Nový školní rok snad bude pro děti vysvobozením. Po půlroční absenci ve školních lavicích je možné, že se do třídy bude těšit i ten největší záškolák. Také pro nejslavnější literární postavu současnosti, Harryho Pottera, byl školní rok vysvobozením z tyranie jeho opatrovníků, strýce a tety Dursleyových. Pro generaci mileniálů byly knihy o Potterovi možná důležitější než škola. Vytvářely jejich světonázor a základní kulturní body. Nyní již můžeme prohlásit, že to byla chyba.

Ne že by někdo zpochybňoval literární kvality díla. Poutavý příběh pro děti o dění v kouzelnické škole Bradavice a boji proti černokněžníku Voldemortovi je vyprávěn s jemným humorem a okem pro detail. Není náhoda, že právě Harry Potter se stal nejprodávanější knižní sérií na světě. Prodalo se přes 500 milionů výtisků, přeložen byl do 80 jazyků. Lámal rekordy v nejrychleji prodaném počtu knih. Posledního dílu se v USA prodalo 11 milionů výtisků během 24 hodin. Právě tato masovost je však zásadním problémem. Kolem série se vytvořil kult, který dnes ovlivňuje miliony lidí po celém světě.

Stárnutí s hrdinou

Zřejmě nezamýšleným, ale geniálním krokem Rowlingové bylo, že knihy psala zhruba tempem jedna za rok, sedm knih vyšlo během deseti let. To čtenářům, jako je třeba autor těchto řádků, umožnilo stárnout společně s postavami. Po formující roky jejich životů Harry Potter pomáhal vytvářet jejich světonázor, stal se styčným bodem. Tak jako předešlé generace dokázaly odůvodňovat své jednání pomocí citátů a podobenství z bible, zejména mileniálové se ohánějí termíny z potterovského světa. Není těžké narazit na člověka, který se popíše, že je z Havraspáru, nebo Nebelvíru, jako by vám to mělo vyjevit jeho celou osobnost. Říká se, že Rowlingová naučila číst celou generaci dětí, kritici uštěpačně dodávají, že tato generace si však již nepřečetla nic jiného.

Samozřejmě že existuje mnoho otravných fanouškovských komunit, ať už jde o Hvězdné války, Star Trek, Marvel, nebo japonské anime. Nikdo jiný se však nevyskytuje v takovém počtu a nevidí veškeré dění skrze své oblíbené umělecké dílo.

Jak upozorňují například Lara Prendergastová v magazínu The Spectator nebo literární kritik Sam Leith na webu Unherd, základní dějová linka potterovské série je velmi jednoduchá. I když zvlášť pozdější díly jsou o něco temnější a složitější, základem zůstává střet dobra se zlem, který definuje veškeré dění. Černobílé vidění světa je pro dětskou knihu naprosto v pořádku, jak jinak se mají děti učit o morálce. Problém je, že někteří čtenáři Harryho Pottera z tohoto nikdy nevyrostli.

Stále častěji se potterovská terminologie přesouvá do politiky. Skvělým příkladem vnímání složitých debat skrz zjednodušující potterovská přirovnání je fotografie z amerického protipotratového pochodu March for Life, která čas od času vyskočí na internetu. Na něm žena drží transparent s nápisem „Kdyby Lily Potterová šla na potrat, kdo by zastavil Voldemorta?“ a pod tím komentář: „Neville Longbottom. Proboha, přečti si ty knihy.“ Ať si o interrupcích myslíte cokoli, ani jedno vyjádření není v reálné debatě zničujícím argumentem. I když v tomto případě se proti sobě postavili čtenáři z opačných stran politického spektra, zdá se, že většina politicky aktivních fanoušků Pottera pochází spíš z liberálního tábora. Potvrzuje to například studie z roku 2016 publikovaná v PS: Political Science and Politics. Ta došla k závěru, že existuje korelace mezi antipatiemi k Trumpovi a čtenáři Harryho Pottera.

