Lidé mění práci čím dál častěji. Jsou náročnější a vybírají si

Prosperita učí Čechy riskovat

Lidé mění práci čím dál častěji. Jsou náročnější a vybírají si
Prosperita učí Čechy riskovat

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Proč se zrovna z České republiky stala zóna levné práce, kde platy zaostávají za bohatšími zeměmi výrazně víc než výkon, produktivita odvedené práce a přidaná hodnota, kterou lidé odvádějí? Velmi výraznou roli při tom sehrává psychologie. Schopnost říct si asertivně o vyšší plat i za cenu, že se člověk nedohodne a bude se muset poohlédnout po práci jinde. Ochota riskovat a opustit zažité jistoty, kdy Češi tradičně patří k těm, kdo se do rizika a neprozkoumaných území zrovna s nadšením nehrnou. Schopnost vyjednávat. Strach, že člověk ztratí práci a jinou nenajde, u nás byl tradičně výrazně silnější než jinde v Evropě. Přestože nezaměstnanost od roku 1989 patřila k vůbec nejnižším v Evropské unii. Nezažili jsme, že by vystoupala do dvojciferných výšek. K nejnižším patří i nezaměstnanost mladých absolventů, která tíží mnoho zemí Evropy. To je – kromě nešťastné, na automobilový průmysl a hlavně průmysl automobilových součástek jednostranně zaměřené ekonomiky – hlavní společenský a civilizační důvod, proč jsme se stali zónou levné práce.

Platy nejsou nejvyšší tam, kde jsou silné odbory a kolektivně se perou o lepší pracovní podmínky pod výhrůžkami stávek. Platy jsou v porovnání s produktivitou a přidanou hodnotou nejvyšší tam, kde lidé riskují a vyjednávají. Mění místa a hledají pro sebe tu nejlepší kariéru. Firmy pak přirozeně počítají, že to je standard. Že lidé takoví prostě jsou a chovají se podle toho. Ekonomika stojí na psychologii. Na tom, jak se lidé v různých situacích rozhodují. A u nás nebylo zvykem říct si o vyšší plat a lepší podmínky.

To se pomalu začalo otáčet, když se rozjela vlna současné prosperity kolem roku 2015 a atmosféra „nejsou lidi“. Firmy si stěžovaly, že na spoustu pozic nemohou nikoho sehnat. Začala přetahovaná o zaměstnance. A když už obchodní řetězce, dlouho považované za symbol low cost práce, začaly zemi olepovat billboardy s nástupními platy blížícími se celostátnímu průměru, bylo zřejmé, že se otáčí atmosféra. Zaměstnanci začali být tou silnější stranou.

Personalisté už měsíce přicházejí se studiemi z terénu, jak se poměry změnily a prosperita z Čechů vychovává sebevědomé zaměstnance, kteří vyjednávání o co nejlepších podmínkách. Podle čerstvého průzkumu personalistické společnosti Advantage Consulting lidé do roku 2015 měnili práci v průměru jednou za osm let. V současné době už je to jednou za pět let. Velmi často odcházejí z vlastního rozhodnutí, protože dostali jinou, lepší nabídku, než proto, že by je někdo propouštěl. U mladých lidí nejsou výjimkou ani odchody po několika měsících. Buď proto, že s novou pozicí, kterou se rozhodli vyzkoušet, nejsou spokojeni. Nebo proto, že se po těch pár měsících objevila ještě atraktivnějších nabídka. A nejhorší jsou přece nevyužité šance.

Skončila doba, že by se byl někdo ochoten smířit se snížením platu nebo s neplacenými přesčasy. Když se firma navzdory prosperitě dostane do potíží, musí počítat s tím, že o své nejlepší lidi přijde. Podnikatelé natvrdo zjišťují, že kvalitní lidé jsou ten největší kapitál, na němž závisí jejich úspěch, a tak si je čím dál víc hýčkají. Kromě platů, kde je zvyšování pro firmy velmi drahé kvůli obrovským povinným odvodům především sociálního pojištění, musí být lovci mozků a šikovných rukou velmi nápadití i v nabídce dalších výhod. Doba, kdy lidé ocenili stravenky, služební mobil nebo notebook, je pryč. Zcela běžný už je třináctý i čtrnáctý plat za rok. Při průměrné mzdě v zemi, která nyní dosahuje 32 tisíc měsíčně, to znamená za rok odměnu 64 tisíc korun. Velmi ceněná je volnost. Rezignace na pevnou pracovní dobu a pobyt v kanceláři od osmi do čtyř. Standardem se stává volná pracovní doba a práce z domova. Výkon lidí se tedy neměří podle toho, kolik času odsedí v práci za počítačem, ale kolik toho opravdu udělají.

Je to dobrý trénink a boření návyku na jistoty do doby, kdy technologická revoluce postupně posílá do historie spoustu profesí, už dávno nejen manuálních. A donutí lidi měnit nejen místo, ale přímo obor, v němž dělají kariéru. Čím víc budou lidé zvyklí na změnu místa, tím víc jim to bude připadat jako zajímavé dobrodružství a příležitost poznat něco nového než jako hrozba. 

3. října 2018