měli bychom to plus minus ustát.

Druhá věc je, jestli jsou v Evropě dostatečné kapacity sítí, které dokážou zkapalněný plyn v takovém množství distribuovat.

Ano, to je druhá věc, druhý krok: přestavět v Evropě přenosovou síť pro plyn. Bude třeba posílit přenosové kapacity, především na hranicích mezi členskými státy. Jde tu v zásadě o střední Evropu, do níž je třeba LNG od moře nějak dopravit. Takže se musí posílit plynovod na trase Itálie – Rakousko – Německo – Česká republika, ale i kolektory z Německa do Holandska, Belgie, Francie, na jihu zase mezi Španělskem a Francií. Tady jsou významná slabá místa v evropské plynařské síti, ta je urgentně nutné posílit. Třetí krok je umožnit ve velkém rozsahu takzvaný reverse flow neboli přesměrování toku v plynovodech. Dnes jsou zhušťovací stanice, kompresory, tedy zařízení, která plyn zahušťují, aby dotekl na místo určení, stavěné pro tok plynu z východu na západ. Všechno se to stavělo s vidinou věčného dovozu z Ruska. My teď naopak musíme evropskou přenosovou síť uzpůsobit tomu, že plyn poteče ze západu na východ, tedy hlavně do střední Evropy, do vnitrozemí kontinentu.

Někde už to jde, mezi Německem a Polskem.

Pro velkou většinu sítě platí, že zatím se tok ze dne na den obrátit nedá. Plynař vždycky kalkuluje s očekávaným množstvím plynu, které potřebuje dostat z bodu A do bodu B. Laicky si to můžete představit jako vodovodní síť, která směřuje z východu na západ. Na začátku sítě jsou trubky tlusté, a čím víc na západ, tím jsou užší. Kompresory, které mají za úkol pumpovat plyn tak, aby tekl opačným směrem než doteď, se musejí přestavět. Druhá možnost je postavit dodatečné kompresory. Tuhle operaci fakt nejde udělat ze dne na den. Ale dá se to udělat relativně rychle. Přestavět zahušťovací stanici trvá přibližně půl roku.

Kolik kompresorů se teď v Evropě musí přestavět?

V kategorii skutečně velkých kompresorů odhadem trochu nad deset.

Budou se předělávat kompresory i na trubkách, přes které dnes teče do Evropy ruský plyn?

Musím říct, že v Evropě disponujeme dobře propojenou sítí, což je naše síla, zvyšuje to naši obranyschopnost. Když se například rozhodneme pumpovat plyn z Francie do Německa, nabízí se hned několik propojek, dokonce se dá plyn z Francie do Německa dopravovat i přes Švýcarsko. Konkrétně: změnit směr proudu je potřeba mezi Itálií a Rakouskem, mezi Belgií a Holandskem na jedné a Německem na druhé straně. A ovšem i mezi Německem a Českou republikou. Trubek, které jdou z Ruska do Německa, se tato operace netýká, tam je tak jako tak mrtvo.

Už se s přestavováním na velkých kompresorech začalo?

Je to práce pro dopravce plynu. Stav na jednotlivých místech konkrétně neznám, vycházím z toho, že už s tím vesměs začali.

Máme říjen. Pokud se kompresory přestavují půl roku a pokud by se teď začalo, vychází mi z toho, že tuto zimu s plně fungující sítí, která nám bude ze západního směru dodávat plyn, ještě počítat nemůžeme.

Fakt je – respektive nám to tak vychází ze simulací evropské plynové sítě –, že i kdybychom je stihli přestavět do půl roku, neobejdeme se v Evropě bez úspor ve spotřebě zemního plynu ve výši 20 procent, v Německu ještě víc, od 25 do 30 procent. A pokud těch úspor nebudeme schopni, pak skutečně tuto a příští zimu máme problém zajistit bezpečnost dodávek pro spotřebitele. To bych rád zdůraznil, i s rizikem, že se budu v očích vašich čtenářů opakovat: Hrozí nám docela vysoké riziko mezer v zásobování plynem, pakliže se nám nepodaří ušetřit plyn v rozsahu 20 až 25 procent průměrné spotřeby. Platí to pro Německo a v zásadě stejně i pro jeho sousedy – včetně České republiky. Nevím, jestli v České republice provádíte měření, kolik se spotřebuje plynu v porovnání s předchozím rokem. U nás se dělají a zveřejňují na denní bázi.