K hlavnímu zloduchovi příběhu, lordu Voldemortovi, byli přirovnáni Donald Trump, Vladimir Putin, lídr Brexit Party Nigel Farage, Viktor Orbán, Marine Le Penová a Trumpův kandidát do Nejvyššího soudu Brett Kavanaugh. Potter měl pomoci vysvětlit jak zvolení Trumpa, tak brexit. Jedna z fází odchodu Británie z EU byla popsána jako „moment, kdy ministerstvo magie začne zasahovat do chodu Bradavic“. Politickou situaci osvětloval nespočet článků s titulkem jako „Co nás Harry Potter může naučit o volbách v roce 2016“, „Jak vám Harry Potter pomůže pochopit Trumpův svět“ a „Kdo to řekl – Steve Bannon, nebo lord Voldemort?“. Během volební kampaně v roce 2017 tehdejší britská premiérka Theresa Mayová prohlásila, že je fanouškem Harryho Pottera, ale odmítla se přirovnat k postavě z knih. Podle ostatních fanoušků se Mayová nejvíc podobá Dolores Umbridgeové, nenáviděné úřednici, která v pátém díle terorizuje Bradavice.

Na Harvardu zase vznikla studentská „škola odboje“ s cílem bojovat proti Trumpově politice. Inspirovala se prý v „Brumbálově armádě“, sdružení studentů Bradavic, zápasících s Umbridgeovou. Na „antifašistických“ protestech je možné vidět transparenty jako „Hermiona by toto nesnesla“.

Potter v českém prostředí

Nejde zdaleka jen o anglosaskou záležitost. I v Česku se občas objeví narážky na Harryho Pottera v politice. Například pirátská europoslankyně Markéta Gregorová se na Twitteru mimo jiné anglicky popisuje jako „Rádoby Zmijozel. Smutný Nebelvír“ (Wannabe Slytherin. Sad Gryffindor). V roce 2018 se zase objevilo parodické video, ve kterém Harry Potter bojuje proti Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi a Jiřímu Ovčáčkovi.

Sama Rowlingová tyto tendence zpočátku podporovala. Na jejích politických vyjádřeních můžeme sledovat vývoj současné levice. Rowlingová se nikdy netajila tím, že je podporovatelkou britské Labouristické strany. Samy knihy jsou ideologie téměř prosté. Fanoušci však rádi zdůrazňují, že hlavním poselstvím knih je tolerance. Koneckonců úhlavními nepřáteli jsou magičtí nacisté, Voldermort a jeho Smrtijedi jsou průhlednou alegorií na Hitlera a jeho NSDAP.

Krátce po ukončení série ale Rowlingová začala svět upravovat tak, aby víc odpovídal potřebám levicové ideologie. Prohlásila, že profesor Brumbál, ředitel Bradavic a mentor hlavní postavy, je gay, přestože text knihy to téměř nepodporuje. V roce 2016 byla v Londýně uvedena divadelní hra Harry Potter a prokleté dítě, jakési pokračování původní série, i když hlavním autorem není Rowlingová, ale Jack Thorne. Při té příležitosti byla do role Hermiony obsazena černoška, přestože v knihách není ani náznak toho, že by Hermiona nebyla bílá jako stěna. Rowlingová castingové rozhodnutí podpořila. Částečně to může být dáno tím, že v té době začíná bublat první progresivní kritika Harryho Pottera, napadající knihy jako příliš bílé. Kritici například uváděli, že zatímco řada postav má neobvyklá jména, a sama Rowlingová přiznává zálibu v kuriózních příjmeních, těch pár postav z menšinových etnik se jmenuje velmi stereotypně. První Harryho přítelkyně a Asiatka se jmenuje Cho Changová. Indická dvojčata se jmenují Parvati a Padma Patilovi.

