Vláda škrtá dávky důchodcům a rodinám s dětmi

Chudákem z rozhodnutí státu

Vláda škrtá dávky důchodcům a rodinám s dětmi
Chudákem z rozhodnutí státu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Manželům Novákovým je přes sedmdesát a léta bydlí v činžáku na konci Žižkova. Také jejich skromný život se i při rostoucích cenách za jídlo a benzin zlepšil, když se každému z nich zvýšil důchod o tisíc korun. Před koncem roku 2018 však přichází Jobova zvěst. Sociální úřad jim píše, že podle nového zákona, který nedávno odhlasoval parlament, přijdou o dávky na bydlení. Z měsíce na měsíc se jim rozpočet sníží o tři tisíce korun.

„Zatracená demokracie,“ pomyslí si Novák a začne horečně počítat, jak je to možné. S manželkou berou měsíčně na důchodech 23 tisíc. Jedenáct tisíc je stojí nájem dvoupokojového bytu včetně elektřiny, vody a tepla. Dosud tedy měli na dávky nárok, protože za byt platili víc než 35 procent svých příjmů. Jenže podle nových předpisů nemá na podporu nárok dvoučlenná domácnost, které po odečtení nákladů na byt zbývá víc než 1,8 násobku životního minima. To je právě případ Novákových. Je pravda, že za peníze, které budou mít po zrušení dávek, už před pár lety také žili. Jenže dnes je všechno o tolik dražší.

Po pár týdnech si Novákovi uvědomili, že na tom nejsou tak špatně. Sousedka Hamáčková přišla s rudýma očima a v kuchyni jim vykládala, co právě zažila. Na příspěvek má nárok i podle nových pravidel, poslala tedy žádost. Netrvalo však dlouho a u dveří zazvonily dvě pracovnice úřadu a požádaly o vstup do bytu, aby mohly provést místní šetření. Zaujala je zvláště moderní televize, kterou paní Hamáčková dostala před třemi lety od svého zetě, starožitné hodiny i obraz s lesním zátiším a jelenem, který se v rodině dědí po generace. Musí je prý nejdříve prodat, výdělek uvést ve svých příjmech a poté znovu požádat o dávky.

„Měla jsi je vyhodit,“ neudrží se Novák. „To mi ale řekly, že o dávku už vůbec nemusím žádat,“ pláče Hamáčková. Aby se uklidnil, začne Novák opět počítat. Paní Hamáčková za svou garsonku platí devět tisíc a bere 13 tisíc důchodu. Žije v jednočlenné domácnosti a nárok na podporu má v okamžiku, když její příjmy po odečtení nákladů na byt nepřekročí dvojnásobek životního minima, tedy nějakých sedm tisíc korun. Jenomže od prvního ledna platí nová pravidla. Pokud žádá dávky na bydlení, musí připustit kontrolu, jestli nežije nad poměry. Paní Hamáčková chodila třicet let do práce a vychovala tři děti. Teď musí prodat poslední majetek, nebo žít za čtyři tisíce měsíčně.

Voliči ANO uvěřili slibu, že „bude líp“. Těm, kteří přijdou o dávky na bydlení, sotva. - Foto: Jan Zatorsky

Omyl voličů ANO

Scénář z pražského Žižkova se uskuteční v každém českém i moravském městě, pokud skutečně začne platit novela zákona o sociální podpoře, kterou sepsali úředníci ministryně práce a sociálních věcí Jaroslavy Němcové (ANO). „Patnáctého května byl návrh novely zaslán do meziresortního připomínkového řízení,“ potvrzuje Barbara Hanousek Eckhardová z tiskového oddělení. Podle informací Týdeníku Echo se zákon omezující dostupnost dávek na bydlení projednává ve zkráceném řízení, proto se ještě může schválit do konce roku.

Starší lidé se pak stanou objektem sociálního experimentu, paradoxně z vlastní vůle. Největší část z nich hlasovala ve volbách pro hnutí ANO mimo jiné i z toho důvodu, že si jeho šéf Andrej Babiš přisvojil zásluhy sociálních demokratů o rychlejší růst penzí. Teď však Babišovi lidé navrhli cestu, jak připravit o ještě větší částky ty důchodce, kteří pobírají příspěvek na bydlení. Zatím nereagují ani očekávaní koaliční partneři ze sociální demokracie, kteří se vždy prezentovali jako bojovníci za důchodce. „O plánu na omezení příspěvků na bydlení nás nikdo neinformoval,“ vysvětluje mlčení sociální expert ČSSD Roman Sklenák.  

Plán kritizuje Martin Šimáček z Institutu pro sociální inkluzi. Pozastavuje se nad tím, jak budou nové podmínky nevýhodné pro rodiny se dvěma a více dětmi. „Ohrožují se především rodiny, které jsou těsně nad hranicí chudoby. Největšímu riziku budou vystaveny ve velkých městech, kde jsou vysoké životní náklady. Příjem ve výši 12 tisíc, který jim zbude po zaplacení účtů za bydlení, nemůže v žádném případě stačit.“ Šimáček tím připomíná situaci běžných chudších rodin. Po započtení příjmů z práce a dětských dávek mají k dispozici měsíčně kolem pětadvaceti tisíc. Za bydlení utratí deset až dvanáct tisíc. Dnes má taková rodina nárok zhruba na pět tisíc korun příspěvku na bydlení, o které po reformě přijde.

