Přilítlo jaro z daleka / a všude plno touhy. Vše tlačilo se k slunci ven, / že snilo sen tak dlouhý.

Tak pravil jako každý rok básník jara Vítězslav Hálek. A letos, v lunárním roce kovové krysy, se příchod jara skutečně velmi povedl. Jaro přilétlo na křídlech čínského draka ze země kašlavých úsměvů, z říše polévkových netopýrů a vařených luskounů s instantními nudlemi. Vzalo to zastávkou ve slunné Itálii, kde nabralo sil vydatnými porcemi špaget s vlaštovčími hnízdy a makaronů s uzeným psím jazykem. Pak to vzalo do Ibérie, kde si dalo šunku z varlat uštvaných býků, a přes zemi žabích omáček a žížalích ragú se usadilo ve staré dýchavičné střední Evropě. Tam už se nemohli tak dočkat, že ho delegace přišly uvítat na ztichlé letiště, kde se mu jako věrní mandaríni poklonily úklonou rektálního vánku, jenž má vyvolat dobrou úrodu a hojnost řepkového oleje pro různé užití.

O víkendu ho pak navzdory stannému právu vyšli vítat lidé různých profesí a světonázorů. Nastavovali mu polovinu tváře v rituálních maskách a v rozestupech, aby se na každého dostalo dost paprsků. Jarní vzduch jim byl tak vzácný, že jej mnozí nasávali jen přes filtry a trubičky, snad aby ho šetřili pro ostatní, jiní proto, že jarní povětří může být pro plíce příliš silné a ventilátor pořád každý doma nemá.

Někteří opovážlivci se navzdory varování pustili do otevřené přírody a skrz zamžené brýle hleděli na tu krásu, jako by ji už nikdy neměli spatřit. I tam však některé dostihla realita, takže se často stalo, že oči výletníků na sebe hleděly podezíravě, ba nevraživě, a byly případy, že se dotyční na sebe vrhli, v čemž jim maskování dodalo kuráž. Přicházela i hlášení, že některé vesnice se opevnily kůly s lebkami neopatrných chalupářů, kteří včas neopustili náhle nepřátelské území.

Mluví se o tom, že se na venkově obnovily pohanské kulty jako vynášení Pražáka (Morany) a házení do vln jarních řek či narážení na kůl městského liberála, který byl lehce rozpoznatelný i pod rouškou, tím, že se stále blbě usmíval. Někteří z nich těsně před umučením říkali, že masky se v dějinách vrací vždy, když se lidé chystají něco provést. Třeba nějakou revoluci nebo státní převrat. Nebo občanskou válku. A že na to je právě vhodná doba na jaře, když všechno kvete, viry poletují v povětří a kapitalismus už není to, co býval kdysi.

Bylo to zvláštní jaro, kdy snad z radosti nad jeho příchodem lidé ustali v běžných činnostech a jen čekali a čekali, jestli se něco stane. Nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat a jestli se ještě dožijí nějaké změny. Některým, obzvláště peciválům a lidem, kteří se neradi obouvají nebo často ztrácejí klíče, se to začalo po pár týdnech doma líbit. Některým ani nevadilo, že jim dochází zásoby a peníze. Zjistili totiž, že se místo pokojových květin dá pěstovat zelí a z vany lze udělat kurník pro morčata nebo terárium na chování jedlých čínských mloků.

Vlastně to vůbec nebylo zlé. Obyvatelstvo šilo náhubky, nadávalo si po internetu, natáčelo legrační videa a jen někteří šli občas zkontrolovat, jestli jde ještě plyn, aby si měli co pustit. Několik jedinců vzdorovalo situaci zpěvem písně Není nutno, aby bylo přímo veselo, stačí, aby se neumřelo, a znělo to tak truchlivě a dojemně, že i korunní virus usedl na nejbližší bakterii a dal se do pláče.

Co se to toho jara vlastně stalo, zda se lidstvo ocitlo na prahu katastrofy, nebo se jen tak nějak zvláštním způsobem nudilo, se snad bude vědět za pět či deset let. Už to je samo o sobě dobrá motivace, aby to člověk přežil a aby mu z toho nehráblo…

Lze si představit, že něco takového třeba člověk prožíval, když nastávaly nějaké dějinné zvraty a zvídavější lidi zajímalo, co bude potom. Smůla byla, když takovým zvratem byla třeba neolitická revoluce, jež trvala několik tisíc let. I taková stoletá válka se trochu vlekla. Tak třeba třicetiletá válka… Ano, na Staromáku popravili ty spiklence, a teď chvíli ještě počkáme, jak se to vyvrbí. Snad to nebude trvat dlouho, říkal si třeba Komenský. Ne, to taky není dobrý příklad. Ale řekněme Velká francouzská revoluce 1789. Tu nějak přežít šlo, pokud jste nebyli aristokrati, reakcionáři nebo jste měli smysl pro humor, což je stejné. První pod gilotinu jdou totiž ironici. Ti si nemůžou odpustit blbé řeči a pořád se snaží o vtip. I na jaře, kdy to jde nejhůř.

Tak uvidíme. Řekl slepej a šlápnul na ty hrábě.