Zachytil jsem číslo českého ministerstva průmyslu, že v září se spotřebovalo o 30 procent plynu méně – ale to číslo platí jen pro průmysl. Celkově se u nás plynu od začátku roku spaluje v meziročním srovnání méně, než se spaluje v Německu, asi proto, že jsme plyn na rozdíl od Německa už na jaře kupovali za spotové ceny, takže u nás byl v paritě kupní síly už na jaře dražší.

U nás se taky dařilo spotřebovávat méně, ale jen přes léto, od června do září klesla spotřeba plynu zhruba o 20 procent. Vedlo to k jistému optimismu. Od poloviny září, určitě poslední čtyři týdny, kdy se ochladilo, naopak vidíme, že úspory znatelně polevily. Dnes je spotřeba plynu v Německu zpátky na průměru posledních pěti let. Mohou za to hlavně domácnosti, tam je to kritické, naopak průmysl se celkem snaží plyn šetřit.

Jak by se to v Německu přesně dělalo, pokud bude v zimě plynu nedostatek? Určí potom stát centrálně vybraným odvětvím nebo přímo konkrétním firmám, že jim od toho a toho dne prostě nepůjde plyn a že mají zavřít?

Existuje Notfallplan Gas, Nouzový plán Plyn. V první fázi se nechávají působit vyšší ceny s cílem, aby průmyslové podniky samy, dobrovolně zredukovaly spotřebu. Prostě proto, že plyn je drahý. Pokud ale i přesto nastane opravdový nedostatek, je na tahu Spolková agentura pro sítě, což je regulátor, v jehož kompetenci je sestavit pořadí, v jakém se budou průmyslové podniky jednotlivě a na příkaz státu odpojovat od sítě. Regulátor už to pořadí zřejmě vypracované má, ale veřejně známé není. Víme ovšem, že by tu byla snaha neodstavovat podniky, které jsou pro národní hospodářství takzvaně systémově kritické neboli které nesou zodpovědnost za jakousi infrastrukturu celého hospodářství.

Skoro veškerý plyn, který spalujeme v České republice, k nám teče přes Německo. Nemůže se stát, že když se Německo ocitne v krizi a vláda začne vypínat jednotlivé firmy, že ten plyn k nám prostě téci přestane?

No... V konečném důsledku jde o solidaritu v rámci úmluv o zajištění dodávek mezi členskými státy Evropské unie. Takže bych předpokládal, že tyto solidární dohody se budou dodržovat. Tím pádem bych to riziko zatím nevnímal příliš silně. Ale určitě je to relevantní otázka, kterou je třeba si klást.

Na druhou stranu tento plyn přes Německo jen protéká, koupili si ho čeští zákazníci v nějaké třetí zemi.

No jistě.

Co je pro futuro slibnější: dopravovat zkapalněný plyn do střední Evropy přes německé terminály v Severním, nebo v Baltském moři?

Tady je třeba zohlednit více aspektů. Zaprvé vysokému importu musí být uzpůsobena přístavní infrastruktura, aby k terminálům mohly snadno připlouvat lodě. Zadruhé adekvátně tomu musí stát tvrdá infrastruktura ve vnitrozemí, velká tak, aby dokázala to množství plynu přijmout. A tady přichází do hry východoněmecké pobřeží. Dnes se staví, respektive brzy se začnou stavět dva až tři terminály v západním Německu – u Wilhelmshavenu a ve Stade (s výstavbou prvního se začalo už v červenci, druhého po zrychleném povolovacím řízení koncem září, Stade vzniká ze státních peněz, Wilhelmshaven z peněz firmy Uniper, kterou ovšem mezitím také čeká převzetí státem – pozn. red.). V nějaké chvíli se ale stane, že západoněmecké terminály a příslušné trubky, přes které má jít především plyn z Norska a vedle něj toto rostoucí množství zkapalněného plynu, budou poměrně hodně vytíženy. Proto náš institut v posudku navrhl vybudovat jeden až dva dodatečné terminály ve východním Německu. Protože přenosové sítě jsou tu silné, přitom méně vytížené. Terminál v Lubminu, což je nedaleko Greifswaldu, už byl schválen, je zařazen do plánů spolkové vlády, o druhém terminálu, který by stál poblíž Rostocku, se zatím uvažuje.

U Greifswaldu vystupuje na břeh rusko-německý Nord Stream. Jednička i dvojka Nord Streamu byla před dvěma týdny poškozena sabotáží. Co si o tom útoku myslíte?

