Z Lidových novin odchází po sedmadvaceti letech známá redaktorka Petra Procházková, další kolegové se k ní údajně hodlají připojit – nebo to aspoň zvažují. Bezprostředním důvodem byla publikace článku Taťjany Horákové, která se ve sporu o přijímání syrských sirotků stavěla za odmítavé stanovisko premiéra a vlastníka vydavatelství Mafra Andreje Babiše. Činila tak z pozice údajné odbornice, která v oblasti humanitární pomoci hodně dokázala a poměry v Sýrii dobře zná. Vyšlo najevo, že humanitární organizace, kterou má Horáková vést, nevyvíjí v Sýrii známou aktivitu a ani jinde není známá. Text do redakce přišel z premiérova okolí a byl bez dalšího ověřování publikován, později ho redakce stáhla. Petra Procházková prostřednictvím toho zjistila, že ji redakce nedokáže oddělit od premiérova vlivu.

Pro reputaci deníku to jistě může být rána, Petra Procházková toho v branži dokázala hodně a dost toho při práci i zažila, je jedním z mála přežívajících zástupců druhu „novinář pracující v terénu“, v jejím případě navíc ten terén často byl skutečně nebezpečný. Její rozhodnutí proto mělo docela velkou publicitu. Samozřejmě přišlo docela pozdě (na druhou stranu v tomto případě platí, že je lepší pozdě nežli vůbec) a je projevem, řekněme, dlouhodobého nepochopení situace.

Petra Procházková, jejíž specializací jsou především postsovětské státy, asi ani po Babišově nástupu nebyla nijak omezována ve výběru témat a způsobu jejich zpracování. Neznamená to ale, že by se tím pádem nezúčastnila „babišizace“ médií, naopak, dávala jim svůj kredit, pomáhala udržet iluzi normálního fungování. Mnoho čtenářů Echa asi ví, že část redakce tvoří lidé, kteří odešli z Lidových novin poté, co je koupil Andrej Babiš.

Byl bych nerad, kdyby tenhle text vypadal jako nějaké moralizující „prsení se“ nad těmi, kdo zůstali. Ten tehdejší odchod nevyžadoval žádnou odvahu a nebylo na něm nic moc riskantního. A dokonce se dalo pochopit, že to v té době někdo viděl jinak, mohl věřit iluzi, že změna majitele třeba jeho práci nijak moc neovlivní. Skutečný stav věcí je už ale delší dobu jasný a je docela výkon ho nevidět. Asi se dá pochopit, že pro někoho může být těžké připustit si pravý stav věcí a vyvodit z toho důsledky. Po uplynutí určité doby se ale tahle „zvažovací“ fáze může stát v podstatě bezpředmětnou.

Jistým způsobem pozoruhodná je ale sama ta příhoda, kvůli níž Petra Procházková z LN odešla. Nejde jen o to, že premiérovo okolí přeposlalo text někoho třetího a redakce ho bez dalšího ověřování uveřejnila. Zajímavé je, že Babišovi lidé do novin poslali „fake news“. Může to svědčit o profesionalitě lidí kolem premiéra, kteří zjevně neověřují to, co uznají dalšího šíření. To je ta lepší možnost. Spíš ale platí, že si jsou dobře vědomi toho, že v dnešní době je hodnověrnost pisatelů a jejich textů už lhostejná. Jediné, co je potřeba ověřit, je vhodnost jejich poselství. Vytvořit dojem, že existuje nějaký kvalifikovaný názor. Příznivci se ho chytí, budou jím v debatách radostně argumentovat, i kdyby pod ním byl podepsaný třeba oslíček Ijáček.