Proč chce do dávek zasáhnout, vysvětluje ministryně Němcová v průvodním dopise kolegům: „Členové vlády se na svých výjezdech po krajích České republiky setkali s fenoménem, že v některých oblastech dochází k nadužívání dávek na bydlení.“ Nejde tedy v první řadě o úspory, protože stát loni utratil za dávky na bydlení 11 miliard, o miliardu méně než před rokem, ale o slovo „nadužívání“. Myslí se tím především praxe, při níž si majitelé domů, kde bydlí chudí lidé, počítají nepřiměřeně vysoké náklady. Když peníze od státu dostanou, tak přeplatky neutratí ani nevrátí státu, ale předají nájemníkům. Ti za drobné přilepšení fungují jako dojné krávy, na které pak majitelé berou další peníze. Takovému „obchodu s chudobou“ ministryně a celá vláda vyhlašují boj.

Tím vysvětlením nepřesvědčí experty. Přeplatky přece musejí majitelé domů vyúčtovat a vracet už podle zákona, který platí od letošního ledna. Podle ministerstva však bude kontrola účinnější, když nový zákon zjednoduší systém. Dnes stát podporuje bydlení dvěma dávkami, napříště se jedna z nich zruší. Konkrétně půjde o „příspěvek na bydlení“, na který má nárok rodina typu Novákových, když jim náklady na bydlení ukrojí víc než třetinu příjmů. Zůstane druhá dávka, „doplatek na bydlení“. Dnes o ni mohou žádat jenom ti, jejichž příjmy nedosahují po zaplacení všech nákladů na bydlení životního minima. Napříště bude i pro jednotlivce, kteří by byli odkázáni na dvojnásobek minima, tříčlenná rodina na jedenapůlnásobek minima apod. 

Příspěvek pobíralo letos v březnu 215 tisíc rodin. Ministerský materiál odhaduje, že stejně jako Novákovi přijde o dávky pět až deset procent současných příjemců. Může to být i víc, protože přesnější analýza ještě není k dispozici. Zároveň se budou muset všichni podrobit přísné kontrole majetku včetně místního šetření, dosud mělo tuto povinnost 45 tisíc rodin. 

Velký bratr do domu

Návrh vypadá logicky, prozrazuje však neporozumění tomu, jak fungují vyspělé sociální systémy. Evropské státy obvykle nabízejí tři druhy dávek. První z nich jsou dávky, na které si lidé spoří v dávkách sociálního pojištění. Do této kategorie patří důchody, mateřská, nemocenská a podpora v nezaměstnanosti, na které je nárok ze zákona. Druhou rovinou je sociální podpora, kterou stát vyplácí těm, kteří sice nejsou úplně chudí, ale kterým se společnost rozhodla pomoci. Sem patří rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení. Třetí v řadě jsou dávky v hmotné nouzi, které zaručují základní příjem těm, kdo nejsou schopni vydělávat. Právě u nich se využívá testování majetku jako u paní Hamáčkové. Do této kategorie v Česku patří vedle příspěvku na živobytí také doplatek na bydlení. Rozdělení odpovídá s určitými odchylkami poměrům ve Francii, Velké Británii a také v Německu po reformách známých pod jménem Hartz.

Každý typ dávek se zaměřuje na jinou skupinu obyvatel. Konkrétně dávky na bydlení pro čtyři miliony nejchudších, kteří nepracují nejméně půl roku, se v Německu vyplácejí v rámci systému Hartz-IV. Může se za ně bydlet s minimálním standardem a mají podobnou funkci jako tuzemský doplatek na bydlení. Vedle podpory z Hartz-IV se platí ještě osmi stům tisícům Němců dávky Wohngeld, odpovídající zdejšímu příspěvku na bydlení. O podporu v řádu stovek eur měsíčně mohou žádat například důchodci, studenti a krátkodobě nezaměstnaní, kterým by se jinak zbortily osobní rozpočty při rychlém zvyšování nájmů a cen energií. Wohngeld se netýká těch, kdo pracují, protože při německé minimální mzdě si člověk na bydlení na rozdíl od Česka obvykle vydělá.

Proti Česku ovšem existuje důležitější rozdíl. Nikoho v Německu nenapadne, aby příjemcům chudinské podpory Hartz-IV vyplácel dávku Wohngeld určenou nižší střední vrstvě včetně důchodců. Naopak v Česku rodina nezaměstnaných nejdříve požádá o „příspěvek na bydlení“, na kterou mají nárok i rodiny z nižší střední vrstvy, a teprve když tyto peníze nestačí, řekne si ještě o chudinskou dávku zvanou „doplatek“.

Tuzemský systém lze snadno zjednodušit. Stačí, když příjemci dávek v hmotné nouzi ztratí nárok na „příspěvek“, ale veškeré náklady na bydlení budou hradit z „doplatku“. Ministerstvo místo toho spojí oba druhy podpory do jedné chudinské dávky a tím deklasuje rodiny, které je možné počítat ke střední třídě. Zároveň jejich život podřídí dohledu Velkého bratra. Boj proti kšeftům s chudobou začne tím, že škrtem pera rozšíří počet chudých rodin nejméně o 150 tisíc.  

2. června 2018