Nevím, co bych k tomu řekl. Na tom pracují vyšetřovací útvary policie a snad i tajné služby. Nepochybně to byl kriticky důležitý útok, kritický v tom, že obnažuje zranitelnost Evropy. Ale kdo za něj nese zodpovědnost, o tom nemám žádné informace. A vy?

Kdyby se mělo ukázat, že za útokem stála nějaká spřátelená země, bylo by Německo vůbec schopné si to přiznat a jít s takovým výsledkem na veřejnost?

Dobrá otázka... Ale to bychom se ocitali v oblasti spekulací.

Byla to z hlediska energetické bezpečnosti zlomová událost, nebo – jak někteří zdůrazňují – to takové drama nebylo vzhledem k tomu, že oba plynovody už stejně byly odstavené?

Z krátkodobého pohledu se ve chvíli výbuchu dalo předpokládat, že obě roury stejně žádný plyn dodávat nebudou, tak jako ho nedodávaly v jednom případě od přelomu srpna a září, v druhém případě po celý ten rok, kdy měl být podle původních plánů spuštěn, a nebyl. Současně samozřejmě platí, že mít k dispozici funkční Nord Stream I a II by pro hypotetickou budoucnost, kdy se bude s Ruskem znovu obchodovat, byla výhoda. Proti tomu ovšem můžete namítnout, že dnes už jsme stejně uprostřed přestavby celé infrastruktury tak, abychom se právě bez ruského plynu úplně obešli. V jedné studii jsme došli k závěru, že na toto kompletní přesměrování potřebujeme odteď ještě tři roky. Takže nejpozději od roku 2025 bychom měli mít znovu stabilní dodávky.

To znamená, že teď nás ve střední Evropě čekají dvě tři obtížné zimy?

Ano, dvě až tři zimy, během nichž budou především domácnosti, ale i průmysl muset silně šetřit plynem. O tom není pochyb.

Čekáte, že plynová krize může mít v Německu horší průběh než jinde ve střední Evropě?

Může – v tom smyslu, že v Německu máme relativně vysokou poptávku po plynu, která sama je výsledkem pokročilé plynofikace, a že přitom dosud nemáme žádné vlastní LNG terminály. Některé jiné země – Španělsko, Francie – mají naopak v LNG terminálech nadbytečnou kapacitu, ale ony plynem méně topí a méně ho přeměňují na elektřinu. Tato a příští zima pro Německo určitě nebezpečné jsou. Velmi bude záležet na tom, jestli bude zima mírná, nebo studená, a ovšem na rychlosti, s jakou Francouzi znovu zprovozní svoje jaderné elektrárny. V tuto chvíli 60 procent francouzských reaktorů kvůli technickým potížím a odstávkám stojí. To je hlavní důvod, proč v Německu spotřebováváme relativně hodně plynu. Prostě pokud letos bude studená zima a potíže francouzských atomových elektráren přetrvají do příštího roku, čekají i nás v Německu příští rok stoprocentně potíže se zajištěním zásob plynu.

Tohle může být pro laika určité překvapení. Laik má totiž tendenci si myslet, že po zimě následují dlouhé jaro a léto a s nimi dost času na to, aby se letošní drama už nemohlo opakovat. Vy říkáte, že se opakovat úplně klidně může.

V Německu máme kapacitu zásobníků 200 terawatthodin, což je samo o sobě dobré množství. Těch 200 terawatthodin nám za normálních okolností dovoluje přežít zimu s plynem, který jsme do zásobníků nasbírali přes léto. Nicméně pro tuto sezonu jsme ještě mohli plnit zásobníky ruským zemním plynem, teď v zimě budeme ze zásobníků ještě moci čerpat ruský plyn. Což nejspíš napřesrok už nepůjde. To znamená, že příští sezonu, vlastně od začátku března, je naprostým imperativem nasazovat všechny kapacity LNG terminálů a plnit zásobníky. Naplnit zásobníky od března do října, to bude ohromná výzva. Proto podle našich odhadů zůstane situace ještě přinejmenším příští rok dost napjatá.

Ale jednou tedy přejdeme na nový, krásný LNG plyn. Troufnete si odhadnout, kde se ustálí jeho cena, až se zklidní politická situace, dobudují se nové terminály, podepíší se kontrakty a trh s LNG si sedne?

Odhadujeme nárůst cen ve faktoru tři. Pro zemní plyn, který do Evropy přitekl plynovodem, se cena počítala kolem 20 eur za megawatthodinu. Pro zkapalněný plyn počítáme s 50 až 60 eury za megawatthodinu. Připravme se na to, že LNG plyn bude stát výrazně víc než zemní plyn, dlouhodobě.