Přesto Rowlingová dlouho podporovala vnímání veškeré politiky skrz potterovské brýle. Když Donald Trump navrhl zákaz vstupu do USA z některých muslimských zemí, tak tweetovala: „Ani Voldemort nebyl tak špatný.“ Před referendem o brexitu zase prohlásila, že nenáviděný strýc Vernon, který Pottera tyransky vychovával po smrti jeho rodičů, by hlasoval pro odchod z EU. Zhruba ve stejné době na svém webu publikovala esej s názvem „O příšerách, zloduších a referendu o EU“. Po plebiscitu zase tweetovala, že „si nikdy víc nepřála magii“.

Někdy v té době se ale také objevují první náznaky toho, že Rowlingová se se současnou levicí rozchází. Stala se například velkou kritičkou Jeremyho Corbyna, krajně levicového lídra Labouristické strany od září 2015 až do dubna letošního roku. Tweetovala tak například, že „Corbyn. Není. Brumbál“ (sic). Rowlingová rovněž pod pseudonymem Robert Galbraith píše detektivní sérii. Do čtvrtého dílu zařadila nesmírně nesympatickou postavu aktivisty Flicka Purduea. Ten je jasnou parodií skalních corbynovců.

Zásadní a ostře sledovaný zlom však přišel letos v červnu, kdy Rowlingová na Twitteru posměšně komentovala článek zmiňující „lidi, kteří menstruují“. „Jsem si jistá, že pro tyto lidi existovalo slovo. Pomozte mi někdo,“ napsala. Tweet ještě doplnila několika zkomoleninami slova „žena“. Rowlingová byla označena za transfobku. Hlavní červnová bitva kulturních válek byla zahájena.

Nejhorší (a nejvtipnější) byl dopad na skalní fanoušky Harryho Pottera, na ty, kteří každého trochu jim nesympatického politika přirovnávali k Voldemortovi a brexit pro ně byl obdobou bitvy o Bradavice.

Rowlingová jako Voldemort

Jedna traumatizovaná uživatelka Twitteru prohlásila, že odteď si bude představovat, že kouzelnickou sérii napsal Daniel Radcliffe, představitel filmové verze Pottera. Progresivní web Vox.com zase publikoval článek s titulkem „Harry Potter a autorka, která nás zklamala“. V něm Aja Romano (vá?; popisuje se jako nebinární, tedy nemající ani jedno pohlaví) píše o tom, co prožívala poté, co Rowlingová publikovala svůj „zraňující“ tweet. V reakci ze své poličky vyndala všechny její knihy, zabalila do krabice a uskladnila. MuggleNet a Leaky Cauldron, dva nejpopulárnější weby sdružující potterovské fanoušky, ohlásily změnu ohledně psaní o autorce. Nově nebudou informovat o jejích „osobních snaženích“, pokud to bude možné, nebudou používat její fotografie, jméno nebo citáty. Odstraní taky veškeré linky související s Rowlingovou. Odstranění jména Rowlingové nebude náhodné. V knihách je hlavní zloduch také znám jako „ten, jehož jméno se nesmí vyslovit“. Rowlingová se stala Voldemortem.

Evidentně progresivní fanoušci Pottera se neumějí smířit s tím, že tvůrkyně jejich oblíbeného díla by mohla v něčem mít jiný názor než oni. Pravicově založení lidé to v tomto ohledu mají jednodušší, existuje totiž devadesátiprocentní šance, že jejich oblíbený spisovatel, režisér nebo hudebník bude politicky naprosto jinde.

Spisovatelka se nedala. Odmítla se omluvit, publikovala esej, v němž vysvětluje své názory. Podepsala otevřený dopis publikovaný v Harper’s Magazine vyzývající k obraně svobody slova.

Do velké míry si za to však může sama. Naučila své čtenáře vnímat svět jako černobílý boj dobra se zlem. Harry Potter pomáhal vytvářet filozofii dnešních mileniálů. Jeho tolik chválené poselství tolerance paradoxně zrodilo netolerantní generaci. Možná bychom ale neměli být na Pottera příliš přísní. Člověk, pro něhož je i kolem třicítky zásadním politicko-filozofickým traktátem dětská kniha o kouzelnících, nebude úplně normální. Lze jenom doporučit, aby sáhl i po jiné knize. Třeba aspoň přijde na nové slogany.